Televangelisté: když se z víry stane televizní show – skandály, Donald Trump a hit skupiny Genesis

Hit skupiny Genesis Jesus He Knows Me je fackou fenoménu amerického televangelismu, který proměnil kázání v televizní show. Satira slavné písně přitom nevznikla náhodou.

Televangelisté v USA po desetiletí propojují víru s televizní zábavou, byznysem i politickým vlivem. Jejich pořady sledují miliony lidí – stejně jako finanční a sexuální skandály, které tento fenomén pravidelně provázejí.

Televangelismus byl zpočátku výhradně americkým fenoménem. Termín označuje využívání televize k šíření křesťanské víry. Televizní pořady jsou obvykle spojeny s výraznou vůdčí osobností – kazatelem, který vystupuje jako hlavní tvář a značka celého projektu.

Jedním z prvních křesťanských kazatelů, kteří začali v 50. letech masivně využívat média k šíření evangelia, byl Billy Graham. Právě on položil základy moderního televangelismu. Jeho kázání byla pravidelně vysílána v televizi a rozhlasu po celém světě.

Byl poradcem několika amerických prezidentů a stal se jednou z nejvýznamnějších náboženských postav 20. století. Na rozdíl od některých pozdějších televangelistů si Graham udržel pověst muže s vysokou morální integritou, jehož kariéru neprovázely finanční ani sexuální skandály.

Televangelismus se výrazně rozšířil zejména v 70. letech 20. století, a to v důsledku změn v pravidlech televizního vysílání. Do roku 1960 totiž platilo, že televizní stanice musely část svého vysílacího času věnovat programům sloužícím „veřejnému zájmu“.

Stanice tento požadavek často naplňovaly spoluprací s velkými tradičními církvemi, které připravovaly relativně umírněné a nekonfliktní náboženské pořady bez výrazné příslušnosti k určité denominaci.

V roce 1960 se však situace změnila a TV stanice mohly do plnění této povinnosti započítávat i komerční programy. Tím vznikl nový prostor na trhu, v němž mohly komerční zájmy nově vymezovat, co se ještě považuje za „veřejný zájem“. V praxi to znamenalo, že potřeba náboženského obsahu ve vysílání mohla být naplněna tím, že vysílací čas využily náboženské skupiny, které si ho mohly dovolit zaplatit.

Tento trend ještě posílilo postupné rozšiřování počtu dostupných vysílacích frekvencí. Církve si uvědomily, že televize má velký vliv na veřejnost a umožňuje oslovit mnohem širší publikum než tradiční kázání v kostele.

Diváci mohli náboženské pořady sledovat přímo z obývacích pokojů. V důsledku toho vznikla jakási paralelní náboženská instituce označovaná jako „elektronická církev“, jejíž nejúspěšnější představitelé začali být označováni jako televangelisté.

Někteří televangelisté však začali televizi využívat nejen k šíření evangelia, ale také k finančním ziskům. Vysílání často obsahovalo výzvy k finančním darům nebo reklamy na různé „křesťanské“ produkty (za „nekřesťanské“ ceny). Díky darům diváků a prodeji náboženských materiálů měli úspěšní kazatelé velmi vysoké příjmy.

Jednou z nejvýraznějších a zároveň nejkontroverznějších postav amerického televangelismu byl Jimmy Swaggart. Začal vysílat kázání v 60. letech 20. století a postupně si vybudoval obrovské publikum.

Vrcholem jeho kariéry byla 80. léta, kdy jeho kázání sledovaly miliony diváků ve více než 100 zemích a vydělával 140 milionů dolarů ročně, spolu s příjmy z prodeje náboženských předmětů od biblických studijních příruček až po repliky Kristovy trnové koruny.

Sám sebe popsal jako „staromódního, Duchem svatým naplněného, ​​křičícího a plačícího kazatele evangelia“. Jeho kariéru však poznamenaly skandály.

Přiznání Jimmyho Swaggarta před televizními kamerami

Swaggart opakovaně obvinil kolegu z Assemblies of God reverenda Marvina Gormana z cizoložství, což vedlo k jeho odvolání a pádu. Gorman se mu chtěl pomstít a najal si soukromého detektiva, aby Swaggarta sledoval a odhalil jeho pokrytectví.

