Hlavní obsah
Názory a úvahy

Svět v roce 2033: Kdy už půjdu konečně do důchodu?

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: Pixabay

Starší žena

Nejraději bych už stříhala metr a odpočítávala dny, které mi zbývají do penze. Na to si ale ještě počkám. Naše vláda se totiž opět rozhodla pro důchodovou reformu.

Článek

Před pěti lety česká vláda schválila další zákon, který zvýšil odchod do důchodu, a to tentokrát na 70 let. Sice tomu předcházely četné demonstrace, které si z ulic udělaly bojiště, a odskákala to nejedna výloha obchodů, ale nic to platné nebylo. Parlament zvedl jednomyslně ruku (hlasovací zařízení jim zrovna nefungovalo), Senát to posvětil a prezident podepsal. A bylo to. Státní rozpočet není bezedný a odkud má pořád brát peníze, že.

Je mi čerstvých 69 let a ještě celý rok budu chodit do práce, abych dostala důchod. Ráno jsem ráda, když se probudím, že mě bolí jen něco. Musím rozhýbat ztuhlá kolena. Vrže mi v nich jako ve starých hradních vratech. Asi artritida. Ortopeda ale nemohu sehnat, je to nedostatkové zboží stejně jako zubní lékaři nebo psychiatři pro děti. Ta situace s nimi byla zlá už před deseti lety a vůbec nic se na tom nezměnilo.

Do zaměstnání dojíždím městkou hromadnou dopravou. Linka 4 je samořiditelná a jezdí bez řidiče. Každé ráno se klepu strachy, jestli vůbec na konečnou dojedeme. Už několikrát se totiž stalo, že autobus odmítl ze zastávky vyjet. Musel přijet někdo z dispečinku dopravní společnosti a domluvit mu. Jak to dělá, je mi záhadou, ale někdy to trvá i půl hodiny. Pak pochopitelně přijedu do práce pozdě. A za pozdní příchody se strhávají body do týdenního hodnocení, což se nemile promítne do výplaty. Jojo, na lidi musí být přísný metr, jinak by si z práce udělali holubník.

Pracuji ve smíšeném kolektivu s převahou mladších kolegů. Těm už ale také v mnoha případech táhne na padesátku, takže žádní odrostlí puberťáci to nejsou. Když si představí, že je čeká ještě dvacet let poctivé práce, obvykle se zatváří hodně zasmušile. Ženská část osazenstva kanceláře ve stylu open air (nevím, proč to už dávno nezrušili) pravidelně chodí na botox a lifting. Patří to tak nějak k nepsaným pravidlům. Firma dokonce na tuto estetickou proceduru přispívá určitou částkou. Protože jsem zaměstnaná jako uklízečka, tak mě se tato šaškárna netýká. Většina kolegyň po botoxu vypadá jako voskové panny a navzájem si potvrzují, jak mladistvě vyhlížejí. V porovnání se mnou rozhodně ano.

Když tak tahám kýbl s vodou, bolí mě zápěstí. Večer pak záda. Na uklízecí stroj nemám nárok. Ten se přiděluje až u ploch od 500 m2. Práce mě nebaví, ale je to stále lepší než poslouchat vřeštící děcka ve škole. Původním povoláním jsem totiž učitelka. Ale s touto prací jsem sekla ve chvíli, kdy mi do třídy přidělili dalších pět žáků v rámci inkluze. To už bylo na mě moc. Místo výkladu třídě jsem se musela věnovat integrovaným žákům, kteří nechápali naprosto nic. Domů jsem chodila psychicky tak vyšťavená, že jsem si řekla, že snad i to uklízení by bylo lepší. No není.

Ale aspoň po mně najednou neřve 36 žáků, ale jen jeden věčně nasupený šéf, který musí mít podlahy jako zrcadlo. Jednou jsem je naleštila pastou, aby se v nich tedy jakože viděl. No asi jsme to neměla dělat, protože se na nich po své obtloustlé zadnici sklouzl z jedné strany chodby na druhou. Kolegové se toho hned chytili, vyzuli boty a začali se po kluzké podlaze vozit jak malá děcka. Naštěstí to bylo v polední pauzu. Být to jindy, dostanou asi „áčko“.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz