Článek
Vezmu v potaz své hrátky s AI, kdy se nesnažím, aby si někdo myslel, že jde o mou originální kresbu. Já tu „bižu“ mezi skutečným uměním velmi otevřeně přiznávám, když tvořím komiksové obrázky pomocí AI.
Vygeneruju si jednotlivé aktéry scénky, kterou mám v hlavě. Kompozici si rozvrhnu podle toho, jak se mi líbí, doplním o pozadí, řečové bubliny a „vdechnu život“ Sáře, kterou používám pro podporu svých vlastních sarkastických hlášek, či postřehů ze života.
Kupříkladu zde:
Stravování podle Sáry
AI jako kámen úrazu
Je mi občas na Instagramu vyčítáno, že kvůli mé „tvorbě“ se neuživí umělci a že vlastně nejde o mou tvorbu. Nestačí, že uvádím na pravou míru fakt ohledně generování obrázků pomocí AI. Hlášky jsou z 99 % mé vlastní. Sárou vyjadřuji to, co by jinak zapadlo.
Dokonce jsem byla dotázána, co bych dělala já, když by mé psaní (pár knih už jsem napsala) nahradila AI. Odpověděla jsem, že mě AI ani psaní neživí, tudíž pokud mě AI „obere“ o možnost psát, či jinak tvořit, najdu si jiný koníček.
Má odpověď byla označena za absolutní aroganci vůči umělcům. Nehledě na skutečnost, že v minulosti vždy nějaká skupina obyvatel z ničeho nic přišla o svůj způsob obživy.
Říká se tomu vývoj, či evoluce
Pokud by věci a stavy zůstávaly neměnné, pak bychom do dneška opisovali knihy ručně a Guttenberg by měl smolíka. Koňáci přišli s příchodem automobilů a vlaků o obživu, Baťa zničil drobné obuvníky a počítače zlikvidovaly psací stroje.
Pokud bychom se nedokázali jako lidstvo přizpůsobovat a vyvíjet, mohli bychom stále v jeskyni škrtat pazourkem u suché trávy, či listí. Neměli bychom elektřinu, protože výrobci loučí a svíček by trpěli arogancí těch, kteří chtějí mít světlo z jiného zdroje.
Každý stupeň vývoje vyžaduje oběti
Ono i prostá záležitost, jako stát se rodičem vyžaduje jistý druh obětování se. Na začátku je dítě a následují myriády ústupků dosavadnímu stylu života, kompletně se změní logistika celé domácnosti, promění se vztahy. Na takové změny jsme zvyklí po generace.
Pak jsou zde skokové změny ve vývoji, kdy objev nového prostě staré vytlačí a je na „pohrobcích“ určitého druhu práce, jak se se změnou/ztrátou vyrovnají. Někteří začnou nenávidět vše, co se změnou souvisí, jiní se chopí příležitosti a změní celý život.
Změny jsou to, co chodí ve vlnách.
Změny jsou stavební kameny budoucího, i kdyby čouhaly z ruin minulosti.
Změny jsou součástí života.
Buď je přijmeme a přizpůsobíme se, nebo padneme a už nikdy se nám nepodaří vstát. Má-li AI něco zničit, pak něco dalšího vznikne a nějakou dobu přetrvá, než ji nahradí nějaká novinka.
Jsem optimista, tak to řeknu Sárou:
„Umřít víckrát se prostě nedá, tak co si lámat hlavu. Bez ní je člověk jak sťatý kuře. Nic nevymyslí a ještě děsí okolí.“
