Článek
Rozposláno: Ombudsman, ministerstvo školství, sociálních věcí a vnitra. Více pro to udělat asi nemohu. Pokud vás napadá, komu to poslat dejte vědět. Politiky, umělce a jiné jsem zkoušela a je to marná snaha.
Otevřený dopis ministerstvům a ombudsmanovi
S velkým politováním musím usednout ke klávesnici a místo psaní knihy musím psát otevřený dopis ministerstvům a ombudsmanovi. Prosím, aby se dostal ke kompetentním a nezůstával jen ve spodní řadě pomocníčků těchto úřadů. O tomto dopisu musí vědět hlavně CELÝ úřad, a hlavně i ti nejvyšší.
Předně tohoto dopisu bych chtěla uvést fakt, jak špatně se rozhoduje v ČR o projektech a změnách, které se nekonzultují s lidmi praxe ve spodních řadách. Tito lidé jsou na silu umlčování a ponižování, a přitom sice možná nemají vysokoškolský titul či několik vysokoškolských titulů, ale mají jedno, co těmto lidem chybí: „Praxi, kterou zažívají na vlastní kůži a rozumí daným tématům“.
Mnohokrát jsem si lámala hlavu, proč já jako všeobecná účetní s maturitou jsem častokrát opravdu brutálně ponižována, že nevlastním vysokoškolský titul, a tudíž nejsem dostatečně kompetentní k tomu, abych něco znala dostatečně dobře. Zapomínáte, že lidé praxe vědí mnohdy více než lidé študovaní. Je to tím, že to žijí denně a musí to zažívat na vlastní kůži. Mrzí mě, že tyto lidi odmítáte, a ještě je ponižujete, přestože mají hodně, co říci.
Uvedu příklad jsem matkou jiného dítěte je nemocný i vzácný. Jeho onemocnění je jiné, než si často myslí mnoho odborníků. Neuvádí se to jako fyzický hendikep, ale psychický na nervové soustavě, a hlavně díky tomu, že je vysoce citlivý jedinec. Můj syn se narodil brutálním císařským řezem na poslední chvíli, kdy jsem musela žádat a křičet na partu doktorů, aby syna vyndali, když se dusí. Celý postup porodu byl odborníky zmrvený a skoro jsme jim tam se synem zůstali oba. Nešlo o jednu chybu, ale o mnoho chyb, které nakonec poškodili nás oba. Tím náš příběh začínal nabývat postupně brutálních rozměrů útlaků v systému. Mě jako matky a syna jako nevhodného dítka kamkoliv, ale rozhodně za vše může matka.
Syna jsem začala ve 3 letech zařazovat do systému školkového a pak časem školského. Vykazovalo se mnoho věcí o jeho citlivosti na podněty a mnoho jiného. Trvalo roky, než jsem mohla začít prokazovat odborně viditelné věci, kterých si všímal i laik, ale odborníci pohlavkovali jen matku, že je to tím, jak dítě vyrůstá bez otce. Jistý faktor to mělo, ale ne tak brutální, aby to byla chyba matky. Ukazovalo se postupně, že jde špatná genetika, a i přes tolik pochval jaké krásné dítě mám už od těhotenství, byla velice senzitivní a citlivá nervová soustava, která se vykazovala od raného věku dítěte. Nikdo to nebral v potaz.
Dítě dostávalo sadu povinných vakcín a když u HEXA vakcíny se zaznamenali komplikace bylo mi řečeno, abych nedávala NIC na víc očkovat a více se záznamy nedělali. Dítě s citlivou nervovou soustavou zareagovalo. Měl i problémy se stravou, které se ukázali jako dědičné a vakcíny byly stresové pro dítě a poškodily ho na nervovém i imunitním systému způsobem, že se můžeme jen dohadovat kolik trvalých následků má povinná vakcína u těchto dětí. Nemluvě o tom, že alergie na kovy v dědičné formě je problém, kdy jsou zaručené vedlejší účinky vakcín a NIKDO z odborníků tento fakt vůbec nebere v potaz. Přitom testy na alergie na kovy jsou jednoduché a naprosto nechápu, že se neprovádí před vakcinací dětí i dospělých.
