Domácí násilí ve filmu "Hadí tanec": Viděla jsem ho dávno a doteď mě mrazí

Je to už dost let dozadu, kdy jsem zhlédla tento film. Příběh byl tak skvěle zpracován, že mě doteď mrazí, jen když si na něj vzpomenu. V hlavních rolích excelovali Ivana Chýlková a Alois Švehlík.

Scény na začátku filmu jsou jakoby idylické. Schválně píšu „jakoby“. Rodina ve složení manžel, manželka a tři děti žijí společně na první pohled pěkný život. Manžel jezdí do zaměstnání a zastupuje roli živitele rodiny a manželka se stará o domácnost a o děti. Všechno je téměř v pořádku.

Ale pozorný divák si všimne tu a tam poznámek otce: „Kdo nechal rozsvíceno v koupelně?“ nebo chce po svém synovi, aby dal jako krmení myš pro hada, kterého chovají. Jenže syn nechce a prostě je mu to odporné. Tento úkol přebírá starší dcera. Jenže otec chce mít ze syna „chlapáka“. Ale vlastně k dětem je otec poměrně štědrý a nějak extra špatně se k nim nechová. Naštěstí.

Když je scéna, jak maminka žehlí prádlo, zeptá se jí dcera „Mami, máš vystudovanou vysokou školu a k čemu ti to je?“

Do této chvíle je vše téměř v pořádku. O domácnost a děti je postaráno, muž je spokojený, protože naplňuje svou roli živitele rodiny, což mu dává pocit důležitosti.

Jenže pak přijde zlom.

Olga žije s Vladimírem už patnáct let. Vladimír je o 20 let starší. Olga má narozeniny a uspořádá se velká rodinná oslava, kde Olga vysloví své přání. Nechce žádné drahé šaty ani návštěvu v divadle, ale chce začít pracovat. Když to vysloví, všichni se z jejího přání těší. Na oko i Vladimír, ale i tak je vidět, že toto přání rozhodně nečekal.

Olga se totiž potká s bývalou kolegyní ze studií Evou a ta jí nabídne, že může provázet cizince po Praze. A Olga to také začne dělat. Vladimír jí to sice „dovolí“, ale nesmí trpět domácnost ani výchova dětí. Olga slíbí, že se na domácnosti nic neprojeví a že se bude dál stále o ní starat stejně pečlivě jako doposud.

Že tento slib je nereálný dojde asi hned každé ženě, která chodí do zaměstnání nebo pracuje z domova a stará se o děti.

Olga je jako vyměněná, usměvavá, září na všechny strany. Proč? - Protože má to, co jí dlouhé roky chybělo. Společnost dospělých lidí a profesní uznání a seberealizace. Jenže k novému zaměstnání je potřeba i nový šatník a děti si všímají, jak to mamince sluší.

Jenže Vladimír, místo aby byl na svou ženu náležitě hrdý, začíná žárlit. Žárlí zezačátku na její práci a pak se mu nelíbí, že se ve svém zaměstnání stýká s jinými muži a má nepravidelnou pracovní dobu.

Olga se snaží seč může, aby domácnost byla stále perfektní. A i když pro jiné oko stále je, pro Vladimíra není.

Tady už chování Vladimíra začíná narůstat do obřích rozměrů. Začíná to plíživě necitlivými poznámkami na chování a postavení Olgy a přechází to do výrazné kritiky maličkostí.

Olga uvařila jako obvykle večeři. K večeři byla rýže s masem. Maso bylo evidentně dobře udělané a bylo měkké. Přesto z Vladimírových úst vyjde: „To maso je tvrdé jako podrážka“, „Já ho mám měkké“, reaguje dcera a další děti se také přidají. Na to je Vladimír zpraží. Když potom jsou děti pryč, dá Olze Vladimír ruku nad rozehřátý olej.

A fyzické i psychické útoky přiostřují. Facky, při kterých Olga padá až na podlahu nejsou ničím výjimečným.

Tak a teď přichází pro chlapa největší potupa. Vladimír přišel o práci, tím pádem o status živitele rodiny a tak se nezná ještě víc. Olga zažívá peklo na zemi. Nic mu není dobré, všechno podle něj zanedbává, všechno dělá špatně, je k ničemu…atd atd. A pro pořádnou facku taky nejde daleko.

Olga se pokusí udělat něco, aby byl Vladimír spokojenější. Najde si tedy místo recepční v hotelu s pravidelnou pracovní dobou a doufá, že se Vladimír uklidní.

Neuklidnil.

Hrubé chování k Olze se akorát tak stupňuje a nabývá obřích rozměrů.

Olga už nechce toto domácí násilí zažívat, a proto připravuje děti na to, že od otce společně odejdou. Děti nakonec souhlasí. Když už mají připravený útěk, zdekuje se Vladimír.

To Olgu zaskočí a doufá v klidné dny---a také že bez Vladimíra jsou…jenže co se nestane?

Vladimír se vrátí k rodině. Pár dní to vypadá, že se „polepšil“, omlouval se a pak hrál na city. Násilník se několik dní chová normálně. Vypadá to, že se napravil a že bude zase všechno dobré.

Jenže jak asi tušíte, je to stav jen na pár dní…

Olga mu po tom všem chce znovu uvěřit nebo mu dát ještě šanci a že tedy půjdou do divadla. Vladimír jí ukáže vstupenky, aby věděla, že nelže.

Olga byla už nachystaná, obléknutá a chtěla jet tramvají a sejít se u divadla. Jenže v tom ji Vladimír přemluví, aby si k němu nasedla do auta, že pojedou do divadla společně autem.

Vladimír se chvilku snažil o příjemnou atmosféru. Když si Olga všimla, že jedou někudy jinudy, Vladimír spustil své zlé řeči a byl fakt hodně hodně zlý.

Zastavili v lese, došlo k „domyslíte si, že“ a z místa činu odjel.

Olga se pak trmácela na silnici skoro bez oblečení. Zastavila jí řidička, která ji dovezla na policejní stanici. Tam se k Olze také nechovali zrovna dobře. „Prý se každý občas pohádá“.

Když se Olga trošku vzpamatovala a vypověděla, co se stalo, páni policajti odvezli Olgu domů.

Tak tomuhle fakt nerozumím. Olga je předána zpět k násilníkovi.

Vladimír stále nepřestává se svými hrubými narážkami jak na její osobu, tak na její chování, vzhled - kritizoval úplně všechno. A facky či jiné fyzické útoky se opakovaly nebo ještě stupňovaly.

V Olze se všechno to ponižování, psychické i fyzické domácí násilí nahromadilo tak, že už to nedokázala unést.

Když ji Vladimír zavolal, aby mu umyla záda, ve zkratu už to nevydržela a pro změnu použila násilí proti němu. Jenže to skončilo fatálně.

Ve filmu se prolínají scény ze života Olgy a Vladimíra se scénami, kdy je Olga u pana psychiatra, kterého perfektně ztvárnil František Němec.

Olga je samozřejmě naprosto zničená, léčí se a nedokáže se svým dětem podívat do očí.....

Ve filmu jsou ještě další roviny, které mě zarazily, ale stejně bude nejlepší, když ten film zhlédnete sami. Je to těžké téma, jež autoři skvěle zpracovali a dočkáte se vynikajících hereckých výkonů. Excelují tam samozřejmě Alois Švehlík a Ivana Chýlková, ale i další herci ve vedlejších rolích dodávají filmu na autentičnosti.

Zdroje:

Autorský text na základě zhlédnutí filmu „Hadí tanec“

https://www.csfd.cz/film/613789-obeti/189606-hadi-tanec/prehled/