Článek
V roce 2009 jsem se podruhé provdala. Potud nic, co by se stát nemohlo, nebo se nikomu nikdy nestalo. Neoriginálně nám vztah polehoučku a nenápadně zteřel, až nedržel pohromadě ani nitkami. Zkrátka vyčpěl, vyšuměl.
V té době jsem se zařekla, že nikoho ve svém životě už nechci, poněvadž vztahy v dnešní době nemají valný smysl. Jistě! Bohové se museli rozhodně bavit, když jsem se seznámila se svým současným mužem. Zášleh přitažlivosti nás spojil dohromady nečekanou silou ještě v době, kdy jsme s již bývalým diskutovali vzájemné osvobození skrze rozvod.
A tady už to začíná být zajímavé. Společné děti jsme neměli, společného psa také ne. Dokonce ani rybičky. Jedině tak v tomatě a o ty jsme se klidně podělili. Stejně tak jsme měli poměrně rychle vyjasněno, co komu, kde, kdy a jak připadne. Bez hádek a násilí.
K rozvodovému soudu jsme nakráčeli svorně a s úsměvem na tvářích. Soudkyně měla rozhodně zajímavý kariérní zážitek - dva lidé, kteří mají jasno a s klidem si řeknou své poslední ne. Za pět minut jsme byli rozvedeni, za dalších deset minut bylo odsouhlaseno, že náš rozvod nabývá právní moci a adieu!
Moje kamarádka mi nabídla, že mě svým vozem odstěhuje do mého nového domova a já, nemaje vozu v té době, souhlasila jsem. Byl nádherný teplý a slunný květnový den. Bývalý manžel na zahradě pokuřoval vonný doutník s příchutí vanilky a přivábil oko mé kamarádky, která byla zcela nezadaná po vleklém a škaredém rozvodu.
Moje oko občas vidí i věci, které nejsou na první pohled patrné. Zakecali se spolu na sluncem ozářené zahradě a děly se divy. Ona zářila, on se široce usmíval a nakrucoval se, jako by byl na módní přehlídce. Nic jsem neříkala, ale když jsme byly poté samy v jejím voze mezi haldami mých osobních krámů a nezbytností, neudržela jsem jazyk za zuby.
„Dám ti na bývalého e-mail. Zdá se mi, že jste se navzájem dost přitahovali.“
Nastalo mnohé ujišťování, jak se mýlím. Nu což. Svému bývalému jsem napsala vlastně obdobu svého proslovu ke kamarádce a poslala mu její e-mail. Pak už jsem nechala vše na nich.
Za tři měsíce jsem obdržela SMS:
„Budeš ještě moje kamarádka? Já se Ti zamilovala do bývalého.“
V ten moment jsem měla úsměv od ucha k uchu i já, protože jsem z těch dvou měla nefalšovanou radost. Byli pro sebe stvořeni ještě dřív, než jsem jejich náklonnost detekovala a vynesla na světlo světa.
Závěr mého povídání o tom, jak jsem udala mého bývalého muže je skvělý. V loňském roce se vzali a mají báječný manželský vztah. Ve své podstatě všichni v mém skutečném životním příběhu získali, co nejvíc chtěli a potřebovali.
Skutečného parťáka pro život, jaký je.
A malá rada na závěr - když vidíte, že druzí mohou být díky vašemu maličkému kroku šťastní, neváhejte a udělejte to nejlepší, co můžete. Pro ně i pro sebe.
