Článek
Byť to zní sebevíc nepravděpodobně, i toto se může stát. Mne se právě toto stalo při návštěvě Uherského Brodu. Moc jsem se těšila na jídlo v místní vyhlášené restauraci. Bohužel jsem si ale pro návštěvu tohoto pěkného města vybrala den, kdy měla tato vyhlášená restaurace zavřeno.
V nohách jsem měla 20 km, ujeto skoro 400 km a hlad jsem měla takový, že bych se o něj mohla opřít. Centrum města jsem měla za zády. A před sebou ještě dlouhou cestu do penzionu. Čekala jsem, že od cesty nějakou restauraci potkám. Dokonce jsem byla rozhodnutá najíst se v první restauraci, která bude mít otevřeno.
Městem jsem ušla několik dalších kilometrů. Potkala jsem stánek s kebabem, potkala jsem rychlá občerstvení, opět s kebabem. Hladová jsem pokračovala dál. Skoro na konci města jsem už z dálky viděla nápis restaurace. V tu chvíli jsem byla snad nejšťastnější člověk na světě.
Jenže, jak už to tak bývá, nic netrvá věčně. Jen co jsem k restauraci došla, uhodil mne do nosu smrad a zatuchlina. Na pohled čistá zahrádka a nová fasáda byly pouhým pozlátkem jinak neudržované restaurace.
Z restaurace se linul smrad, jaký jsem necítila ani u největšího žižkovského pajzlu. Když jsem se přeci odvážila vstoupit, koukal na mne výčepní, který měl výraz nájemného vraha z plzeňských Borů. Mladá zanedbaná servírka na mne vyštěkla, co chci. Na mou otázku, že bych se chtěla najíst, vyštěkla, že nevaří.
S úsměvem jsem servírce poděkovala za její vstřícný přístup a než jsem se rozloučila, poděkovala jsem jí i za netradiční zážitek. Zeptala jsem se jí, co tedy jsou za restauraci, když nevaří, a než z ní vypadla jakákoli odpověď, otočila jsem se a odešla.
Když tak píši tyto řádky říkám si, že snad bylo i dobře, že v této restauraci nevaří. Ono už vejít dovnitř byl pro mne hrdinský čin. Ani si nechci představovat, z čeho bych jedla, kdyby v této smradlavé restauraci vařili. A ani nechci pomyslet, co by mi na talíři přinesli.
Nikdy jsem nebyla tak ráda, že jsou potraviny hned naproti. Gurmánský zážitek, na který jsem se těšila, se sice nekonal, ale něco k jídlu jsem nakonec přeci jen sehnala. Jak se tato restaurace nazývá, to vám nepovím. Ne proto, že bych nechtěla. Chtěla bych, a to moc. Ale jejího názvu jsem si nikde nevšimla.
