„Nemůžete zlomit ducha Winchestera.“: David Ogden Stiers mezi herectvím, hudbou a filantropií

David Ogden Stiers byl hercem, dabérem i dirigentem – jeho kariéra propojovala divadlo, televizi, film, dabing i klasickou hudbu.

Narodil se 31. října 1942 v Peorii v Illinois, vyrůstal však převážně v Oregonu. Po studiu na University of Oregon se věnoval herectví v Kalifornii, mimo jiné v rámci California Shakespeare Theater, San Francisco Actors Workshop a improvizační skupiny The Committee.

Jeho talentu si všiml producent a pedagog John Houseman, který mu doporučil studium na prestižní Juilliard School v New Yorku. Tu David absolvoval v roce 1972. Následně se stal zakládajícím členem City Center Acting Company a prosadil se na Broadwayi, kde zaujal například v muzikálu The Magic Show.

Největší popularitu mu přinesla role majora Charlese Emersona Winchestera III. v seriálu M*A*S*H, do kterého nastoupil v roce 1977 jako náhrada za postavu Franka Burnse. Jeho Winchester byl pravým opakem „Kuního ksichtu“ – kultivovaný, vzdělaný, hudebně založený aristokrat původem i chováním, s vytříbeným jazykem, a navíc vynikající chirurg. Stiers dokázal postavě dodat nejen komediální rozměr, ale i hloubku a citlivost, což vyniklo zejména v dramatických epizodách a často ve spojení s jeho vášní pro klasickou hudbu.

V dílu Morální vítězství Charles zachránil pacientovi nohu, ale jeho ruka zůstala necitlivá, a tak nemohl pokračovat v kariéře klavírního virtuosa. Muž propadá beznaději a právě tehdy mu Charles sežene noty ke Klavírnímu koncertu pro levou ruku od Maurice Ravela, původně určené pro pianistu Paula Wittgensteina, který přišel o ruku v první světové válce: „Ten dar neleží ve Vašich rukou. Já ruce mám, Davide, ruce, ve kterých zpívá skalpel. Víc než cokoliv v životě jsem chtěl hrát, ale nemám dar. Umím sice hrát podle not, ale nedokážu zahrát hudbu.“

David Ogden Stiers

Za roli Charlese byl dvakrát nominován na cenu Emmy. Třetí nominaci získal za minisérii The First Olympics: Athens 1896, kde ztvárnil zakladatele amerického olympijského výboru Williama Milligana Sloanea. I po skončení seriálu zůstal výraznou televizní tváří – objevil se mimo jiné v seriálech To je vražda, napsala, Frasier, Perry Mason a Hvězdná brána.

V seriálu Star Trek: Nová generace se objevil v epizodě Půl života (Half a Life) jako vědec Timicin, který se připravuje na rituální sebevraždu. Podle kulturní tradice jeho společnosti totiž podstupují jedinci v určitém věku dobrovolnou eutanazii, aby předešli situaci, kdy by byli ve stáří závislí na mladší generaci.

Je zajímavé, že v MASHi i v roli Timicina ztvárnil Stiers postavy řešící morální dilemata spojená s důstojností a smrtí, což byly motivy, k nimž se později vyjadřoval i v osobních rozhovorech. V následujících letech hrál i ve filmech Woodyho Allena Jiná žena, Stíny a mlha, Prokletí žlutozeleného škorpióna a Mocná Afrodíté.

Mimořádně významná byla jeho práce dabéra. Pro studio Disney vytvořil řadu nezapomenutelných rolí – Cogswortha v Beauty and the Beast, guvernéra Ratcliffa v Pocahontas, arciděkana ve Zvoníkovi u Matky Boží (The Hunchback of Notre Dame) či geniálního vědce Jumbu v Lilo & Stitch.

Jeho baryton zazněl také v anglických verzích filmů studia Ghibli, například v Mijazakiho Cestě do fantazie (Spirited Away). Za dabing k filmu Kráska a zvíře (Beauty and the Beast) byl v roce 1993 nominován na Grammy. A myslím, že kdyby jako skvělý dabér slyšel nezapomenutelný dabing Antonína Molčíka, který namluvil Winchestera, byl by nadšen.

Stiers však nechtěl být vnímán jako televizní hvězda. Opakovaně zdůrazňoval, že je pro něj „nezbytně nutné“ od seriálů přecházet k divadlu, zejména k Shakespearovi, aby si uchoval hereckou svěžest a uměleckou hloubku. Už v mládí hrál náročné shakespearovské role jako Richard III. či Král Lear a klasické divadlo považoval za nejvyšší hereckou školu.

