Letušky a jejich život na hotelech

Letušky mají pořád sbaleno. Kufr máme pořád připravený. Během prvního roku v téhle práci se naučíte sbalit si rychle a efektivně. Já používám tři druhy balení. První je na standardní otočkový let. To máte jako do kanceláře, odletíte, přiletíte do destinace, vůbec neopustíte letadlo a letíte zpět. V destinaci máte sotva hodinu na to, aby lidé vystoupili, nastoupili a mezitím proběhl úklid. Na to stačí mít sbalené jen věci, které potřebujete k práci a pro jistotu pár náhradních kousků oblečení, kdyby se cokoliv stalo a museli jste čekat den v destinaci. Třeba kvůli výměně nějaké součástky v letadle nebo kvůli nepříznivému počasí. Další balení je na krátkodobé pobyty. K tomu prvnímu druhu balení si přihodíte civil podle destinace kam letíte. Plavky nebo zimní bunda? Možné je cokoliv. A samozřejmě základní hygienu, věci na spaní, nabíječku na telefon. Tyhle pobyty jsou docela časté.

Hotely dostáváme většinou kousek od letiště, do města to bývá daleko, někdy máme čas udělat si výlet, někdy jsme rádi, že jdeme spát a neopustíme hotel. Každý z posádky má svůj vlastní pokoj a standard jsou čtyři hvězdičky. Vzhledem k tomu, že pokoje slouží k odpočinku a civilní letectví je na odpočinek velmi přísné, musí být pokoje tiché a musí mít možnost dobrého zatemnění. Často se stane, že máme pobyt na hotelu mezi dvěma nočními lety a potřebujeme spát přes den. Na některých hotelech je to docela obtížné, zvlášť na těch dovolenkových, u moře. Přes den řádí u hotelového bazénu děti a hraje hudba, večer duní animační programy. Když někomu řeknu, že letím na den do Hurghády, zasní se, jak se mám, že letím k moři. Ale když jste celou noc vzhůru během letu a po deseti hodinách na hotelu musíte zase vyrazit do práce, jste rádi, když máte klidný pokoj, ticho a tmu. Tyhle krátké pobytu jsou fajn, dostanete se na zajímavá místa a za chvíli jste zase doma u rodiny. A třetí typ zabaleného kufru? To jsou ty dlouhé pobyty. Můžete odletět na týden, ale i na několik týdnů. Někdy je to pobyt, který strávíte na jednom hotelu a třeba jen čekáte, až se vrátí letadlo. To jsou ty pobyty „za odměnu“ .

Po všech těch otočkových a nočních letech máte najednou volno na pláži nebo v nějakém městě, můžete se domluvit s posádkou, půjčit si třeba společně auto, naplánovat si to, co chcete vidět v okolí a vyrazit na výlet nebo jen tak ležet na lehátku s drinkem v ruce. Když máte štěstí, jste v krásném hotelu, pokoj máte sami pro sebe, v ceně máte snídaně a můžete tomu klidně říkat placená dovolená od zaměstnavatele. Nevýhodou bývá to, že jste často na stejném hotelu jako cestující, které jste přivezli nebo které budete odvážet. Jste pořád pod drobnohledem zvědavých pohledů. A pak jsou tu pobyty, kdy jste na jednom hotelu, ale létáte z místního letiště. Volno máte jen občas. I tak je to ale super.

V těchto destinacích bývá většinou více posádek a tak se sejde větší parta kolegů, ve volném čase se domlouvají společné výlety, volejbal na pláži a podobně. Nedivte se, že hlavně na těchto typech pobytů vzniká nejvíc vztahů mezi letuškami, stevardy a piloty. Být měsíc v zahraničí, zvlášť, když nemáte vzah doma, to je potom jednoduché. Problém je, když jeden z toho páru už někoho doma má. Ale to je asi v každém zaměstnání, jen tohle dává víc příležitostí. Každopádně ty poslední pobyty a kufry sbalené na delší dobu jsou málo časté a vykoupené množstvím otočkových letů. Sociální sítě letušek vypadají jako přehlídka dovolenkových destinací a ano, podíváme se během jednoho roku hned do několika krásných míst, ale často tam máme jen pár hodin volna. Doletíte si tak akorát pro tu fotku. I tak je to krásné zaměstnání a jestli máte rádi cestování a letadla, je to splněný sen.