Betynu nedám aneb Jak pejsek z útulku k vlastní knize přišel

Jak se náš pejsek jmenoval od narození do svých dvou let už se asi nikdy nedozvíme. Jméno i datum narození naší psí holce vymysleli v útulku ve Spišské Nové Vsi. Místní útulek má plné ruce práce se zachraňováním psů z romských osad. Živoří tam v hrozných podmínkách mezi příbytky stlučenými z prken a vlnitého plechu. Pes tam nemá žádnou cenu. Slouží chvíli dětem na hraní, ale živit se musí sám. Však také naše čubina chytá na poli myši líp než kočka. Jen už je naštěstí nežere.

Kolikrát mě napadlo, ke komu asi ta naše holka chodila, kdo jí občas pohladil a koho se bála? Má přirozeně ráda děti a důvěru si u ní získají spíše muži. Ale opatrná je ze začátku se všemi. Stáhne uši, přivře oči a čeká. Když ji natažená ruka pohladí, celá se tetelí blahem. Stojí s nataženou hlavou a šťastně drží. Je moc krásná, vypadá přesně jako ten pejsek, co koukal do gramofonu na logu značky His Master voice. Má černé uši a pár malých černých puntíků po těle.

Lidé z útulku ji našli s pořádným bříškem. Čekala sedm štěňat a byla těsně před slehnutím. Jinak byla hubená a špinavá. Ale pořád něžná a vděčná. Vždycky si pokládala lidem packu nebo čumák na ruku. V útulku ji pojmenovali Biba. My jí říkáme Bibi. Později jsem se dozvěděla, že byla výjimečně citlivá a něžná vždycky. Prý normálně nechávají v útulku pejsky v kotcích na dvoře, ale Bibi tam nechat nemohli. Nešlo to. Každému hned přirostla k srdci. A tak byla i se svými štěňátky, o které se vzorně starala, s lidmi z útulku uvnitř domu.

Je poměrně těžké tu sehnat nové rodiny pro všechny pejsky zachráněné z hrozných podmínek z osad. Naštěstí místní útulek spolupracuje s útulkem Home4Pets, společně se postarají o veterinární péči, zařídí pejskům cestovní pasy a převoz do Česka. A tady už jsme naši holčičku našli my! Vlastně jsme prohlíželi různé útulky a hledali mladého psa, ideálně štěně, fenku. Shodou náhody jsme se dozvěděli o Home4Pets, který má útulek jen kousek od nás. Dostali jsem informaci, že tam před třemi dny přivezli sedm štěňátek. Ano, hádáte dobře. Bylo to oněch sedm trpaslíků z osady a naše Sněhurka Bibi s nimi.

Hned se nám zalíbilo štěňátko psí holčičky s jedním modrým okem. Byla taková holčičí, něžná. Měla na sobě smetanové skvrny. Jako latté káva s karamelem. Dvě na lopatkách jako křidélka a jednu ve tvaru srdíčka na zadečku. Čekali jsme, až dorazí majitelka útulku a hladili jsme si zatím pejsky skrz plot. Museli jsme se Bibi hned líbit, procpala se mezi svojí smečkou štěňat a oběma packami mě chytila za ruku. Držela ji úplně křečovitě. Packy překřížené, drápky vytažené a když jsem se jí podívala do očí, viděla jsem celou tu touhu být s námi. Celé zoufalství z toho, že bychom ji tam mohli nechat. Nebojte se, nezklamala jsem ji. Ještě ten den jsme se domluvili s paní majitelkou a domů jsme si odváželi pejsky dva. Bibi a její štěňátko Stelu.

Od té doby nám dělají jen radost (když nepočítám asi týdenní období, kdy Stela žrala boty, ale to už je dávno odpuštěné a zapomenuté). Stelinka se novému prostředí přizpůsobila rychle. Bibi trvalo nějaký čas, než se uvolnila a uvěřila, že tento domov je její poslední. Zajímavé bylo například to, že když jsem jí sundala obojek, začala být nervózní a chodila pořád k němu. Bylo vidět, že pro ni obojek na krku znamená, že někam patří. Také se bála vzít si nějaký pamlsek. Čekala, že ji uhodíme nebo ucukneme. Dostala třeba nějakou psí dobrotu. Po chvíli ujišťování ji opatrně odnesla k pelíšku a čekala, co my na to. Až když jsme ji pohladili a dělali, že se na ní nedíváme, v klidu si pamlsek snědla. Hned jsme ji pak chválili, aby věděla, že je to v pořádku.

