Článek
V roce 1983 dovedly svět na pokraj jaderné války tři události: sestřelení letu Korean Air Lines 007, falešný raketový poplach a vojenské cvičení NATO Able Archer 83, které bylo zahájeno na podzim v Evropě. Bylo vyvrcholením každoročního cvičení NATO Autumn Forge a zúčastnilo se ho 60 000 vojáků.
Formálně šlo o rutinní manévry, které se opakovaly každý rok. Nakonec se z něj stala jedna z nejnebezpečnějších epizod studené války, kdy Sovětský svaz uvěřil, že Spojené státy mají v plánu zahájit skutečný jaderný útok. A tentokrát nešlo o chybu počítače jako v případě falešného raketového poplachu, kdy svět před jadernou válkou zachránil Stanislav Petrov. Šlo o strach a paranoiu.
Sovětská paranoia
Již před cvičením Able Archer byl politický vývoj mezi Západem a Východem poznamenán zvyšujícím se napětím mezi USA a Sovětským svazem. Cvičení bylo vyvrcholením dlouhé série aliančních manévrů a mělo simulovat přechod od konvenční války k válce jaderné. Právě tento přechod byl klíčovým bodem sovětských obav.
Historická zkušenost Sovětského svazu byla poznamenána překvapivým útokem nacistického Německa v roce 1941 při Operaci Barbarossa. Vzpomínka na to, že tehdy varování přišla, ale byla ignorována, se otiskla do strategického myšlení Kremlu.
Sovětské vedení se proto v osmdesátých letech obávalo překvapivého jaderného úderu bez varování více než čehokoli jiného. Tento strach se v roce 1983 zhmotnil v tajném zpravodajském programu, jehož cílem bylo včas odhalit přípravy Západu na jadernou válku. Sovětští agenti po celém světě dostali pokyn sledovat i ty nejmenší odchylky od normálu – změny v pohybu politických lídrů, neobvyklou komunikaci či zvýšenou aktivitu vojenských jednotek. I rutinní události mohly být vyhodnoceny jako signál blížící se katastrofy.
Na rozdíl od předchozích ročníků se cvičení v roce 1983 vyznačovalo nezvykle vysokou mírou realismu. Zapojení nejvyšších politických a vojenských představitelů, nové komunikační postupy, změněné formáty šifrovaných zpráv i simulace jaderného úderu v plném rozsahu – to vše působilo z pohledu Moskvy znepokojivě.
Cvičení Able Archer
Sověti cvičení dobře znali, jenže v roce 1983 došlo k několika inovacím. Mělo se konat za účasti vysokých představitelů, včetně amerického ministra obrany a předsedy Sboru náčelníků štábů. Cvičení zahrnovalo provedení sil NATO vysokospektrální jadernou válkou a simulovaným odpálením jaderných zbraní proti státům Varšavské smlouvy v plném rozsahu - tedy všemi fázemi pohotovosti od normální připravenosti až k válečné pohotovosti.
V rámci cvičení byl simulován postupný přechod až k nejvyšším stupňům obranné pohotovosti a připravenosti DEFCON (Stav obranné pohotovosti a připravenosti, DEFense readiness CONdition), což z pohledu sovětského velení mohlo působit jako příprava na skutečný útok. Pro srovnání, během útoků 11. září 2001 byl DEFCON nastaven na úroveň 3 - zvýšenou připravenost, a během kubánské krize na úroveň 2.
Zatímco z pohledu Západu šlo pouze o otestování procedur, v Sovětském svazu se cvičení začalo jevit jako dokonalé krytí skutečné mobilizace. Právě pod rouškou vojenského cvičení by bylo možné zahájit překvapivý útok, aniž by druhá strana měla čas reagovat.
Sovětská reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Sověti začali v rámci programu RYAN (Raketno-Yadernoe Napadenie) shromažďovat tajné zpravodajské informace nejvyšší priority, které by naznačovaly mobilizaci Západu k válce. Agenti KGB informovali Kreml o neobvyklé aktivitě Západu.
