Článek
Jen málokdo se setká s tak velkou škálou kulturních a společenských rozdílů mezi lidmi jako letušky. Samozřejmě, jsou cestovatelé, kteří mají ještě větší zkušenosti, ale jsou to oproti letuškám spíše takoví pozorovatelé, ochutnávači nových krajů a zvyků. Letušky s těmito rozdíly musí přímo pracovat. Bylo by velmi zjednodušené a nesprávné říkat o nějakém národu, že je v něčem horší nebo lepší nežli my. Lidé jsou na celém světě vesměs stejní. Všichni prožívají stejné příběhy lásky, strachu o své blízké, obav o práci a živobytí, radost z přítomnosti svých blízkých.
Na naší planetě žije mnoho odlišných kultur, lidé jsou ale v jádru stejní
Kulturní zvyky a rozdíly ve společenském chování mohou být ale velmi odlišné. Abychom jako letušky někoho neurazily a přitom dosáhly svého cíle (bezpečný a pohodlný let pro všechny cestující) musíme být často velmi opatrné na to, jak se vyjadřujeme. Dokonce máme i lekce, kde nám instruktor vysvětlí některé rozdíly tak, aby na palubě nedošlo k nepochopení. To, co je pro nás Čechy slušné chování může být jinde považováno za urážku. Jací jsou tedy příslušníci různých národů a na co si máme dávat pozor?
Začnu jen kousek od nás, v Evropě:
Polská kultura je nám velmi blízká
Velké rozdíly mezi kulturami zde nehledejme, jde spíše o společenské rozdíly. Poláci jsou jedni z nejpřátelštějších cestujících na palubě, kteří okamžitě projeví radost z toho, že letí s českou posádkou, sami ovšem uznávají, že si musí dávat pozor na alkohol. Jakmile se víc napijí, může být let nepříjemný. To ovšem není jen jejich výsada, týká se to hodně národů východní Evropy.
Divili bychom se, kolik toho mají Litevci s námi společného
Litevci jsou nám velmi podobní, jsou to milí a kultivovaní lidé. Jsou velmi hrdí a potrpí si na respekt a slušné chování. Jejich kulturní pozadí je s Českem hodně propojené. Jejich chování je takovým mixem Čechů a severských národů jako Finska, Dánska a Švédska.
vyplatí se naučit alespoň pár slovíček
Francouzi a Italové jsou známí svou neochotou mluvit jiným jazykem než tím svým. Jakmile alespoň zkusíte pár slovíček, budou k vám okamžitě mnohem otevřenější a přátelštější.
Při bližší znalosti anglické kultury dává vystoupení UK z Evropské Unie smysl
Angličané jsou sami hodně hrdí a vůči kontinentální Evropě bohužel i lehce pohrdaví. Navenek se chovají velmi gentlemansky a očekávají zacházení v rukavičkách.
V Evropě se jednoduše nemusíme moc hlídat, naše kulturní rozdíly nejsou velké. Pojďme se ale podívat kousek dál:
V USA je naprosto normální mít před svým domem pověšenou vlajku států
USA je podobně jako Rusko obrovská země. Její obyvatelé mají nacionalismus v krvi. Občané USA si potrpí na velmi vřelé jednání. Na perfektní servis a neustálý široký úsměv letušky. Cokoliv by si přáli, je na letušce, aby splnila nebo dostatečně a slušně obhájila s velkou omluvou, proč to není možné. Cestující z USA je snad jediný co znám, který si přečte vaše křestní jméno na jmenovce a pak vás s ním oslovuje. Ne, není to neslušné. Pro nás by oslovování letušky jménem a tím i tykání letušce bylo takřka nemyslitelné. V USA je to ale normální a my s tím počítáme. Američané jsou velmi emocionální a let pro ně přistáním nekončí. Pokud jsou spokojeni, zahrnou vás chválou a napíší i osobní pochvalu letové společnosti, kde vás jmenují. Anebo naopak. Neváhají napsat stížnost i na maličkosti.
Niagarské vodopády, Kanada
Kanaďané jsou uzavřenější nežli občané států, létala jsem s nimi jen měsíc, ale mám z jejich kultury velmi dobrý pocit. Opravdu se o vás zajímají a navzájem si pomáhají. Kdybych potřebovala na letu pomoci s agresívním cestujícím, Kanaďan by mi jistě pomohl.