Dnes už se naučila být i dost rychlá, aby jí Stela dobroty nesnědla. První měsíc nám párkrát utekla z procházky. Podotýkám, že bydlíme v bytě, ale na vesnici, obklopeni přírodou. Bibi, která se od nás normálně nehnula i když měla dlouhé, několikametrové vodítko, jsme začali pouštět na volno. Byla pořád pár kroků od nás. Pak, když okolí poznala, najednou při vycházce utekla. Ale běžela směrem domů. Stalo se to jen párkrát a pokaždé jsem ji našla přitisknutou k vchodovým dveřím. Asi venku dostala strach, že ji tam necháme.

Brzy jsme zjistili, že je Bibi nejen něžná, ale také pěkně ostrá holka. Její rodina jsme já, moje dcera a syn a také moje maminka, která už je v důchodu a holky má jako další vnoučata. Bibi si rodiny nejen nesmírně váží, ale také považuje za svou povinnost rodinu chránit. Jednou šla moje maminka s pejsky ven a do vchodových dveří se dobýval muž očividně opilý nebo pod vlivem drog. O dveře se s ním přetahoval náš soused, kterému už také bylo sedmdesát. Moje maminka pustila vodítka a přiskočila sousedovi na pomoc. Dveře spolu zevnitř dovřeli. Jenže Bibi štěkala venku. Maminka se lekla, aby Bibi ten člověk neublížil, ale bylo to naštěstí naopak. Bibi cítila, že je její rodina v nebezpečí a šla po tom muži tak ostře, že nestačil utíkat. Bibi je poslušná a mamince stačilo jedno zavolání, aby naše statečná hrdinka přiběhla zpátky.

Všechny tyhle příběhy mě inspirovaly k napsání knihy. Hrdinkou knihy je pejsek, který vypadá úplně stejně jako naše Bibi. Jmenuje se Betyna. Má stejnou povahu jako naše Bibi. I ona zachrání svého milovaného pána před zfetovaným bezdomovcem. Jejím vyvoleným páníčkem je Kamil. Jejich příběh je napsaný tak, aby vždy stejnou událost vyprávěla Betyna a pak Kamil. Pejskaři se pobaví tím, jak Betyna vidí svět psím pohledem, čistou a milující duší. Kamil se v jejich příběhu bude po lidsku chvíli plácat. Betynu nejdřív ani nechce, řeší své pohodlí a vztahy. Ale i on si nakonec zamiluje čistou psí lásku a bez Betyny už si život nedokáže představit. Bude si ji ale muset vybojovat a nebude to mít lehké.

Nebudu vás napínat, příběh má dobrý konec a Betyna i Kamil zůstanou spolu, a dokonce nezůstanou sami dva. Knížka si na své vydání právě vybírá peníze ve sbírce na webových stránkách nakladatelství Pointa. Můžete ji podpořit tím, že si ji koupíte v předprodeji. Podpoříte tím i útulek Home4Pets, slíbila jsem jim jako poděkování za jejich úžasnou pomoc zvířatům poslat část ze svého výdělku.

Kniha pak vyjde do konce listopadu a můžete si ji nechat pro sebe nebo ji darovat někomu, koho potěší k Vánocům. Stačí otevřít stránky Pointa.cz, kliknout na odkaz „přispět na vznik knihy“ a pak už na vás bude koukat blankytně modrá (jako naděje) kniha Betynu nedám. Když si rozkliknete ještě odkaz přímo na knize, dostanete se nejen na výběr možností (koupit si knihu, e-knihu, knihu s věnováním atd) ale také na ukázku z knihy i recenze a pár slov o mně a o tom, proč jsem knihu napsala.

Doufám, že se vám bude kniha líbit. Přeji vám i vašim pejskům krásné společné chvíle.

Zdroj: vlastní zkušenost

Recenze na knihu: facebook Home4pets

Ukázka z knihy na Webových stránkách Pointa