Sovětské jaderné síly byly uvedeny do zvýšené pohotovosti. Letouny schopné nést jaderné zbraně byly připraveny ke vzletu. Generální tajemník ÚV KSSS Jurij Andropov měl k dispozici jaderný kufřík Čeget, který umožňoval autorizovat použití jaderných zbraní (sám Andropov varoval už půl roku před začátkem krize, že obě supervelmoci se pohybují k červené čáře, kdy jediný špatný odhad může zažehnout jadernou válku). V některých oblastech východní Evropy došlo k neobvyklému přesunu jednotek. Sovětské velení se připravovalo na možnost, že během několika dní nebo hodin může dojít k nejhoršímu.
Paradoxem celé situace byl fakt, že NATO si dlouhou dobu neuvědomovalo, jak vážně Sověti situaci berou. Západní zpravodajské služby podcenily míru strachu a paranoidního myšlení, které v Kremlu panovalo. Předpokládaly, že Moskva rozpozná rozdíl mezi cvičením a skutečnou přípravou k útoku.
To byl omyl.
Jedním z mála na západní straně, kdo si všiml, že se sovětské chování výrazně vymyká běžným reakcím, byl americký zpravodajský důstojník Leonard Perroots působící v Evropě. Pozoroval, že Sověti reagují tak, jako by cvičení považovali za reálnou hrozbu. Mohl doporučit zvýšení pohotovosti aliančních sil. Kdyby tak učinil, Sověti by to pravděpodobně považovali za potvrzení svých nejhorších obav.
Místo toho se Perroots rozhodl nedělat nic a vyčkat. Bylo to rozhodnutí bez jasných pokynů a bez záruk. Spoléhal se na zkušenost, intuici a přesvědčení, že eskalace by mohla situaci zvrátit k nevratnému bodu. A právě toto ticho na západní straně nakonec Sověty přesvědčilo, že nejde o skutečný útok.
Cvičení skončilo. Jaderná válka nezačala.
Co vyšlo najevo po pádu železné opony
Až o několik let později se ukázalo, jak blízko byl svět katastrofě, která by neměla vítěze. Rok 1983 nebyl jen rokem jednoho falešného poplachu, ale řetězcem událostí, v němž se technické chyby, historické trauma a nedostatek komunikace navzájem posilovaly a dovedly svět na pokraj jaderné apokalypsy.
Dokonce i antikomunistický prezident Reagan zaujal po cvičení Able Archer 83 smířlivější postoj vůči Sovětskému svazu, neboť pochopil, jak vážná byla situace. Krize se stala varováním, že i „nevinné“ cvičení může být v prostředí hluboké nedůvěry považováno za hrozbu. A že největším rizikem jaderného věku není zlý úmysl, ale špatná interpretace reality.
Svět tehdy přežil nikoli díky dokonalosti systémů, ale díky několika jednotlivcům (Archipov, Petrov, Perroots), kteří nepodlehli strachu. Právě v tom spočívá nejdůležitější a zároveň nejděsivější poselství roku 1983.
Zdroje
DIBB, Paul. The nuclear war scare of 1983: How serious was it? Canberra: Australian Strategic Policy Institute, 2013. ISSN 2200-6648.
FISCHER, Benjamin. A Cold War Conundrum: The 1983 Soviet War Scare. Langley: CIA, 1997.
GATES, Robert. From the Shadows: The Ultimate Insider's Story of Five Presidents and How They Won the Cold War. New York: Simon and Schuster, 1996. ISBN 9781416543367.
GROHMANN, Jan. 1983: Na prahu jaderné apokalypsy: https://www.armadninoviny.cz/1983-na-prahu-jaderne-apokalypsy.html
PFIAB. The Soviet „War Scare“. College Station: George H.W. Bush Presidential Library, 1990.
