Článek
S Rosanou Zvelebilovou se známe z knižního veletrhu Svět knihy.
Poznaly jsme se tam poprvé naživo v roce 2023 na stánku nakladatelství Canc. Jejím fanouškem jsem poněkud déle než od roku 2023. Sleduji průběžně její originální tvorbu a způsob, jakým komunikuje se světem a moc mě baví forma, kterou se projevuje, co dokázala a kam míří.
Je zábavná, neotřelá, často člověku vyloudí úsměv na tváři, protože se nebojí dělat věci osobitě a barvitě. V současnosti se její „jednočlověčné“ nakladatelství rozrostlo o dalších pár spolupracujících osobností z literárního světa.
Za všechny mohu jmenovat Jana Hlubka, který je velmi úspěšným českým spisovatelem hororového žánru a zároveň pracuje externě jako redaktor nakladatelství Canc s.r.o. a tím mu ještě více dodává punc originality, která z celého projektu přímo sálá.
Ještě mě zaujala Jana Modřínová Smrčková - stará se o marketing jako stálý zaměstnanec na částečný úvazek. Je recenzentka z webu Knižní díra a k práci u Cancu se dostala tak, že se zamilovala do jejich knih a jednoho dne si posteskla: „Já bych chtěla pro vás dělat.“ A Rosana na to: „Tak jo, tumáš práci!“ Ostatně tak to bylo i s Janem Hlubkem.
Jenže nebyla by to Rosana, aby nesnila víc a silněji. V plánu je otevření kamenné pobočky nakladatelství v Brně, kde v současnosti žije a pracuje. Kvůli aktivitám okolo vydávání knih brzy pověsí na hřebík učitelské řemeslo. Záběr a rozsah tak malého vydavatelství je ohromující.
Pravidelně pořádá literární soutěže, objíždí neúnavně výstavy, vyrábí originální merch ke knihám, které jí doslova všechny projdou rukama, než se dostanou ke čtenáři. Je si šéfovou, skladníkem, poslíčkem a neváhá se obětovat a v pyžamu (doslovně) předat zákazníkovi objednanou knihu, když si pro ni přijede v pozdních večerních hodinách.
A teď pár mých všetečných dotazů, které by mohly čtenáře a fanoušky neškatulkoidního nakladatelství Canc zajímat. Odpovídá majitelka a zakladatelka jediného Canc-u na světě, který ovšem nekecá, ale maká.
Jaký byl tvůj první knižní sen v životě?
No, první sen byl o tom, že jsem zavřená v jakémsi skladu a tahám dřevěné bedny sem a tam a nesmím se zastavit…
Co sis během vydávání vlastních a pak i cizích titulů vyzkoušela a dnes bys udělala jinak?
Já jsem si vyzkoušela snad všechno. Dělala jsem redakce, ilustrace, sazbu, doprovodné serepetičky. Kurz galvanoplastiky, naučila se háčkovat, potiskávat věci… Prostě co si autoři namysleli, to jsem se pokusila udělat, účetnictví (také jsem absolvovala 3 kurzy) a hafo dalších věcí. Neumím dělat svíčky, na to si autorky obvykle najdou někoho jiného. A korektury nedělám. No, a nakonec nedělám věci, které mě nebaví, třeba takové ty marketingové obrázky, soutěže, vyplňování tabulek, … Na to mám Kočkomilku (Jana Modřínová Smrčková). A co bych udělala jinak? Já fakt nevím, jak se to dělá správně, proto se vše snažím dělat nejlépe, jak dovedu. Takže bych dnes neudělala nic jinak.
Nakladatelství je celkem řehole. Co tě na tom všem baví a co tě třeba děsně štve?
Nevím, jestli řehole, ale sedím nad tím veškerý volný čas, až mi muž vyčítá, že to jsou samé „knížkové věci“ a jemu se nevěnuju. Baví mě všechno, co dělám. Co mě nebavilo, to jsem předala dalším nadšencům okolo. A štve mě, že máme komplet zaplněný byt knížkami, věcmi na výrobu serepetiček, krabic, obálek, kufrů… Chtěla bych ten chaos nějak uspořádat ve vyhrazeném prostoru. A i čas na „knížkové věci“ bych si chtěla nějak vyhranit.
Jsi neopakovatelná osobnost, která má přesah do mnoha profesí. Jaký je podle tebe tvůj největší talent?
Můj největší talent je mít přesah do mnoha profesí! Ale nic do hloubky, jsem pořád takový nadšený amatér, co si chce všechno vyzkoušet.
S čím novým bys chtěla přijít na knižní trh? Tvá tvorba i vydané knihy šlapou tak trochu mimo mainstream, ale přesto. Čím chceš ještě čtenáře překvapit tak, aby si sedl na zadek?
Inu, já předpokládám, že čtenáři už sedí, když čtou. Nebo leží, třeba v posteli nebo ve vaně. Takže toto není úplně můj záměr, prostě píšu to, co zajímá mě, a vydávám to, co se mi líbí.
Máš velké ambice, nebo jde spíš o sny, které sníš s otevřenýma očima a ony se Ti nakonec díky neúnavnému úsilí prostě dějí?
Tohle je hodně zajímavá otázka, kterou mi snad nikdo nikdy nepoložil. Teď budu znít asi trochu ezo, ale nechávám Vesmír, aby mě zavál tam, kde je to pro mě dobré. Podněty mi poskytuje náhodně a nenápadně. Třeba mě napadlo, že bych se mohla přestěhovat do Brna – jednou jsem tu byla a líbilo se mi tu. Tak jsem sebrala všechny své krámy a odstěhovala se do Brna… Ony ty signály od Vesmíru chodí různě. Třeba mi někdo (konkrétní) řekne: „Proč si neuděláš vlastní nakladatelství?“ A já: „No jo, proč to neudělám?“ Že jsem na správné cestě mě také ujišťují různé signály. Třeba mi bez očekávání přistane pětistovka na účtu s popiskem „Podpora nakladatelství“ a já na to čumím a divím se, že někomu za to stojím. Dokonce opakovaně. Smích.
Jakou máš vizi s kamennou prodejnou? Trošku tě znám a myslím, že se nechystá něco makabrózně opulentního, ale spíš lidského, co bude vybočovat z řady a dá vzniknout dalším ze tvých báječných nápadů.
Já mám skromnou vizi. Prostě místo, kde si budu moct dělat „knížkové věci“, vést sklad, vystavovat knihy, vyrábět serepetičky, dělat účetnictví, sazbu i ilustrace… Obchod směřuji do centra Brna, takže za mnou pak bude moct kdokoliv přijít a koupit knížku, prolistovat, přivonět, vylisovat si vlastní placky, potisknout vlastní hrnek, pokovit svůj šperk, dát kafčo, pokecat… Jak to řekli někteří na Facebooku – bude to nechráněná dílna. „Za Rosanou jedině s ochranou.“ A do obchodu chci přizvat i další malé nakladatele i umělce, ale neřeknu koho, pač je to tajné.
.
Nebudu daleko od pravdy, když plácnu časový horizont pěti let, kdy o tomto neobvykle zajímavém a neokoukaném konceptu ještě hodně uslyšíme. A nejenom v Brně.
