Článek
Pokud si představíme svůj život jako celek, rozdělený na čtyři čtvrtiny, první část věnujeme osobnímu růstu, vzdělání a přípravě na práci pro společnost. Druhé dvě čtvrtiny osamostatnění, založení rodiny, výchově dětí a práci. Ta poslední čtvrtina by měla být jen naše. A jen my sami si máme rozhodnout, jak ji strávíme. Většina lidí v důchodovém věku pomáhá s výchovou a hlídáním vnoučat, pečuje o své staré rodiče, ale také se věnuje všemu, na co v předchozím období nebyl čas. Při průměrném věku dožití např. 84 let bychom pracovali do 63 let. Dalším zásadním kritériem by měly být odpracované roky. Čtyřicet let je určitě dostatečná doba pro zasloužený důchod.
Zvyšování věku odchodu do důchodu z důvodu nízké porodnosti je nejčastějším argumentem současné vlády. Před několika lety jeden moudrý starý muž prohlásil, že společnost stále řeší pouze důsledky nějakého stavu, ne příčiny. Mnohokrát jsem si na jeho slova vzpomněla. Co je vlastně příčinou toho, že se rodí málo dětí, případně je jejich příchod na svět dlouho odkládán. Dnes se řada prvorodiček rekrutuje až mezi třicátnicemi. Osobně vidím hlavní příčinu v nedostupném bydlení. Obecních bytů s ještě celkem únosným nájmem je málo, pořídit si vlastní bydlení je vzhledem k tomu, že ceny nemovitostí jsou v některých částech Česka vyšší, než v západoevropských státech, téměř nemožné. A kdo si vezme na záda břemeno hypotéky, založení rodiny většinou odloží na dobu neurčitou. Bez řešení příčin se naše společnost dál neposune a je věcí těch, které jsme si zvolili do vedení státu, aby vytvářeli podmínky pro lepší život všech občanů naší země.
