Článek
Už v 16. století sem lidé přicházeli kvůli prameni, o kterém se vyprávělo, že léčí oční choroby. Právě kvůli zástupům nemocných, kteří sem putovali, nechal tehdejší majitel panství, hrabě Jiří Maxmilián z Lindel, postavit nový kostel. Vysvěcen byl roku 1670 a stal se významným poutním místem, kam přicházeli lidé nejen z české, ale i z bavorské strany hranice. Stavba byla raně barokní, slohově čistá, s hranolovým tělem a vestavěnou věží na jižním boku. Vnitřní prostor doplňovaly rohové kaple a celé místo doplňovala kaple nad studánkou, postavená zřejmě ve stejné době jako kostel.
Poutní ruch tu býval silný, zejména o svatodušních svátcích, kdy se konaly hojně navštěvované mše. O kostel pečovali dva poustevníci, kteří měli na starost nejen samotnou stavbu, ale i studnu s pramenem. V inventářích panství z 19. století se kromě kostela a kapličky se studní zmiňuje také poustevna, která stála na druhé straně silnice. Celá osada tehdy žila právě z poutního místa, ale její význam postupně slábl. Požár na konci 19. století poškodil kostel natolik, že bylo nutné pořídit nový krov, krytinu i zvony. Přesto už před druhou světovou válkou byl objekt popisován jako ve špatném stavu. Od roku 1938 se mše sloužily pod širým nebem, protože kostel byl havarijní. Vnitřní zařízení bylo odvezeno do okolních kostelů a osada samotná byla po válce zcela zbořena. Od 60. let 20. století začaly ruiny rychle podléhat destrukci.
Dnes stojí kostel i kaple osamoceně v lese, asi pět kilometrů jihozápadně od Přimdy. Z bývalé zástavby zůstaly jen sutiny a ticho, které tu člověka obklopí, má zvláštní sílu. Zřícenina kostela je kulturní památkou a o její záchranu se stará Občanské sdružení Zvon z Bělé nad Radbuzou. Nejde jen o stavební práce. Členové sdružení pátrají i v archivech a podařilo se jim najít například listinu z 18. století, v níž papež Pius VI. udělil kněžím všech tehdy registrovaných řádů možnost sloužit v kostele bohoslužby. Je to drobný dokument, ale krásně dokresluje význam, který toto místo kdysi mělo.
Když sem dnes člověk přijde, najde zřícené zdi, zbytky kleneb, portálová ostění a tvar kostela, který je i přes zkázu stále čitelný. Les kolem působí klidně, jako by si ruiny chránil. Je to místo, které připomíná, že i když lidské stavby zaniknou, jejich příběhy zůstávají. A právě kvůli tomu stojí za to se sem vydat, kvůli atmosféře, historii a pocitu, že jste na místě, kde se po staletí setkávaly víra, naděje a lidské osudy.
Moc děkuji všem dárcům za finanční podporu, kterou mi poskytujete. Díky vám mohu dál nezávisle rozvíjet tento projekt a věnovat mu péči, kterou si zaslouží. Velmi si vážím toho, že se vám má práce líbí a že mne podporujete.
Rádi poznáváte nová místa a zároveň oceníte tipy, kde se můžete dobře najíst a ubytovat? Pokud ano, sledujte můj profil. Najdete na něm nejen tipy na výlety, ale i recenze z kaváren, restaurací i hotelů napříč celou Českou republikou. Všechny články najdete také na mém webu janulanatoulkach.cz.
Zdroj: Národní památkový ústav
