Článek
Není nad to mít nějaký pěkný, klidný rituál se svým partnerem. U nás doma jsou to snídaně. Vstáváme do práce ve stejnou dobu. Uvaříme si kávu a zapneme si na necelou půlhodinku, než vyrazíme do práce, televizi. Přítel snídá plný talíř vydatné snídaně, já piju svou bílou kávu jako Francin z Postřižin. Nepotřebujeme po ránu moc mluvit. Tedy, abych byla upřímná, já bych klidně mluvila, ale přítel je po ránu ještě vypnutý. Naučila jsem se s ním dívat ráno na zprávy, občas něco podotknout, být jen tak ráno spolu. Dřív jsme si pouštěli ČT24, za čtvrt hodiny se získáte přehled toho, co se děje doma i ve světě. Během dne se už na televizi moc nedíváme, a tak máme na televizi naladěný stále stejný kanál.
Až do voleb. Jakoby nestačilo, že je šílené samotné dění ve světě a vůdce USA se předhání s vůdcem Ruska o to, kdo řekne větší absurditu, kterou mu jeho poskoci odkývou. Panoptikum české nám začalo skákat do naší milé snídaně také. Pár dní jsme jim dali šanci v domnění, že se jedná o Silvestrovskou zábavu a doufali jsme, že každou chvíli někdo vyskočí a oznámí, že to byla jen nová televizní show. Nestalo se. Když má bílá káva začala být čím dál víc hořká a partnerovi padaly vajíčka z vidličky zpět do talíře častěji a častěji, rozhodli jsme se přeladit na jiný program. Objevili jsme krásu dokumentů o přírodě.
a tolik se snažil (ilustrační obrázek)
Každé ráno se dozvíme něco nového, sledujeme třeba krásu největších řek Evropy. Splouváme Dunaj, dozvídáme se o zajímavostech pouště a vůbec, je to neskutečně zajímavé. Nedávno jsme se třeba dozvěděli, že do Kanadského národního parku byli opět vysazeni sobi. To krásné, velké zvíře, které kdysi z tohoto kraje zmizelo, již čítá stádo o nejméně 2000 kusech! No, není to zajímavé?
Před pár dny nás zaujal dokument o tuleni kapském. Bylo to sice u snídaně trochu nechutné, ale jsme po sledování zpráv vůči nechutnostem zocelení. Představte si, že tohle zvíře, aby dokázalo svou dominanci samce, dokáže ze své levé nosní dírky nafouknout obrovský rudý vak. No, vypadá to jako obrovský rudý sopel. Navíc mu u toho i zrudnou oči, jak se snaží. Tenhle sopel, pardon, pružná membrána, jak říkali v dokumentu, slouží nejen k předvádění dominance, ale především jako pářící rituál pro samice. Samička tuleně kapském se páří jen jednou do roka, samec se musí hodně snažit, aby byl připuštěn. V dokumentu, který jsme sledovali, měl samec smůlu, skončilo to kousnutím ostrými zuby samičky do ocasu samce. Byl fakt smutný. Chápu, takhle se nafukovat, rudnout a pak nebýt připuštěn.
Nemyslete si, i makakové mají své problémy
Za pár dní jsem si televizi pustila sama, partner musel dřív do práce. Chystám si tak tu svou bílou kávu a koutkem oka pozoruji, že dokument o tuleni kapském zřejmě opakují. Zase se tam ten samec tolik pokouší o připuštění. Ukazuje svou samčí dominanci. Komentátor pořadu mluví o jeho snaze. Je mi ho předem trochu líto, vím, jak to skončí.
Zadívala jsem se na obrazovku a zbystřila jsem. Tohle bude asi jiný samec, naparuje se stejně, ale má mnohem hranatější hlavu. A jejda, síla zvyku, zapnula jsem si televizi na špatném kanálu. S vědomím, že se nejedná o přírodovědecký dokument, se mi udělalo trochu zle. Ještě, že můžu přeladit na jiný kanál.
No vida, dávají něco o životě makaků. Zkusím se na to podívat. Snad mi pak BUDE LÍP. Co myslíte?
