Článek
Ačkoli Městský soud v Praze nedávno rozhodl o předběžném opatření, které dočasně vrátilo děkana doc. Jaroslava Brože zpět do funkce, nový akademický senát toto rozhodnutí ignoroval a okamžitě podnikl další kroky k jeho opětovnému odvolání.
Předchozí akademický senát těsně před koncem svého mandátu děkana odvolal – podle kritiků šlo o překotný proces s marginálními důvody. Na základě žaloby a návrhu na předběžné opatření však soud rozhodl o navrácení děkana do funkce až do pravomocného rozhodnutí ve věci.
Nově zvolený senát však postupuje s až nečekanou razancí. Hned po své ustavující schůzi – ještě téhož dne – svolal mimořádné zasedání, které bylo podle některých názorů v rozporu s platnými předpisy, a znovu zahájil proces odvolání děkana. Tímto krokem rychle pozbylo významu předchozí prohlášení předsedy senátu, v němž deklaroval vůli ke spolupráci. Návrh na odvolání byl přijat. Akademická část senátu, složená převážně z kritiků vedení, přehlasovala studentské zástupce, kteří vedení podporují.
Do dění na fakultě opakovaně vstoupil i Velký kancléř fakulty, pražský arcibiskup Jan Graubner, který adresoval novému akademickému senátu již dva dopisy. V prvním, zaslaném před hlasováním, píše:
„Zatím jste ukázali, že jste byli strategicky připraveni na revoluci a převzetí moci, když prvním obsahem jednání je sesazení děkana značně bezohledným způsobem. Znovu prosím, uvědomte si, že nesete zásadní část odpovědnosti za fakultu, její identitu a kvalitu.“
Dopis byl senátem ignorován. V druhém dopise arcibiskup Graubner apeluje na zodpovědný přístup k instituci. Píše zde: „Žádný z uváděných důvodů není urgentní a opravdu vážný. Spíše jde o názory a důsledky špatné komunikace a nedostatku ochoty k domluvě a spolupráci. Postoj předsednictva nelze považovat za vyvážený a spravedlivý. Zpochybňování postavení velkého kancléře KTF může ohrozit existenci instituce, protože prosazení vašich návrhů by vedlo k tomu, že by nadále už nemohla být považována za fakultu katolickou.“
Situace tak ukazuje na hlubší rozkol, který přesahuje hranice fakulty. Akademický senát se podle některých názorů stává mocenským nástrojem, který cíleně oslabuje roli církve na fakultě, kde přitom právě církev má být garantem kvality výuky a věrnosti katolickému učení.
Zarážející je rovněž aktivní role rektorátu, který již dva roky zasahuje do autonomních záležitostí KTF: vyvíjí tlak na vedení, zahajuje disciplinární řízení proti některým jeho členům prostřednictvím etické komise a ombudsmanky, ruší výběrová řízení vypsaná děkanem či veřejně vystupuje na demonstracích proti vedení fakulty. Zdá se, že cílem těchto kroků je otevřít cestu k dosazení loajálního spolupracovníka z rektorátu na post děkana.
Soud sice senátu přímo nezakázal jednat o odvolání, avšak k situaci vyjádřil následovně:
„V každém případě, do rozhodnutí soudu o žalobě proti odvolání žalobce z funkce, jsou další kroky akademického senátu a rektorky ve věci opětovného odvolávání žalobce z funkce děkana procesně-právně rizikové, a to především pro žalovanou. Takové kroky zcela určitě nepřispívají k právní jistotě ohledně funkce děkana, po které žalovaná a část členů akademického senátu volá.“
Soud tedy doporučuje akademickému senátu i rektorce zdržet se dalších kroků ve věci odvolání děkana – jsou právně rizikové pro Univerzitu Karlovu.
I přesto, že se senátoři ani neseznámili s Usnesením soudu, rozhodli se děkana odvolat. Navzdory hlasům, které upozorňovaly na překotné jednání, navzdory výzvám k obezřetnosti, navzdory právním doporučením nejprve dokument před hlasováním nastudovat. Dopis Velkého kancléře při projednávání bodu odvolání děkana ani nezazněl. Návrh na odvolání děkana byl odhlasován.
