Článek
Na první pohled se zdá být Branišovský les lesem jako každý jiný. Stromy v něm rostou jehličnaté i listnaté. Lesem vedou cesty zpevněné i nespočet pěšin a pěšinek. Branišovský les na první pohled opravdu není ničím zvláštním, ale pouze do chvíle, než si tu začnete plánovat první výlety. V tu chvíli zjistíte, že nic není takové, jaké se na první pohled být zdá. A začnete přemýšlet, zda se do Branišovského lesa vůbec vydat chcete. Nakonec vám to nedá a vaše kroky povedou na místo podle legend nejstrašidelnější. Než se nadějete, budete stát u Černého sloupu.
Černý sloup najdete hluboko v Branišovském lese. Stojí na rozcestí několika cest. Z dálky není dobře vidět. Až když jste skoro u něj, všimnete si ho. Při bližším prohlédnutí Černého sloupu zjistíte, že koukáte na repliku původního Černého sloupu. Jenže kam zmizel sloup původní, to se nedozvíte. Prostě zmizel. Neznámo kým. Neznámo kam. Na novém Černém sloupu se již nedočtete o tom, že jen kousek odsud stával strom oběšenců, který k sobě vábil náhodné kolemjdoucí a sváděl je k odchodu ze světa oběšením. Mnoho lidí prý vábení stromu podlehlo. Ve chvíli, kdy se lidé kolem stromu báli chodit, strom raději pokáceli.
Další z legend vypráví o místních bažinách. I přesto, že jsou bažiny již povětšinou minulostí, dodnes se na ně vzpomíná. V době, kdy byl Branišovský les bažinami přímo protkán, se v bažinách propadl nejeden pocestný. Bažina, do které pocestný vstoupil, ho navěky vtáhla do hloubi země. Jen duše pocestných si bažiny nevzaly. Duše tak prý dodnes bloudí lesem a nenachází klidu. Dokonce do bažin lákají další a další pocestné.
Jedna z mnoha legend o Branišovském lese se vztahuje i k samotě U Petrů. Dnes je z kdysi krásné samoty ruina, která se pomalu ztrácí v místním lese. Stejně jako příroda pohlcuje samotu, pohlcuje i kapličku, která stojí vedle samoty. Legendu o dívce, která v samotě U Petrů žila a z nešťastné lásky si vzala svůj život, osud samoty pouze přiživuje. Dívka ze samoty se prý dodnes prochází hlubokým lesem v kápi jako přízrak.
Legendám se nevyhnuly ani bývalé vojenské garáže. V minulosti tu prý mělo být nalezeno torzo zavražděného člověka v rezervoáru s palivem a dodnes je prý v okolí cítit vůně paliva. Vůně paliva tu prý bývá cítit dodnes, ale o legenda o zavražděném člověku je prý pouze legendou. Údajně se tu nikdy žádné torzo zavražděného člověka nenašlo.
O Branišovském lese se traduje ještě mnoho legend a pověstí. Všechny jsou prý smyšlené. Proč se citliví lidé v Branišovském lese necítí dobře, je proto těžké soudit. Ale jak už to tak u legend bývá, nikdo je nikdy nepotvrdí, stejně jako je nikdo nevyvrátí tak dobře, aby se v legendy věřit přestalo. Sama jsem u Branišovského lesa a v něm strávila mnoho dní a až na tři strašidla, jsem žádný přízrak ani ducha nepotkala. A kdyby se v Branišovském lese v době mého pobytu nekonala noční bojovka, určitě bych nepotkala ani ta strašidla.
Až se vydáte na průzkum Branišovského lesa, doporučuji vám ubytovat se v penzionu U Lesa. Z penzionu U Lesa je to do Branišovského lesa jen pár kroků. Penzion je útulný, dog i baby friendly. K posezení můžete využít i jeho zahradu. Paní majitelka je moc milá a místní okolí moc dobře zná. Pokud byste chtěli tipy na místa, která byste při toulkách po okolí neměli minout, nebojte se zeptat.
Další tipy na výlety, recenze a doporučení najdete na webu tulacci.cz