Dalším naprosto nepochopitelným faktorem je, že k velkým útlakům dochází na jednotlivých úřadech, kdy na vedoucích postech rozhodují nemocní a vyhořelí pracovníci. Mnozí rozhodují pod antidepresivy a moje zkušenost je taková, že je to jako člověk, který není dostatečně soudný, aby správně a regulérně mohl rozhodovat o věcech. Viz osobní zkušenost se sociálními pracovníky, co brali antidepresiva a rozhodovali o životě druhých. Jejich pohledy na život a hodnoty jsou zkreslené a já si myslím, že by se mělo uzákonit toto: „Tito lidé jsou nemocní a nemohou rozhodovat nad osudy druhých, měli by být odstaveni na pozice, kde nemohou způsobit škodu, dokud se plně nevyléčí ze svých psychických problémů.“ Je to jako by v úřadech rozhodovali lidé podnapilý či omámení, a to v pracovní době s povolením, že prostě mohou konat jako by byli zdraví. Tito lidé jsou nemocní a nepatří do rozhodovacích pozic, a to samé je s politiky a jinými funkcionáři. Drogy, alkohol, antidepresiva a jiné věci v pracovní době značí, že dotyční nejsou dostatečně kompetentní vykonávat rozhodující funkce. V nižších vrstvách běžných lidí se to tak praktikuje a má to dobré výsledky. Proto já žádám i změnu ve vyšších vrstvách společnosti a úřadech, aby bylo konáno stejným způsobem.
Jak moc byl můj syn poškozený systémem dokážu popsat, ale je naprosto zarážející, že pokud má stát nést vinu za poškození mého dítěte odmítá jí plnit a já i syn jsme často utlačovaní pro něco, co bychom měli dostávat na první dobrou a nemuset se milionkrát odvolávat. Jak je možné, že do zdravotního rozhodovacího řádu nesmí mluvit odborník, který s nemocným pracuje dlouhé roky. Těmto lidem je ZAKÁZÁNO, aby se vyjadřovali k hodnocení, jakého stupně péče by navrhovali, jakou kartičku a případně jaké pomůcky. Jsou HRUBĚ umlčování, aby to do posudků nepsali a nevysvětlovali komisím a úřadům ani v písemné formě, proč oni vědí více než zasedlá komise a mohou tudíž dát adekvátní rozhodnutí o stavu. Možná by se ušetřilo na administrativě a zasedání mnoho úředníků. Jenže mi to děláme opačně a šetříme na lidech, kterým to stejně musí stát pak nahradit jinde z jiných podpor, protože tito lidé pomoc státu potřebují a je až tragické, jak stát od těchto lidí dává ruce pryč. Přitom jsou to tito lidé, na které se hlavně vybírají daně a měli by mít přednost. Jsou utlačování a je jim jen slibováno. Dokonce ani nové změněné zákony se nedodržují viz motorová pomůcka pro autisty či 4. stupeň péče u plné péče 24/7 by měl být naprosto automatickou věcí.
Proč nás rodiče jiných autistů, co potřebují spíše domácí výuku, protože nejsou vhodní do speciálních škol jsou umlčování a NERESPEKTOVÁNI. Nautis je první z mála organizací, která místo, aby spektrum brala vážně a zařazovala do něj VŠECHNY autisty vybírá si ty, co se jim hodí do škatulek a tabulek. Ti, co se vymykají jsou vláčení i takovouto speciální organizací, že se odmítají přizpůsobovat dávat dítě do běžné školy. Upřesním situaci: Děti BEZ retardace nesmí do speciální škol. Po pokusech se synem se opravdu ukázalo, že je to nevhodné, protože tyto děti nemají vlastní hranice, jsou obrovskými kopírkami a napodobují stavy retardace, aby měli výhody. Je to důvodem vysoké inteligence, kterou mají a berou to jako zábavnou hru na své okolí. Jenže tyto děti NEPATŘÍ do kolektivu 30 dětí a nepatří ani do kolektivu malotřídek o 6 dětech. Mého syna si prověřovali i ve škole v malotřídce v Mělníku, a tak mám srovnání.
