Článek
Ačkoli schválená a prezidentem podepsaná legislativní úprava s účinností od roku 2027 otevírá dveře pro osvobození nepeněžních příspěvků na sociální péči od daní i odvodů, její reálný dopad v praxi hrozí vytvořením propastného rozdílu na českém trhu práce.
Mezi nově zvýhodněná plnění mají patřit například osobní asistence, pečovatelská služba, tísňová péče, odlehčovací služba nebo denní stacionář. Reforma možná vypadá velkoryse, jenže tržní realita je neúprosná. Na jedné straně stojí totiž jen hrstka odpovědných zaměstnavatelů, kteří svým lidem na péči o seniory či handicapované příbuzné skutečně vyčlení zcela nové peníze. Je zřejmé, že pokud taková firma začne přispívat například pětitisícovou částkou měsíčně, od roku 2027 půjde při splnění zákonných podmínek o plnohodnotnou daňově zvýhodněnou podporu. Pro zaměstnance jde o hmatatelnou úlevu, kdy každá koruna od firmy doteče přímo k pečovatelské službě.
Česká zaměstnanecká realita však má svou druhou, nesrovnatelně běžnější a chladnější tvář. Odborné odhady z oblasti lidských zdrojů ukazují, že reálné nové peníze nad rámec stávajících mzdových rozpočtů do tohoto benefitu investuje jen nepatrná část nejštědřejších firem, přibližně 10 až 15 procent trhu. Drtivá většina zaměstnavatelů nehodlá utratit ani korunu navíc. Český trh totiž dlouhodobě spoléhá na klasické volnočasové benefity, jejichž daňové postavení upravuje zákon o daních z příjmů a metodika Finanční správy. Dá se proto s jistotou očekávat, že převážná většina firem novou možnost jednoduše přihodí mezi položky, za které lze již existující benefitní rozpočet utratit.
Tento přístup naráží na obrovskou celospolečenskou potřebu, kterou zaměstnavatelé spíše zneužijí pro vlastní PR, než aby ji pomohly řešit. Průzkum Ministerstva práce a sociálních věcí o pečujících osobách jasně ukázal, že zkušenost s déle trvající péčí má už dnes 40 procent dospělých obyvatel. Z těch, kteří v posledních pěti letech pečovali, dokonce 76 procent uvedlo, že péče trvala déle než rok a zabrala nejméně 20 hodin týdně. Místo reálného navýšení podpory však většina firem nabízí pečujícím lidem jen cynickou hru s rozpočtem.
Vlastní zdraví na oltář sociálního systému
Zaměstnanecké benefity přitom nevznikly jako sociální dávka nahrazující nefunkční státní služby. Měly jasný účel - dát pracujícímu člověku možnost regenerace. Masáž, cvičení, víkendový pobyt nebo sportovní aktivity měly kompenzovat vysoké pracovní tempo, předcházet vyhoření a udržitelným způsobem zajišťovat vyšší výkon v zaměstnání. Ostatně sama Finanční správa mezi typické zaměstnanecké benefity řadí například Multisport karty, Cafeterie, péči o zdraví či rekreaci.
Nyní však běžní zaměstnavatelé před své lidi postaví zvláštní volbu-nevolbu. Budete se muset vzdát vlastní fyzické i psychické obnovy a své skromné drobné z Cafeterie nasypat do sociální péče o rodiče. Místo abyste po náročném týdnu načerpali sílu do další práce, zaplatíte si pár hodin pečovatelky, abyste do té práce vůbec mohl odejít. Vaše zdraví a osobní volno se tak stávají platidlem za to, že systém dlouhodobé péče nedokáže ve všech případech převzít zátěž, kterou dnes nesou rodiny.
