Článek
Centrem města je Pernštýnské náměstí. Na Pernštýnském náměstí najdeme radnici, která se na místě nacházela již v roce 1759, kdy zde město koupilo od mydláře Karla Maye dům čp. 1. Na konci 19. století však již stará radnice nedostačovala potřebám rozkvétajícího města, a tak byla na jejím místě a na místě dvou sousedních domů postavena v letech 1892-1894 nová novorenesanční radnice podle projektu Jana Weyricha.
Uprostřed Pernštýnského náměstí stojí mariánský sloup, který byl postaven v roce 1698 jako poděkování Panně Marii za to, že se roku 1680 Pardubicím vyhnula morová epidemie. Městská rada se původně k návrhu děkana Kolčáka stavěla odmítavě, ale když se ve veřejné sbírce podařilo vybrat na stavbu dostatek prostředků, sloup byl vztyčen. Balustrádu se sochami 8 svatých, která dnes sloup obklopuje, zhotovil na objednávku pardubické radnice v letech 1773-1777 pardubický sochař Jakub Teplý.
Na Pernštýnském náměstí jsou k vidění krásné historické domy. Jedním z nejcennějších pardubických historických domů je dům U Jonáše, který byl postaven po velkém požáru, kterému roku 1507 padla za oběť velká část Pardubic. Z této doby se v přízemí dochoval gotický mázhaus s krásnou sklípkovou klenbou. Snad ještě víc než ona proslavilo dům průčelí, které zdobí štukový reliéf od pardubického sochaře Jakuba Teplého z roku 1797 s biblickým výjevem velryby polykající proroka Jonáše.
U Pernštýnského náměstí stojí za vidění i Zelená brána, která je jednou z nejvýznamnějších dominant Pardubic. Průčelí renesanční brány zdobí reliéf vytvořený podle návrhu Mikoláše Alše. Zpodobňuje erbovní pověst pánů z Pardubic, jejichž erb užívají Pardubice jako městský znak. Za vstupní branou se vypíná více než 60 metrů vysoká věž, která nabízí nádherný pohled na městskou památkovou rezervaci, zámek i široké okolí.
Za vidění stojí i pardubický renesanční zámek, který vznikl přestavbou vodního hradu ze 13. století. Z původního hradu se dochovala původní dispozice včetně obranných valů s nárožními rondely. O tuto přestavbu se postaral Vilém II. z Pernštejna.
Cestou k zámku si můžete prohlédnout Pardubický Norimberk. Místo dostalo své jméno snad pro podobnost s historickou zástavbou tohoto starobylého německého města.
Kousek od centra města najdeme novorenesanční kamennou vilu. Na první pohled upoutá fasáda z neomítaného spárovaného lomového kamene, doplněná o bohatou reliéfní výzdobu. Na průčelí vily hraje smrt na housle. Vila se začala stavět v roce 1913 podle projektu architekta Bóži Dvořáka snad jako sídlo královéhradeckého biskupa Josefa Doubravy. Během 1. světové války se stavba vily zbrzdila a po vleklých sporech o její užití byla definitivně dokončena díky osobnímu nasazení architekta Dvořáka až ve třicátých letech 20. století.
Při návštěvě Pardubic byste se měli vydat i na hřbitov a prohlédnout si místní krematorium. Rondokubistická stavba od architekta Pavla Janáka byla realizována v letech 1921–23. V roce 1935 byla doplněna o funkcionalistické kolumbarium od Karla Řepy. Krematorium, které je známé i z filmu Juraje Herze Spalovač mrtvol, opravdu stojí za vidění. Na podobnou stavbu u nás jen tak někde nenarazíte.
Pokud jste milovníky zvířat, zastavte se v místní Pohádkové zahradě. Najdete ji kousek od hřbitova. Narazíte zde na nejrůznější hospodářská zvířata, například kozy, ovce, poníky, prasátko nebo oslíka. Domov tu našli i králíčci, morčátka, želvičky, agamy, křepelky, kočičky, papoušci… Zvěřinec je tu opravdu veliký. Skoro všechna zvířata si můžete pohladit. Zvířátka, která zde našla domov, byla zachráněná z nevyhovujících podmínek velkochovů, malochovů či jatek. Do pohádkové zahrady se hradí nevysoké vstupné.
Míst, která byste měli v Pardubicích vidět, je opravdu hodně. O dalších se dočtete v jednom z dalších článků. Do Pardubic se budu muset vrátit, protože město je to pěkné a za návštěvu stojí. Kdyby vám při poznávání Pardubic vyhládlo, zastavte se v restauraci Nejen dvorek. Příjemný interiér i zahrádka restaurace vás překvapí. Navíc tu opravdu skvěle vaří. Byť jsou ceny trošku vyšší, jídlo za to opravdu stojí.
Další tipy na výlety najdete na webu tulacci.cz