Článek
Eugen Ketterl se na císařského komorníka vypracoval z pozice číšníka na vídeňském dvoře. Komorníkem Františka Josefa I. se stal v roce 1894 a po jeho boku byl dlouhých 22 let až do císařovy smrti v roce 1916. Dodnes na zámku Schönbrunn najdete jeho pokoj, do kterého se vstupovalo skrytými dveřmi v zadní stěně císařovy pracovny.
Císařova domácnost
Kompletní personál domácnosti císaře Františka Josef I. čítal čtrnáct osob, které se staraly o jeho osobní potřeby. Dva vrátní hlídali přístup do soukromých pokojů, dva sluhové, dvě služebné a tři pokojské se věnovali domácím pracím. Kromě Ketterla tu byli ještě další dva komorníci, kteří se ve službě střídali. Ovšem pouze on napsal své paměti, v nichž popsal svůj život komorníka po boku císaře a vydal je v roce 1929.
Eugen Ketterl si málokdy přispal, protože František Josef I. byl ranní ptáče a vstával opravdu velmi brzy. Už ve 3:30 hodin ho komorník budil a pomohl mu s oblékáním. V 5:00 hodin byla připravena snídaně a po ní se císař věnoval své státnické činnosti, jež spočívala ve studování nejrůznějších spisů. Ketterl se mezitím staral nejen o jeho šatník, ale císaři také posílal novinové články, které by jinak k němu ani nedoputovaly. Vlastně se stal nepostradatelným císařovým spolupracovníkem.
Příliš skromný panovník
Na 9:00 hodin byli pozváni první úředníci v rámci denních audiencí. Další schůzky následovaly a přerušené byly pouze obědem, který si císař snědl u svého pracovního stolu. Ač byl vládcem v rakousko-uherské monarchii, tak mlsný jazýček císař neměl a spokojil se s vařeným hovězím masem, kterému dával přednost.
Na večeři si kolikrát dával jen kyselé mléko s černým chlebem, pokud jídal sám. Třikrát týdně se konaly večeře pro 30 osobností veřejného života a v neděli se pravidelně rodina sešla ke společné večeři. Omluvou pro nepřítomnost byla pouze nemoc, což si císař nechal zkontrolovat lékařem, kterého za nepřítomného poslal.
Pokud měl na večer císař naplánované recepce, komorník mu nachystal večerní oblečení. Před spaním mu pak pomohl s umýváním. Co se týká výběru oděvu, zpravidla se císař podřídil tomu, co mu Ketterl vybral. Uznával, že tomu rozumí lépe než on. Stejně ale nejraději nosil uniformy a elegantní civilní šat stál mimo okruh jeho zájmu.
Eugen Ketterl se staral i o modernizace císařovy domácnosti. Kdyby vše mělo zůstat na Františkovi Josefovi I., tak se nebude měnit nic. K moderním vymoženostem měl velmi vlažný vztah. Tudíž byl to Ketterl, jenž se zasadil o instalaci technických novinek, jakými byly telefon a toaleta. Císař sám k nim byl dost zdrženlivý, což se k jeho vyššímu věku není možné divit.
Císařovy neřesti
František Josef I. byl milovníkem doutníků a denně jich několik vykouřil. K neřestem lze přičíst také jeho dlouholetý přátelský vztah s herečkou Katharinou Schrattovou. Dne 11. září 2025 už uběhlo 172 let od jejího narození.
Eugen Ketterl se o ní ve své knize pamětí zmiňuje s pochopením a diskrétností. Žádných pikantních vzpomínek se od něho nedočkáte. Dlužno ovšem dodat, že o herečce jeho manželka císařovna Sissi věděla, a dokonce císaře v přátelství s ní podporovala. Ostatně oni dva již jako manželé tehdy nežili.
Katharina navštěvovala císaře prakticky denně. Do Schönbrunnu to neměla zase tak daleko, bydlela v paláci Köningwarter na adrese Kärntner Ring 4, který se nachází naproti Vídeňské státní opery a který je od císařského sídla vzdálený necelých šest kilometrů. František Josef I. dopřál Katharině Schrattové luxusní život v bohatství a rád za ni zaplatil i útratu v kasinu, kde ráda trávila svůj volný čas, pokud nebyla s císařem.
