Článek
Není rovinka jako rovinka
Kdo jednou vystoupal po svých na pořádný kopec, dá mi zapravdu, že mnohé kopce a vrcholy se mu zdají být rovinkou. Koloběžka mne hodně rychle vyvedla z omylu, že běžný je kopec je „rovinkou“ a že za kopec mohu považovat pouze vrcholy, kterým je například Plechý, když se na něj stoupá po žluté turistické značce. Na koloběžce je znát i malý kopec. Ale jakmile se člověk naučí na koloběžce jezdit, hravě zvládne i větší stoupání.
Na povrchu cest záleží
Jako chodci se správnou obuví si jen málokdy uvědomíme, jak se chůze na různých cestách liší. Po většině cest se nám jde stejně, jen na některých pěšinkách se styl chůze mění. U koloběžky je hodně znát, po jakém povrchu jedeme. Nepociťují to ovšem tak moc nohy, jako ruce. I proto je třeba už při výběru koloběžky přemýšlet, po jakých cestách budeme jezdit a tomu přizpůsobit výběr koloběžky.
Pozor na písek a jehličí
Pohyb po písku je náročnější, i když jdeme po svých. Při jízdě na koloběžce je to teprve výzva. Koloběžka se do písku snadno boří a odrážet se není úplně snadné. Ani jehličí na cestě nám jízdu na koloběžce neusnadní. Ale pokud není cesta úplně písčitá nebo na ní není hodně jehličí, s dobrou koloběžkou vás nezastaví.
Pohyb na koloběžce je úplně jiný, než je chůze. Byť si myslíte, že jste v dobré formě a ujít pro vás denně 20 km není vůbec žádný problém, při jízdě na koloběžce doporučuji ze začátku plánovat kratší trasy. Byť můžete mít skvělou formu, koloběžka vás rychle vyvede z omylu. Ale jakmile si na nový styl pohybu tělo zvykne, budete za kondici z chůze rádi a už po pár jízdách s přehledem na koloběžce ujedete dvojnásobek toho, co jste byli zvyklí chodit.