Tyto děti často trpí ADHD či ADD v silné formě a díky kombinaci silného autismu s inteligencí, a ještě hypersenzivity není možné je často ani zalékovat medikamenty ani přírodního rázu. U mého syna se ukázalo, že online výuka dle možností dítěte je pak jediným řešením. Do té doby se, ale vytvořilo na dítěti několik traumat ve školství i od sociálních pracovníků. Matka jako rodič byla utlačována Nautisem i sociálními pracovníky, poradnami a ke všemu Policií ČR. Byla jsem vedená jako rodič, co poškozuje své dítě, když odmítám dát dítě do vyššího kolektivu, kde mu to nesvědčí a ukázalo se to na mnoho pokusů jako oprávněné jednání. Tyto děti se socializují JINAK a systém je jen zašpuntuje. Často tyto děti ještě trpí epileptickými záchvaty. Nejprve emočními a pak přejdou do epileptických, protože je to jejich únik z reality, která je tíží. Celý školský a úřední systém defacto tyto děti úmyslně poškozuje a pokud to rodič nedovolí, pak dítě mučí? Já to vidím tedy opačně a stojí to opravdu k zamyšlení a nechat tyto rodiče více mluvit.
Epilepsie není jen záchvatová, ale i zkratová a u mého syna se projevuje ta zkratová po emočním silném záchvatu. Odborníci nejsou schopní to zachytit na svých testech ani přístrojích. Jenže dávno víme, že stres je budičem k mnoha nemocem a vlídné vhodné prostředí je klíčem ke zdraví a pro tyto děti školský systém je nemocný.
Poškozujete dětem zdraví a kdyby měli rodiče těchto dětí větší přehled o svém dítěti a jeho zdraví muselo by můj dopis podpořit více rodičů. Některým děti umřeli, protože epilepsie ve škole je poškodila natolik, že už NIKDY nebyli jako běžné dítě. Mnohokrát se divím, kolik toho ty děti vydrží a že se to stává vlastně tak málo. Přibývá dětí, které pod TLAKEM školského systému umírají či mají obrovská traumata a vy jen mlčky přihlížíte.
Já jsem svého syna respektovala i jeho zdraví a byla jsem za to ošklivě poškozena sama. Stresem i pověstí. O vyřazení z kolektivů a jiného ani nemluvím. Tyto děti jsou dávno zlomené systémem a marně je mučíte ještě více. Je to mučírna dětí pod hlavičkou státního systému, co odmítá respektovat individualitu člověka.
Tam kde máte naslouchat nenasloucháte a tam, kde máte konat utlačujete a vysmíváte se, že nejsou dostatečně kompetentní posoudit situace. Každý možná ne a mnoho rodičů raději poškodí důvěřivě vlastní dítě, protože přece odborník to ví nejlépe. Jenže ono tomu tak není. My rodiče jsme s dětmi nejčastěji a vnímáme, jak naše děti na tento útlak reagují. Mého syna celý systém brutálně poškodil a pokud má stát plnit své povinnosti jen dostáváme výsměch a urážky pod hlavičkou státu.
Mám k těmto tématům hodně, co říci. Jenže mě neberete vážně. Nejenže jste mě zničili kariérně. Vymysleli jste tolik věcí, ale jedna hloupost nedomyšlená za druhou. I s těmi svými nesmyslnými chráněnými účty, což je PASKVIL vymyšlený a insolvencemi, kam se pečující osoba 24/7 opravdu blbě napasuje, pokud je bez podpor okolí. Exekutoři jsou nad stát, Policii i soudy, a to je NAPROSTO špatně. Víte, co to udělá v pečujících rodinách? Jak jste povolili uzdu moci někomu, kdo tvoří útlak na běžných lidech? Vy to moc dobře víte, protože s nimi máte své záměry, ale říkám vám, že jednou se to může otočit proti vám samotným. Nebudou mít slitování pak ani s vámi.
Je toho opravdu mnoho, k čemu se mohu vyjádřit. Jenže nemá smysl naprosto vše psát do tohoto dopisu, protože již 5 let se snažím upoutat pozornost a mluvit, ale vy mě jen urážíte a odháníte, dokud se nesbalím a na trvalo neodejdu z České země. Věřte tomu, že pak Česká země přijde o jednu moudrou matku, která měla hodně co říci, ale vy jste dali přednost zlodějům, lichvářům, lhářům, pohádkářům, mafii a mnoho jiným podobným stvořením.
Vezměte si tento dopis k srdci, protože je to jedno z mých posledních varování nad systémem, který hrozí, že se úplně rozsype, protože jste špatní hospodáři a vůbec se tím ani netajíte. Je to úmysl? Já už tvrdím, že ano. A doufám, že za to budete tvrdě potrestání a bude z toho vyvozený řádný důsledek, protože vy se zavazujete sloužit lidu a nikoliv opačně.
S pozdravem jedna moudrá matka
Bretschneiderová