Indie
Indové mají tisíciletou kastovní kulturu. Když jsem začala létat s Indy, upozornila mě kolegyně, že nesmím být příliš milá. To mě zarazilo. Být milá je pro letušku povolání. Ale nemyslela to zle. Indové si vás okamžitě zařadí podle kasty. Buď budou poslouchat oni vás, nebo vy je. Pokud chcete mít jako letuška na palubě respekt, můžete se chovat mile, ale musíte umět převzít vedení. Třeba upozornit cestujícího, aby se připoutal. Mile, ale tónem, který říká, já rozhoduji o tom, co bude, ne vy. Není to vůči cestujícímu neslušné. Můžete se pořád usmívat, přinést pití, poradit. Jen tu musí být jasné, že patříte minimálně do stejné nebo vyšší kasty a ne do té nižší. Nejste tu proto, abyste cestujícímu sloužili. Pokud by to tak pochopil, hrozilo by, že vás neposlechne, ani když půjde o bezpečnost.
Dubaj
Arabské země mají jistě odlišnou kulturu. Tam si musíme dávat pozor i na to, aby sukně naší uniformy nesahala nad kolena. Není možné podávat cokoliv cestujícímu levou rukou. Ta je v arabské kultuře považována za nečistou. Hrubou chybou by bylo použít v rozhovoru citoslovce jako třeba: „Pšššt“. To je něco, co Arab použije jen na zvíře. Také servis se nepodává shora, přes hlavu cestujícího, ale měli bychom jídlo nebo nápoj podat z boku z úrovně stolečku. To je, přiznám se, někdy velký problém, pokud máte v uličce vozík a máte v malém prostoru podat jídlo, není to jednoduché. Samozřejmě je třeba dávat pozor na to, kde cestující sedí. Neměla by například sedět u mužů svobodná žena. To je ale naštěstí většinou problém pozemního personálu, který cestujícím vydává letenky. Někdy to ovšem řešíme i na palubě.
zvyky po staletí zajišťovaly bezpečnost a pořádek
Možná jako perličku přidám vzpomínku na charitativní let, kdy jsme v Africe převáželi cestující mezi dvěma znepřátelenými zeměmi. Šlo o setkání uprchlických rodin. Cestující byli velmi milí a vděční. Zarazilo mě jen, jakým způsobem obsadili letadlo. Na letu nebyli místenkové letenky, cestujíc si vybírali místa sami. Pracovníci charity nám vysvětlili, že se jedná o lidi, kteří dodržují zákony pouště. Sedí stejně jako by vedli karavanu. Vpředu sedí ti nejdůležitější a nejsilnější, aby chránili ty za nimi před nebezpečím. Až za nimi sedí starší, ženy a děti. Pro nás možná zvláštní, pro ně zvyk zajišťující po tisíce let bezpečnost skupiny.
co je pro nás exotické, je pro jinou kulturu samozřejmé a naopak
Chtěla bych upozornit, že není můj záměr říkat, že je nějaká kultura špatná. Poslední dobou je to velmi časté téma, ale jak už jsem na začátku článku upozornila, mluvím o kulturních rozdílech a nechci soudit lidi. Naše kultura může připadat nezvyklá jiným národům a naštvalo by mě, kdyby nás proto považovali za horší, než jsou oni.
Na české cestující nedám dopustit. Jsou domov, jsou rodina
A jak jsme na tom my, Češi? Já mám naše cestující obzvlášť ráda. Zvlášť ty, kteří létají na dovolenou. Ještě pořád je pro nás let letadlem tak trochu svátek. A podle toho se také lidé chovají. Chtějí si užít hezký let, dávají pozor, když jim něco říkáme. Vtipkují nebo se narovinu přiznají, že se trochu bojí létat. Při příchodu do letadla zdraví a při odchod poděkují. Co si přát víc? Mám nás, Čechy, ráda. A nemusím si dávat pozor, abych něco nepodala špatnou rukou nebo nebyla až příliš milá.
Moji Češi (a Moraváci) mi rozumí.
Přeji krásný let! Vaše letuška.
Zdroj: zkušenost práce letušky delší než 12 let
