Článek
Se zaujetím sleduji reakce na letákovou kampaň pražského magistrátu, která má upozornit na škodlivé jevy, provázející cestování v metru, tramvajích i autobusech.
Každý, kdo jel někdy ve špičce hromadnou dopravou, zažil nepříjemných dotyků určitě víc, než by si přál. A ano ,jsou mezi námi tací, kteří využijí situaci k osobnímu uspokojení svých sexuálních představ. Zde je zcela namístě tento jev odsoudit, i když pochybuji, že dobře míněná kampaň pachatele odradí. Ale hlasitý křik a upoutání pozornosti spolucestujících na prostopášníka v MHD zcela jistě ano. Z jiného soudku je ovšem „zírání“. Asi každý z nás někdy zažil situaci, která si o upřený pohled přímo říká a nejsme schopni odtrhnout zrak. Třeba muž, sedící na protější lavici v metru s nohama roztaženýma na šíři ramen. Nevíte, kam s očima, ale stejně máte neodbytné nutkání dívat se právě tímto směrem. Ovšem ne z důvodu osobního chtíče, spíše doufáte, že váš upřený pohled upozorní protějšek n nevhodný posed. Stejně tak nepřiměřeně hluční spolucestující, nebo lidé, kteří jeví známky zanedbanosti a nulové hygieny. Zíráním je vlastně upozorňujeme na to, že se nějak vymykají běžným a uznávaným pravidlům společného sdílení prostoru. Zíráním ( pohledem ) dáváme také najevo, že nás svět a lidé kolem nás zajímají. Pokud mimikou doplníme zírání třeba o úsměv, můžeme někomu zpříjemnit těžký den. A upřímně, raději budu podezírána ze zírání, než přehlédnout seniora, invalidu nebo těhotnou ženu. Zírejme, ovšem přiměřeně situaci i místu, kde se právě nacházíme. Pak nás snad námi volení politici přestanou vodit za ručičku.
