Článek
Matematika je důležitá
Matematika patří k základním předmětům ve školách. Za mého dětství se tato metoda profesora Hejného ještě nevyučovala.
Výborná paní učitelka matematiky
Ačkoliv jsem k matematice měla vždycky kladný vztah, ne vždy jsem z ní měla extra dobré známky. Ale to mi nevadilo. Měla jsem totiž výbornou paní učitelku na druhém stupni základní školy, která do svého výkladu vtahovala velmi přirozenou formou žáky a bavilo mě vždy nad jejím výkladem přemýšlet. Věděla jsem, že i když odpovím špatně, nic se nestane. Zkusí mě nasměrovat správným směrem. Jak mě, tak všechny ostatní spolužáky.
„Matematika rozvíjí především logické myšlení, ale také paměť. Napomáhá rozvoji abstraktního a analytického myšlení, vede ke srozumitelné a věcné argumentaci. Učí pamatovat si pouze nejpotřebnější informace a vše ostatní si odvodit. Neméně významným aspektem je rozvoj geometrické představivosti, jak v rovině, tak v prostoru.“ - RVP z gymnázia
Není pochyb o důležitosti výuky tohoto předmětu
Matematika dle profesora Hejného
Vyučuje se na některých základních školách v ČR. Tato metoda je opřena o 12 klíčových principů.
Hlavní myšlenkou je, aby děti neměly z matematiky obavy či dokonce strach, ale aby je tento předmět bavil.
1. Budování schémat - děti ví, co jsme je neučili
2. Práce v prostředích - učení opakovanou návštěvou (autobus)
3. Prolínání témat
4. Rozvoj osobnosti - podpora samostatného uvažování dětí
5. Skutečná motivace - nevím, ale chci vědět
6. Reálné zkušenosti - využívají se skutečné zážitky dětí
7. Radost z matematiky
8. Vlastní poznatek
9. Role učitele - průvodce a moderátor
10. Práce s chybou - využívá se jako prostředek k učení
11. Přiměřené výzvy - dle individuální úrovně dítěte se volí úlohy
12. Podpora spolupráce - práce ve dvojicích, ve skupině
Výuka této metody na prvním stupni ZŠ
Měla jsem příležitost zúčastnit se několika hodin matematiky na ZŠ, kde se vyučovalo již podle této metody. Podělím se s vámi o jeden zážitek.
Třída byla krásně vyzdobená, a kromě jiného měla polepené určitá místa písmeny A, B, C, D, E. Ke každému místu si stoupl jeden žák ze třídy. Žák Pepa si vzal papírovou krabici, představující autobus. Pepa přijel do zastávky A prázdný. Na zastávce A dle úlohy nastupuje 7 lidí. Do autobusu dá Pepa 7 molitanových kostiček. Jede do zastávky B. Vystupuje 6 cestujících. Pepa vyndá z autobusu 6 kostiček. Nastupuje 9 cestujících, Pepa přidá 9 kostiček. A tak dále. Co tím chci říci? Že děti se ve třídách učí těmto prostředím názorně a berou to jako hru.
Postupně se učí průběh úlohy zapisovat do tabulky. V obtížnější úrovni se cestující ještě potom dělí na ženy a muže. To pak nastupují do hry „růžové kostičky“ a „modré kostičky“.
Pro koho může být tato metoda problematická?
Pro děti, které mají problémy s prostorovou orientací a také pro typy dětí, které mají rády jasné zadání, jasně daný postup.
Na co je asi dobré nezapomínat při této metodě?
Vždycky je dobré metody podle mého názoru kombinovat. Na procvičování operací jako je sčítání, odčítání, násobení a dělení by se nemělo zapomínat a je potřeba je procvičovat kromě této metody i tradiční metodou. Šikovné paní učitelky a páni učitelé to vědí.
A co rodiče?
Právě jedna šikovná a rozumná paní učitelka, která vyučovala metodou profesora Hejného mi prozradila: ano, domácí úkoly z matematiky dětem dávám, ale nikdy ne ty, na které je potřeba znát metodu profesora Hejného. Rodiče si s tím nevědí rady a já je tím nechci zatěžovat… není to moudré? Myslím, že toto je skvělý přístup pedagoga.
Anketa
Zdroje:
https://www.gsgpraha.cz/clanek?nazev=matematika&id=1175
https://www.h-mat.cz/principy
