Teče z letadla něco? A může letadlo při turbulencích spadnout? Rady letušky

Proč musíme být připoutaní, i když to moc neháže? Proč máme v letadle nafouknuté břicho jako Pučmeloud z Včelích medvídků?

Za prvé: Turbulence

Připravíte se na krásný let, pozorování Zeměkoule z jedenácti kilometrů, kávičku, dobrou knihu, prostě pohodu. Místo toho to s vámi začne nečekaně házet ze strany na stranu, máte pocit, že motory letadla divně hučí, někdy víc, někdy míň, všechno se klepe a vy se klepete nejvíc! Letušky prochází kabinou a kontrolují, jestli jste vy i vaše děti připoutaní. Ony samy jsou přitom riskují zranění, tak jim to prosím neztěžujte a neprodlužujte jim čas v kabině cestujících.

A co se vlastně děje? Dějí se turbulence. Letadlo letí díky tahu motorů a sklonu trupu a křídel, kterými se opírá o vzduch. Jenže ten vzduch není všude stejně hustý. Může být řidší nebo hustší podle teploty kterou má. Teplý vzduch stoupá vzhůru a míchá se s tím studenějším. Nad mořem není vzduch tak teplý jako nad pevninou.Když míjíme vyšší hory, bude tam také velký rozdíl. Prolétáváme různé vzdušné proudy. Letadlo pak kodrcá. Řidší vzduch způsobuje drobné propady. Především teď, v době horkých dní a bouřek se to nahoře hodně míchá. Samotná turbulence nemůže způsobit pád letadla. Prostě tam budeme poskakovat v dostatečně bezpečné výšce. Přidáváním tahu motorů, to jsou ty divné zvuky motoru, pilot vyrovnává plynulost letu. Proč ale musíme být připoutaní, když to „jen“ hopsá? Protože můžeme nečekaně vletět do kapsy řidšího vzduchu a letadlo se o pár desítek, někdy i stovek metrů propadne. Stává se to málokdy, ale stát se to může. Všechno, co není připoutané pak prudce vyletí nahoru a narazí do stropu letadla. Jsou z toho rozbité hlavy, zlomeniny atd. Když vás prosíme, abyste své dítě připoutali, není to proto, že ho chceme chudinku vzbudit, ale protože chceme zabránit ošklivému zranění.

Za druhé: Tlak v kabině letadla

Když stoupáme nahoru, vzhledem ke změně tlaku se veškerý vzduch roztahuje. Pupíky se nám pěkně nafouknou, to je úplně normální. Necpěte se před letem čočkou, budete trpět! A ti, co sedí kolem vás, také. Kabina letadla je natlakovaná během letu na tlak, který odpovídá výšce přibližně 2300 metrů nad mořem. Jestli na Lomnickém Štítu lapáte po dechu, v letadle budete také. Naštěstí v letadle většinou sedíte a velké sportovní výkony se od cestujících nečekají. Naše trávicí soustava dostává v letadle pěkně zabrat. Podle mého kamaráda lékaře si můžeme pomoci dostatečným zavodněním. Měli bychom na jednu hodinu letu vypít asi půl litru vody.

A konečně za třetí: teče z toho letadla něco během letu?

Teče! Ale obsah toalety to naštěstí není. Nicméně odtok umyvadla na záchodě nebo v galeji letušek je vyveden rovnou ven. Takže jako ve vlaku, přímo na trať! Zkoušela jsem, jak dlouho trvá vylít litr vody od výlevky. Asi tak 30 vteřin. Letíme rychlostí cca 850 km/h. Schválně, když to hodně zjednoduším a nepřidáme do vzorečků žádný tlak, odpor atd., jak dlouhou dráhu bude mít ten jeden litr vody. Dlouhou…V jedenácti kilometrech výšky, kde je teplota vzduchu cca mínus 56 stupňů celsia se rozletí na zmrzlou mlhu, kterou dole pod námi nikdo nepozná. Nedávno muselo nákladní letadlo vypustit obsah nádrže nad Českou republikou. Na našem ovoci to napáchalo škodu asi jako splodiny pár projíždějících aut. A kam jdou ty tuhé věci z toalety? Do nádrže v letadle. Na každém letišti ji vycucnou a letí se dál. Mimochodem, spláchnutí WC dělá hrozný rachot, splachuje se totiž rozdílem tlaku. Když se otevře klapka v záchodě, není třeba moc vody, podlak obsah vcucne jako nic. V době covidové jsem si položila roušku na přihrádku u ručníků a spláchla. Rouška mi zamávala na pozdrav jako Modrásek a zmizela v toaletě. Zkuste si utrhnout kousek tolaeťáku a jeden konec dát před spláchnutím do záchodu. Uvidíte, jak vám taky zamává.

A teď už jen na závěr příběh o tom, jak mě, letušku, v tlačenici v uličce někdo něžně, ale důkladně pohladil po pozadí. Otočila jsem se, rozčílená, že to budu hned řešit. Ale za mnou stála asi osmdesátiletá babička jako za pohádky. Koukala na mě jako na vnučku a já se mohla jen usmát. Ještě, že nejsme v Koreji!