Článek
Loni začátkem prázdnin jsem začala řešit naši dovolenou. Mám ráda slunce a teplou vodu a nicnedělání, nejraději u moře. Jenže můj manžel se nějak zasekl a prostě že se mu nechce se válet u moře. Že chce do Polska a tam můžeme také k moři. Do Polska k ledovému moři, koulela jsem očima na všechny možné i nemožné strany. Takže nastala patová situace a dovolená byla v ohrožení.
My dva jsme jako voda a oheň. Můj manžel je klidný a pomalý člověk, nikam nespěchá a na všechno má dost času. Nerozčiluje se a nezvyšuje hlas. Když řekne, že někam „doběhne“, tak jsem ve velkém očekávání. Nikdy jsem ho neviděla ani zrychlit krok, natož běžet. Takže mu pracovně říkám Kliďas. Já jsem pravý opak a Kliďas mě důvěrně oslovuje Vichřice. To aby bylo jasno, kdo za to všechno může.
Chtěla jsem na dovolenou, ale kam? Začal se mi vybavovat jeden starý článek z netu, Polsko, nějaká jezera, lodě. Přes přítele Googla jsem TO objevila. Mazurská jezera - je to v Polsku, obrovská vodní plocha a hlavně - můžeme si tam pronajmout loď. Fotky nádherné, počasí jak u Jadranu, to chci. Slavnostně jsem přednesla Kliďasovi návrh, upozornila, že do Polska jsem ochotná jet pouze a jedině kvůli NĚMU a vypíchla především možnost pronájmu lodě. Kliďas pokýval hlavou, dobrý, ale loď si půjčit nemůžeme, nemáme na ni řidičák. V tu chvíli jsem vytáhla z rukávu trumf v podobě neodolatelné nabídky - půjčují lodě i lidem, kteří nemají kapitánské zkoušky. Musím říct, že tato informace Kliďase trochu vyvedla z konceptu, ale pouze na okamžik. Byl ochoten si poslechnout celý můj návrh.
Nadchl se stejně jako já. Od tohoto okamžiku jsem strávila více času s přítelem googlem než s Kliďasem. Hledala jsem pronájem lodě, studovala mapy, pročítala různé weby o Mazurech, řešila pojistky a nákup polské datové sim. Prostě takové drobnosti, kterými se Kliďas nezabývá. Pravda je, že mi vše odsouhlasí a co si vyberu, to mám. Pouze mi vysvětlil, že data a wifi nemám řešit, to zajistí on, pán tvorstva.
Termín dovolené se blížil, loď byla objednaná, pojistky na vše možné zaplacené. Ale přeci jen, nejsme už nejmladší, máme malá vnoučata a chtěli bychom je vidět vyrůstat. A my se pustíme do takové mladické nerozvážnosti. Objednala jsem tedy kondiční plavbu s kapitánem, abychom si loď aspoň osahali. Bylo nádherné počasí a plavba po Vltavě v Praze nás úplně dostala. Začali jsme se těšit na „naši“ loď v Polsku ještě více.
Naše loď v Polsku.
Přípravy na dovolenou finišovaly, já jsem stále něco studovala na netu, abych na nic nezapomněla. A objevila jsem pro nás důležitou aplikaci do telefonu, která slouží pro vodáky na Mazurských jezerech. Hned jsem informovala Kliďase s tím, ať provede instalaci. Abychom měli čas naučit se ovládání, jelikož je to pouze v polštině. Kliďas mi vše odkýval, tak jsem předpokládala, že bude konat. Za pár dnů jsem se opatrně dotázala na stav instalace apky, odpověď mě ovšem neuspokojila. Proč jsem si apku nenainstalovala do svého telefonu ví bůh. Za několik dalších dnů jsme zkoušeli funkčnost notebooků, telefonů, připojení přes mobilní data, hotspot. Vše fungovalo, ale apka nebyla stále instalovaná. Začalo mě nepříjemně mrazit v zátylku. Zítra ve čtyři ráno vyrážíme směr Mazury.
Jak a jestli jsme dojeli se dozvíte v dalším pokračování.