Swaggart byl přistižen a vyfotografován, jak vchází do pokoje číslo 7 motelu Travel Inn v New Orleans s místní prostitutkou. Gorman předložil fotografie vedení Assemblies of God a Swaggart se následně 21. února 1988 v slzách v „dojemném“ televizním vystoupení přiznal k morálnímu selhání. Detailům se však vyhnul a přiznal se „pouze“ k hříchu proti Bohu a své ženě.

Byla mu pozastavena činnost. Poté se stal nezávislým duchovním a pokračoval v kázání. O tři roky později byl znovu přistižen s prostitutkou. Tentokrát se neomlouval ani neplakal, pouze suše konstatoval: „Pán mi řekl, že vám do toho vůbec nic není.“

Navzdory těmto aférám Swaggart nikdy nepřestal kázat. Pokračoval ve své činnosti prostřednictvím vlastních médií a náboženské organizace a postupně si vytvořil menší, ale oddané publikum. Zemřel 1. července 2025 ve věku 90 let.

Již během prezidentské kampaně v roce 2015 se snažil Donald Trump získat podporu televangelistů a kazatelů spojených s tzv. evangeliem prosperity. A tato část náboženské scény se k Trumpovi stavěla překvapivě vstřícně. Klíčovou roli přitom sehráli právě televangelisté, kteří hlásají evangelium prosperity – učení, podle něhož je bohatství a úspěch znamením Božího požehnání.

Podle evangelia prosperity má každý z nás od Boha zaslíbené bohatství, zdraví a úspěch: „Podle Božího plánu máme vládnout v životě jako králové; abychom vládli a panovali nad okolnostmi, chudobou, nemocemi a vším ostatním, co by nám překáželo. […] Bůh nechce, aby nás trápila chudoba. Řekl, že budeme vládnout v životě jako králové. Kdo by kdy spojoval krále s chudobou? Krále s chudobou prostě spojit nelze.“

Pro tyto kazatele byl Trump jako miliardář a mediální celebrita přirozeně atraktivní osobností. Podle některých komentátorů Trump působí dokonce jako jakási sekulární verze televangelisty, neboť podobně jako oni slibuje lidem úspěch, bohatství a vítězství. Ne náhodou se snažil získat podporu právě u těch náboženských vůdců, kteří jsou zvyklí spojovat víru s penězi, úspěchem a mediální popularitou.

Během kampaně uspořádal Trump v jeho Trump Tower setkání s několika desítkami náboženských vůdců. Mezi účastníky byli známí televangelisté a kazatelé i další mediálně známé osobnosti. Setkání trvalo několik hodin a na jeho konci se přítomní duchovní za Trumpa modlili a symbolicky na něj položili ruce.

Televangelistka Paula White-Cain se stala duchovní poradkyní Donalda Trumpa a od loňského roku vede Úřad Bílého domu pro víru. Trumpa označila za „největšího bojovníka za víru, jakého jsme kdy měli“.

Kromě skupiny Genesis si z televangelistů utahuje i seriál Ve jménu našeho Pána (The Righteous Gemstones), který sleduje bohatou rodinu amerických televangelistů budujících své mediální a finanční impérium „ve jménu víry“.

Seriál si s nadsázkou utahuje z okázalosti, pokrytectví i obrovských peněz, které se kolem televizního kazatelství točí, a ukazuje, jak tenká může být hranice mezi vírou, náboženstvím, byznysem a showbyznysem.

Zdroje

HAGIN, Kenneth E. Autorita věřícího. Praha: Logos, 1990. ISBN 80-85335-03-4.

MARTÍNKOVÁ, Libuše. Kazatelství a Internet. In: Salve Revue pro teologii a duchovní život, 2008, 18(1), 91-105.

SWATOS, William. Televangelism. In: The Blackwell Encyclopedia of Sociology, G. Ritzer (Ed.), 2007. https://doi.org/10.1002/9781405165518.wbeost014.

BLASEY, Laura. US televangelist Jimmy Swaggart dies at 90: https://www.bbc.com/news/articles/cy0wwj1pljzo

CNN. Televangelist Jimmy Swaggart, whose ministry was toppled by prostitution scandals, dies at 90: https://edition.cnn.com/2025/07/01/us/jimmy-swaggart-dies

FEA, John. From Prosperity Televangelism to the White House: https://www.christianitytoday.com/2025/05/paula-white-cain-trump-faith-office-leader/

SCHRECKINGER, Ben. Donald Trump’s saving grace: Televangelists: https://www.politico.com/story/2015/09/donald-trumps-evangelicals-televangelists-214250