Článek
Když třináctiletá žákyně na základní škole v Domažlicích zaútočila nožem na své spolužáky, zůstali jsme v šoku. Když se nedávno podobná tragédie odehrála na slovenské škole v Staškově a třináctiletý žák zaútočil na učitelky a spolužačku, hněv přebil jakékoli racionální uvažování.
Reakce politiků na sebe nenechala dlouho čekat. Český ministr spravedlnosti Jeroným Tejc aktuálně zvažuje snížení hranice trestní odpovědnosti z 15 na 13 let pro ty nejzávažnější násilné činy. Podporu má i u ministra vnitra Lubomíra Metnara. Průzkumy navíc ukazují, že s trestáním dětí od 13 let souhlasí drtivá většina – až 84 procent veřejnosti. [1, 2]
Jako rodič ten hněv a volání po spravedlnosti lidsky chápu. Když teče krev nevinných dětí a učitelů, chceme vidět viníka pykat. Jenže jako společnost nemůžeme psát zákony v afektu. Hněv je zlý rádce. Věda a moderní neurobiologie mluví jasně: desetileté či třináctileté dítě jednoduše není anatomicky schopné uvažovat jako dospělý člověk. Část mozku, která řídí sebakontrolu a domýšlení následků, se vyvíjí až do 25 let. Dítě v krizi jedná ve zkratu, pod tlakem emocí. [1]
Při fatálním psychickém zkratu se zbraní může stát cokoliv – problémem je neřízený impuls v nezralé mysli. Chtít po třináctiletém dítěti racionální uvažování dospělého je stejný nesmysl, jako žádat po prvňákovi výpočet vysokoškolské rovnice. Návrh ministerstva spravedlnosti na papíře biologii prostě nezmění.
Kdo je za to skutečně zodpovědný?
Když dítě selže takto brutálně, je to vizitka nás, dospělých. Tyto tragédie jsou vyústěním přehlížené šikany, domácího násilí nebo neléčených psychických nemocí. Často jde o případy, kdy na výchovu zůstali sami prarodiče, kteří z minimálních důchodů nemají peníze na psychology ani sílu konkurovat vlivu ulice a internetu. Zde musí pomoci stát. Tvářit se, že vše vyřešíme tím, že třináctileté děcko hodíme do kriminálu, je jen alibi systému, který totálně selhal v prevenci.
Společnost musí být chráněna. Dítě, které spáchalo takový čin, nemůže v pondělí nastoupit zpět do třídy. Nepatří ale do klasického vězení, kde z něj mezi ostatními delikventy vyformujeme ještě tvrdšího zločince. [1]
Řešení nestojí na dvou extrémech – ani nad činem mávnout rukou, ani dítě zničit v base. Pokud tito mladiství skončí v přísném diagnostickém ústavu, kde na vlastní oči uvidí drsné drogové odvykačky a lidské trosky na dně, pochopí reálné důsledky mnohem dříve než ve vězeňské cele. Tato šoková terapie jim ukáže pravdu, kterou jim kriminál nevysvětlí. [1]
Váhy spravedlnosti.
Jediné skutečné řešení: Systémová prevence
Represe je pro stát extrémně drahá černá díra s nulovým výsledkem. Řešení leží v masivní investici do prevence. A ta se státu navíc bohatě vrátí. Podívejme se na tvrdá data Vězeňské služby ČR a rozpočtové přepočty: [1, 2]
- Represe a vězení (Mladistvý ve věznici pro mladistvé): Přes 680 000 Kč ročně na jednoho vězně (1 873 Kč denně). Návratnost pro společnost je záporná – kvůli vysoké míře recidivy se celoživotní náklady na kriminálníka šplhají do milionů korun .
- Cílená prevence (Školní sociální práce a psychologové): Cca 1 500 000 Kč ročně na jednoho odborníka na škole. Návratnost pro společnost je více než dvojnásobná – každá 1 Kč investovaná do prevence ušetří v průměru 2 až 5 Kč v budoucnu na soudech a škodách.
Peníze daňových poplatníků musíme poslat do škol
Nikoli do stavby nových cel pro děti. Pokud vezmeme modelový příklad chlapce z toxické rodiny, kterého systém nezachytí a on prožije v průběhu života celkově 20 let za mřížemi, pro daňové poplatníky je to čistý náklad téměř 14 milionů Kč jen na samotný výkon trestu.
Zaplatit 3 000 školních odborníků v terénu stojí cca 4,5 miliardy Kč ročně. Nemusí se stát zázrak na každé škole. Stačí, když tito lidé včas zachytí a odkloní z kriminální dráhy 200 nejrizikovějších dětí ročně, a celý systém je finančně na nule. Všechno ostatní – včetně zachráněných životů – je čistý zisk.
Žijeme v době, kdy jsou dětští psychiatři a školní psychologové nedostatkovým zbožím a na pomoc se čeká měsíce. Pokud stát nezačne brát duševní zdraví a sociální práci na školách vážně, tragédie se budou opakovat.
Jsme lidé, ne stroje na pomstu
Udělat z nešťastného nebo nemocného dítěte „kriminálníka“ je snadné. Ukáže to naši sílu, ale ne moudrost. Skutečně bezpečné školy nebudou bez léčení příčin. Musíme problémy zachytit dříve, než dítě vezme do ruky jakýkoliv nebezpečný předmět. Investice do prevence je jediná cesta k bezpečnější společnosti.
Jaký je Váš názor?
Anketa
Prameny:
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-rok-ve-vezeni-stoji-pres-680-tisic-napravny-program-je-pritom-levnejsi-a-snizuje-recidivu-40580652
https://www.ceska-justice.cz/2023/07/provoz-veznic-stoji-denne-asi-36-milionu-korun-7-500-lidi-pyka-za-kradeze/
https://iksp.gov.cz/storage/169/ESC_2023_Tomasek_Firenze_6_9_September_2023.pdf
https://www.crimrxiv.com/