Pár stovek? Výsměch v přímém přenosu
Výše zaměstnaneckých benefitů sice plně závisí na benevolenci zaměstnavatele, nejčastěji však firmy svým lidem přispívají částkou mezi 500 až 1 000 korunami měsíčně. Právě v konfrontaci s ceníky sociálních služeb se naplno odhaluje, jak propastný je rozdíl mezi firemní proklamací a každodenní realitou pečujících. Prováděcí vyhláška k zákonu o sociálních službách totiž stanovuje u denního stacionáře maximální úhradu 145 korun za hodinu poskytované péče a dalších 135 korun za oběd. Stejné stropové částky potvrzuje i úprava vyhlášky účinná pro rok 2026, jejíž důvodová zpráva podrobně vysvětluje změny maximálních úhrad za sociální služby. Běžný osmihodinový pracovní den v takovém zařízení tak rodinu vyjde až na 1 295 korun. Modelový měsíční příspěvek v hodnotě 750 korun, vyčleněný v rámci stávající Cafeterie, tudíž pokryje naprosto zanedbatelnou část pomoci.
Náborová magie a tiché vítězství firem
Položka „příspěvek na péči o blízké“ má v náborovém inzerátu skvělý marketingový výtlak. Zní nesrovnatelně lépe než věcné konstatování, že rozpočet v Cafeterii zůstává do poslední koruny stejný jako loni, pouze se rozšířil seznam položek, které lze obětovat.
Pokud benefitní balíček nedostane reálné čerstvé prostředky, nejde o žádnou novou výhodu, ale o pouhé přelévání peněz ze zdravotní prevence do sociální péče. Firma tak získává chytlavý náborový argument zcela zdarma, zatímco veškeré náklady této optické kličky platí zaměstnanec, který mění vlastní regeneraci za několik hodin podpory pro rodinu.
Druhá směna bez nároku na odpočinek
Problém je o to kritičtější, že dopadá na lidi na hranici vyčerpání. Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí, že s péčí o blízkou osobu v rozsahu nejméně 20 hodin týdně má v posledních pěti letech zkušenost každý pátý plnoletý člověk v České republice. Dvacet hodin týdně představuje regulérní poloviční úvazek po práci. Bez nároku na mzdu, bez dovolené, bez přesčasových příplatků.
Neformální pečující zajišťují podle kvalifikovaných odhadů zveřejněných MPSV 70 až 90 procent veškeré dlouhodobé sociální a zdravotní péče v zemi. Český systém tedy z velké části nestojí na profesionálních službách, ale na rodinách, které se vracejí ze svého zaměstnání domů k další náročné směně.
Data MPSV navíc ukazují, jak rychle se vysoká intenzita péče propisuje do schopnosti člověka vůbec odpočívat. Ve skupině silně přetížených pečujících 42 procent téměř neodpočívá; celkově výzkum konstatuje, že téměř neodpočívá přibližně třetina neformálních pečujících. Pokud tito lidé obětují i ten skromný příspěvek na sport či relaxaci, aby zaplatili zanedbatelnou část nákladů na stacionář, přicházejí o poslední zbytky vlastních sil. Vzniká absurdní kruh. Obětujete vlastní zdraví, abyste zaplatili několik hodin péče, abyste mohli jít pracovat. Kdy budete regenerovat? Příští fiskální rok?
Kdo komu vlastně dává benefit?
Zaměstnanců, kteří pracují ve firmě, jež se rozhodla nový zaměstnanecký benefit reálně navýšit, přitom nemusí být mnoho. Průzkum společnosti EY mezi českými zaměstnavateli ukázal, že celé tři čtvrtiny firem jsou připraveny měnit nastavení benefitů pouze tehdy, pokud se tím nezvýší jejich finanční zatížení. To znamená jediné: u značné části zaměstnavatelů může novinka skončit pouze jako možnost využít stávající benefity v nové kolonce s názvem „příspěvek na péči“.
Zaměstnavatel tak získá atraktivnější nabídku pro nábor, zatímco pečující člověk jen přesune omezené prostředky z jedné životní potřeby do druhé. Jediný, kdo v takové rovnici platí celou účtenku, je zase jen zaměstnanec – svým zdravím, časem a nově i vlastními benefity.
O sociálním pokroku tedy mluvit nelze, ale berme to sportovně - v Cafeterii alespoň přibyde další nablýskané tlačítko, které z pracujících lidí vytáhne i ty zbývající kapky energie.
