Článek
Je hluchý, nebo mě jen nechce slyšet? Toť otázka! Přesně tuhle otázku si jistě každý den pokládá mnoho žen. On totiž špatný sluch je výsadou především mužů. Zvláštní, že? Na obranu mužů musím poznamenat, že zatímco muž řekne denně v průměru asi tisíc slov, žena jich řekne tři tisíce. Muž, kdysi možná lovec, je připraven na krátké povely, na které by měl ihned reagovat. Pokud ovšem dostane povel i s příběhem o pratetičce, která to dělala úplně jinak, nežli jak to po něm chcete vy, je zmatený. Má natřít plot nazeleno, ale neví, proč mu čtvrt hodiny vyprávíme o tom, že plot pratetička natřela nažluto, aby ho pak po dvaceti letech někdo přetřel na červeno. On už si chudák pamatuje jen plot a informace o člověku, kterého nezná a barvě plotu, je na něj prostě moc. Časem se proto muži naučí informace selektovat. Neslyší třeba, že o víkendu možná bude hezky a bude potřeba ostříhat živý plot, ale slyší, že už je hotový oběd. Abych nebyla nespravedlivá, umění selekce ovládají i ženy, ale rozhodně v tom nejsou takoví mistři jako muži.
V dnešní době si poškozujeme sluch mnohem rychleji i nošením sluchátek
Sluch je vůbec velmi důležitý smysl. Pro začlenění do společnosti dokonce důležitější nežli zrak. Jakmile přestanete dobře slyšet, neměli byste váhat a zajít si na ušní. Není ostuda začít časem nosit brýle na čtení, proč by měla být ostuda nosit naslouchátko? Špatný sluch je čím dál častější i u mladších ročníků. Obklopujeme se totiž neustálým hlukem.
Tlumené zvuky lesa je škoda kazit hudbou ve sluchátkách
Naše uši dostávají už od útlého dětství obrovské dávky vibrací. Být v tichu, jen obklopeni přírodou, poslouchat jen šumění stromů nebo vody, to je dnes už vzácné. I na procházky nebo běh v parku si mladší ročníky dávají do uší sluchátka. Uši tak samozřejmě trpí.
Pamatuji si, jak můj nahluchlý děda slyšel, co mu jako dítě říkám, ale neslyšel, když mu něco říkali dospělí. Třeba babička. Babičku to asi muselo štvát, ale děda to vysvětloval tím, že lépe slyší můj dětský vysoký hlas. Nižší hlasy mu splývaly. Těžko dnes říci, jak to skutečně bylo. Ona s mými prarodiči vůbec byla legrace. Uměli stárnout. Babička dědu později hodně hlídala a starala se o něj.
Kedlubny nebo mrkev, hlavně, že ho to baví!
Byl v tom respekt, i když to s dědovou zapomnětlivostí a špatným sluchem občas nebylo lehké. Jednou třeba moje maminka přijela na návštěvu a dívala se oknem s babičkou, jak děda pracuje na zahradě. Moc ho to bavilo. Na hlavu si dal svůj zahradní klobouk, aby si nespálil holou hlavu a rýpal se v hlíně. Jak jej pozorovaly, jak s radostí sází do řádku kedlubny, povídá babička: „Vidíš, a přesně do stejného řádku včera vysel mrkev.“ Mamka se obrátila s dotazem na babičku, proč mu to neřekne. A ona odpověděla: „Vždyť je to přeci jedno, hlavně, že něco dělá a baví ho to!“
Je zajímavé, jak se opotřebený sluch začne podobat tomu ještě nevyvinutému, miminkovskému. Slyšela jsem, že vědci kdysi udělali pokus s miminkem a několika mladými vojáky, kteří neměli žádné zkušenosti s malým dítětem. Nechali je samotné v místnosti a pozorovali je. Vojáci se správně instinktem přizpůsobili sluchu dítěte. Mluvili vyšším hlasem, který je pro dítě lépe slyšitelný. Dokonce se k němu skláněli na vzdálenost, která je pro tak malé dítě ideální k tomu, aby je dobře vidělo.
malé děti ještě nemají sluch zcela vyvinutý, slyší lépe ve vyšších tónech, stejně jako později starší lidé
U velmi starých lidí je to podobně. Sestry v nemocnicích automaticky mluví víc nahlas, když se obracejí ke starému člověku. Jenže oni dnes špatně slyší i mladí lidé. Kvůli pár trapným okamžikům se pak začnou zbytečně izolovat. Cítí se před ostatními hloupí.
Nestyďte se a dojděte si na ušní! Vrátí vás to zpět do společnosti. Můžete zjistit i to, že máte uši v pořádku, jen je toho na vás moc a váš mozek začal přirozeně sám selektovat. Neslyší další informace záměrně. I to je důležité zjištění. Rozpoznat, kdy máte ubrat a začít myslet víc na sebe je těžké. Právě sluch nás na něco takového může včas upozornit.
občas je příjemné „vypnout zvuk“
Nezapomeňte také na to, že i člověk s perfektním sluchem se občas „přeslechne“. Smysl pro humor a schopnost zasmát se sami sobě dovedou zachránit skoro každou situaci. Ono se to totiž ať chceme nebo ne občas týká nás všech. Nedávno můj partner zareagoval na to, co jsme mu řekla tak, že jsem se zasmála a doporučila mu ušního. Odpoledne jsem se sešla s mojí mamkou a dcerou. Vyprávěla jsem mamince, jak to mám těžké a vtipné zároveň, že je můj přítel nahluchlý. A moje dvacetiletá dcera na to odpověděla: „A proč je NAPUCHLÝ?“
Nic si ze zhoršeného sluchu nedělejte. Pořiďte si naslouchátko a až vás nebude bavit poslouchat nepříjemné věci, jednoduše ho vypněte!
Přeji krásný den a hodně radosti ze života.
