Zápis do první třídy- ZŠ k němu přistupují různě

Podělím se s vámi o můj zážitek a o zážitek mé kamarádky Markéty. Markéta je maminka, jejíž nejstarší syn už je školák. V září nastupují její další synové. Pochopitelně je hlásí do stejné (mimochodem spádové) školy, kam chodí jejich sourozenec. Je to přece naprosto pochopitelné, že Markéta nemá zájem každé ráno doprovázet své ratolesti na různé adresy do různých základních škol. Možná namítnete, že přece, když je škola spádová a má tam už sourozence, šance na přijetí se mnohonásobně zvyšuje. I já jsem si to tak myslela. Nicméně Markéta mě vyvedla z omylu, že už se k tomu nepřihlíží tak moc jako dříve. No, dovedete si představit vypravovat tři děti každé ráno do jiné základky? Mně to přijde dost postavené na hlavu. Organizačně by to bylo dost náročné a také by najednou zmizel bonus toho, že bráška už zná prostředí školy a některé pedagogy a i rodiče mají představu, jak to na této základce chodí.

Když se Markéta informovala, kdy a jak bude probíhat zápis na zvolené škole, nevěřila svým uším. A já tedy také ne, když jsem tu informaci slyšela. Prý stačí poslat potřebné formuláře a škola očekává převis zájemců. Cože? Markéta nepůjde fyzicky se svými dětmi na zápis, aby se alespoň trošku budoucí předškoláci seznámili s budovou a paní učitelkami ve škole? Vždyť přece pro základní školu je zápis další možností, jak se prezentovat. Od toho je přeci den otevřených dveří, ale i zápis. Na mnoha jiných školách sdělí vedení rodičům, letos nemusíte chodit s dítětem na zápis, není to povinnost, ale rozhodně to doporučujeme. Jednak my bychom rádi viděli našeho budoucího prvňáčka a pro rodiče je to také jedna z možností, kdy základní škola může na rodiče udělat určitý dojem. Ideálně výborný nebo alespoň dobrý. Vždyť rodiče děti na zápis připravují, „Půjdeš k zápisu, tam se seznámíš s paní učitelkou a budeš si s ní povídat a plnit různé úkoly“. Vůbec si nedokážu představit ( teda právě, že dokážu), jak to pak s dušičkou dítěte zamává, když nikam nejde. Ach jo. A upřímně mě jako rodiče by to taky dost naštvalo. Rozhodně tento přístup nevrhá dobré světlo na tuto ZŠ.

Našeho předškoláka jsem připravovala na „Den D“, kdy půjde na zápis a jak to asi bude probíhat. Úplně přesně jsem to sice vědět nemohla, ale nějakou hrubou představu jsem měla. Když jsme se byli podívat na dni otevřených dveří, organizace a přístup pedagogů nás velmi potěšil. Mimochodem je to také spádová škola, a proto mi jako rodiči samozřejmě záleží na tom, aby škola byla kvalitní s kvalitními pedagogy.

Na dni otevřených dveří nás pan ředitel zval na zápis, že se na děti moc těší. Také zmínil, že sice nemusíme chodit osobně, ale že nám to vřele doporučuje. Jednak je to velmi důležitý den pro budoucí prvňáčky a pro pedagogy, kteří se s nimi seznámí. Takový přístup mi přijde správný. A když jsme se šli potom s paní zástupkyní projít po škole, byla tam maminka, která věděla, že její dítko se nebude moci dostavit na zápis z důvodu nemoci a tázala se možnost náhradního termínu. Paní zástupkyně jí odvětila, ať se domluví po e-mailu s panem ředitelem a že v tom žádný problém nevidí.

U vstupu do školy nás paní učitelka nasměrovala, kam se máme odebrat. U první lavice byly dvě pedagožky a ty navázaly první kontakt s naším pasažérem. Jak se jmenuješ? Já věděla i kam máme jít, což jsem si „udělala očko, prý jsem jediná z rodičů, kdo si to pamatuje“. Pak jsme přešli okolo stolečku žáky prvního stupně (odhaduju tak 4.třída) a první úkol by se podepsat. Pak jsme přišli před učebnu a zase na chodbách byly lavice a u nich školáci, kteří instruovali budoucí školáky a to bylo taky fajn. Protože nějaké úkoly si děti splnily se staršími budoucími spolužáky a pak šly teprve do učebny, kde už byly paní učitelky. Pro stydlivější děti to byl prima postup, protože stud už alespoň částečně opadl u dětí. Pak jsme tedy šli do učebny a jedna paní učitelka vedla rozhovor s našim předškolákem a další paní učitelka vedla rozhovor s rodiči. Obě paní učitelky byly moc milé a v příjemné atmosféře se prostě lépe pracuje, takže zápis na mě i našeho budoucího prvňáčka - což je nejdůležitější - udělal dobrý dojem. A když jsem šli zpátky, ještě se zastavil u dalších budoucích starších spolužaček a opět plnil úlohy. Vůbec si nedokážu představit, že by o tuto důležitou akci měl náš budoucí školák přijít. Z mého pohledu super organizace a milá atmosféra čili spokojenost.

Děkuji za přečtení článku, budu ráda za odběr, „líbí se“ nebo komentář. Máte-li chuť mě podpořit i jinou cestou, můžete pomocí tlačítka „podpořte autora“. Nás autory to potěší a s chutí se pustíme do tvorby dalších článků. Děkuji všem přispěvatelům.

Zdroje:

Autorský text