Článek
Politici, ředitelé škol, nemocnic, starostové, úředníci…
Před každými volbami, ať už sněmovními, nebo komunálními, se veřejný prostor zaplní uzavřenými i otevřenými kauzami o uplácení, nejasném původu majetku, předražených zakázkách. Je logické, že tyto peníze nechtějí platit majitelé firem, soutěžící o veřejné zakázky ze svého zisku, a tak se vždy nějaký ten milion k nabízené ceně přihodí. Děje se to ve vysoké politice stejně jako v té komunální, cestičky k „mimořádným odměnám“ si dokázali v průběhu času vyšlapat i někteří úředníci na vyšších postech státní správy.
Co je překvapivé, že peníze mimo systém často vyžadují lidé s vysokými příjmy, kteří je z pohledu běžného občana nepotřebují. Proč riskují, že budou odhaleni, odsouzeni, ztratí společenskou reputaci? Protože se jim to vyplatí. A zákony jim v tom pomáhají. Soudy musí jednoznačně prokázat, který majetek byl pořízený z výnosů z trestné činnosti, obvykle spojené s konkrétní kauzou. Bez povinnosti prokázat nabytí veškerého majetku obžalovaným se tak nikdy neposuneme dál. Počet odhalených případů, které se dostanou až k soudu, je pravděpodobně jen špičkou ledovce. Jistě i z důvodu, že rozkrytí těchto kauz předchází i několikaleté vyšetřování. Vynesené tresty v očích veřejnosti neodpovídají skutečné společenské škodě. Odsouzení jsou také často po polovině trestu podmínečně propuštění za dobré chování. A mohou si svůj majetek užívat dál.
Je to spravedlivé? Nebo je v některých případech spravedlnost slepá? Úpravou zákonů bychom mohli více znepříjemnit život všem, kteří se nestydí a nebojí brát z peněz, které posíláme státu formou různých daní. Nežijeme v přebytku, každá koruna se počítá. Jaký je Váš názor?
Jana Ouředníčková, Přísaha