Vedle herectví rozvíjel i svou vášeň pro hudbu, přestože neměl formální dirigentské vzdělání. Stal se rezidentním dirigentem Newport Symphony Orchestra v Oregonu a hostoval u více než sedmdesáti orchestrů v USA i zahraničí. Byl však sebekritický: „Tohle řemeslo nikdy nezvládnu. Orchestry jsou ke mně velmi, velmi vstřícné.“

Výrazně se podílel na rozvoji kulturního života v Newportu, kde nejen dirigoval, ale také organizoval benefiční akce, podporoval mladé hudebníky a založil tradici čtení Vánoční koledy.

V roce 2009 veřejně oznámil, že je gay. Přiznal, že dlouhá léta se obával odhalení kvůli své práci, zejména dabingu pro dětské publikum. Ke coming outu ho vedla především osobní touha žít autenticky, bez nutnosti skrývat svou identitu: „Přeji si strávit soumrak svého života tím, kým jsem. Mohl bych tvrdit, že mám ke coming outu ušlechtilé důvody, abych bojoval za práva homosexuálů, ale musím přiznat, že je to z mnohem sobečtějších důvodů. Teď je čas, kdy si chci někoho najít, a nechci nutit žádného potenciálního partnera, aby se mnou žil v extrémní diskrétnosti.“

Zemřel 3. března 2018 ve věku 75 let ve svém domě v Newportu na komplikace spojené s rakovinou močového měchýře. Jeho kolegové ho popisovali jako mimořádně laskavého, vzdělaného a velkorysého člověka se smyslem pro humor a hlubokým vztahem k umění.

Alan Alda na něho vzpomínal: „Pamatuju si, jak jsi každý den jezdil do práce na skateboardu rušnými ulicemi Los Angeles. Jak, jakmile jsi vjel na Stage 9, byl jsi až do morku kostí Winchester. Jak jsi byl jemný, laskavý, kromě okamžiků, kdy jsi vymýšlel ty nejzlomyslnější vtipy. Milujeme tě, Davide. Sbohem.“

David, který na obrazovce hrál aristokratického snoba posedlého prestiží, byl ve skutečnosti velmi štědrý člověk. V závěti odkázal velkou část jeho majetku neziskovým organizacím. Svou sbírku CD a DVD odkázal veřejné knihovně v Newportu a sbírku gramofonových desek, vín, uměleckých děl a per Newport Symphony Orchestra, který často dirigoval. Ředitel veřejné knihovny v Newportu Ted Smith o něm řekl: „Dával víc, než bral. Byl tichým uživatelem knihovny.“

Dále věnoval 50 000 dolarů organizacím pomáhajícím chudým, nemocným, ohroženým ženám a dětem a dalších 50 000 dolarů University of Maryland na založení stipendijního programu pro studenty plánující politickou kariéru. On sám řekl: „Nejlepší druh darování je darování lidem, které neznáte. Děláte něco prospěšného a trvalého pro lidi, které nikdy nepotkáte. Jde o to, že vám záleží na všech, kteří zde žijí, ať už je znáte, nebo ne, a hledáte způsoby, jak pomoci, jak jen můžete.“

Přestože je nejznámější jako Winchester, jeho odkaz tuto roli dalece přesahuje a propojuje inteligentní herectví, kultivovaný hlasový projev a celoživotní oddanost hudbě i komunitě, ve které žil. Když se ho zeptali, co pro něj znamená rodina, odpověděl: „Rodina znamená, že nikdo nebude opuštěn ani zapomenut.“ A právě takový je i jeho tichý odkaz světu – aby nikdo nezůstal stranou, aby pomoc měla konkrétní podobu a aby vzpomínka nebyla jen sentimentem, ale pokračováním dobra.

Zdroje

KALTER, Suzy. Velká kniha o seriálu M*A*S*H. Talpress, 1995. ISBN 8085609916.

BERGAN, Ronald. David Ogden Stiers obituary: https://www.theguardian.com/tv-and-radio/2018/mar/11/david-ogden-stiers-obituary

DAGAN, Carmel. David Ogden Stiers, Major Winchester on ‚MASH,‘ Dies at 75: https://variety.com/2018/tv/news/david-ogden-stiers-dead-dies-mash-1202716860/

MARIKAR, Sheila. ‚M*A*S*H‘ Star David Ogden Stiers Reveals He's Gay: https://abcnews.com/Entertainment/Movies/story?id=7518323&page=1

TOBIAS, Lori. The gift(s) of David Ogden Stiers: https://archive.orartswatch.org/the-gifts-of-david-ogden-stiers/