Článek
Prý jde o neobjevenou perlu Evropy s nádhernou přírodou a pohostinnými místními… No, možná to tak kdysi bývalo, ale já mám z loňského roku docela jiné zkušenosti.
Albánie? To jako fakt?
Ještě před několika lety byste si Albánii možná spojovali spíš s drsnými historkami z divokého Balkánu. Ale ty časy jsou pryč! Co to znamená pro vás? Když odejde mafie, mělo by po ní zbýt místo, které je ještě relativně panenské, bez přelidněných pláží a přemrštěných cen. A hlavně – autentické. Ale není to tak…
Levná jako brambory v sezóně
Pojďme si říct na rovinu – jestli vás od dovolené odrazují astronomické ceny, tak v Albánii budete pěkně v klidu. Tady totiž ještě platí, že si královsky užijete i s rozumným rozpočtem. Není to už, co to bývalo, ale pořád to jde.
Říká se, že v Albánii se dá najíst za hubičku. A to je pravda – ale musíte vědět kde. Pokud vyrazíte do místní pekárny, za pár drobných si pochutnáte na úžasných burecích, čerstvém chlebu nebo sladkých specialitách, které vás velmi příjemně překvapí svou chutí. Ale zkuste si sednout do restaurace v turisticky oblíbeném letovisku – a hned zjistíte, že to s tou levností není tak horké. Ba naopak. To i v Řecku se leckde najíte levněji.
Číšníci? No, jak to říct… Pokud jste zvyklí na rychlou a příjemnou obsluhu, tady budete mít občas pocit, že jste číšníka vyrušili u odpoledního šlofíka (tedy ne že by to u nás občas nebylo taky tak, ale v Albánii jsme takových „vyrušených“ potkávali mnohem více). Servis bývá pomalý, někdy až otrávený, porce nejsou největší a ceny se v lepších restauracích šplhají klidně i přes 400 Kč za jídlo, které byste v Česku dostali za míň. Ale jo, dá se najíst i za stovku. Občas. Mimo hlavní turistická místa. Pokud vám jde vážně hlavně o cenu, vyplatí se vyrazit do míst, kam chodí hlavně místní.
Někdy jsou gastrozážitky i fajn
Na druhou stranu, když už se vám povede trefit na dobrou hospodu, může to být zážitek. Například rakii – místní pálenku – vám v některých restauracích donesou jako pozornost podniku. A pokud jim dáte najevo, že vám chutná, tak klidně přihodí další rundu (ano, to se nám vážně stalo). Dokonce jsme jednou dostali teplou rakii s medem a skořicí a byla to pecka! Ale že by vás někdo jen tak na ulici pozval na panáka, jak se o tom zmiňují různé cestovatelské weby? Na to zapomeňte. Místní mají dost starostí sami se sebou. My jsme takové štěstí rozhodně neměli – ale možná má někdo jinou zkušenost.
A co rozhodně musíte ochutnat, když se sem i přes tohle varování vydáte?
- Tavë kosi – jehněčí pečené v jogurtu. Zní to zvláštně, ale chutná famózně!
- Patëllxhanët mbushur – plněné lilky, které si zamilujete.
- Burek – listové těsto plněné tvarohem, masem nebo špenátem.
- Trilece – dezert tak neskutečně dobrý, že by si zasloužil vlastní festival. Hmm, to zní jako podnikatelský plán, asi se na to vrhnu...
Platby kartou? Terminál je rozbitý… dokud nezmizíte ke konkurenci
Tohle je další věc, na kterou se v Albánii připravte – hotovost je pořád král. Karta? No, většinou to s ní jde, ale ne vždycky. A když už ji vytáhnete, obsluha často tvrdí, že „terminál nefunguje“. Stalo se nám to několikrát. Ale zkuste se zvednout a předstírat, že chcete odejít – a hle, najednou se stane zázrak a terminál zničehonic ožije. Podobně se to má i s cenami. Pokud platíte v eurech, často vám nasadí nevýhodný kurz, a když se ozvete, jen pokrčí rameny. Už kvůli tomu jsme platili kartou vždycky, když to šlo – ať se na nás místní šklebili, jak chtěli. A když to nešlo, buď jsme smlouvali, nebo tedy zaplatili. Co se dalo dělat.
Doprava? Šílenství na kolech
A mám tu další bod programu. Měli jsme půjčené auto, takže můžu potvrdit, že řízení v Albánii je jen pro silné povahy. Místní řidiči jezdí jako závodníci Formule 1, pravidla silničního provozu jsou spíš jen doporučením a přednost na křižovatce má ten, kdo se méně bojí bouračky. Zkrátka a dobře musíte mít pořád oči všude a občas vám adrenalin stoupne víc než na horské dráze. A benzín? Ten se blíží k 50 Kč za litr, takže ani cestování autem už není tak výhodné jako dřív.
A co příroda? Ta je prostě pořád boží – teda skoro
Pokud ale odhlédneme od cen a služeb, Albánie má jednu věc, která se jí upřít nedá – příroda je tady nádherná a pořád poměrně nedotčená. Moře je sice u břehu trochu zakalené kvůli hutnému písku, ale jinak jsou pláže krásné, hory dechberoucí a pokud se vydáte trochu mimo turistická centra, najdete v ní i opravdovou divočinu. Doporučit můžu pár opravdu krásných míst.
- Prokleté hory – Ano, tak se vážně jmenují. Ale nebojte, není to tam prokleté, jen krásné!
- Kaňon Osum – strmé skály, vodopády a divoké řeky. Ideální pro dobrodruhy!
- Jezero Komani – příroda jako v norských fjordech, ale za zlomek ceny.
- Pláže v Sarandě a Ksamilu – průzračně modré moře, jemný písek a klidnější atmosféra než v sousedním Chorvatsku.
A jestli chcete něco opravdu originálního, prozkoumejte staré bunkry, které tu zbyly z komunistické éry. Jsou doslova na každém rohu.
Tady bych neměla co vytknout – tedy skoro. Nemůžu se nezmínit o těch horách odpadků, které se povalují skoro všude. Viděla jsem, jak číšník z našeho útulného a uklizeného hotýlku vzal pytel s odpadky a mrštil ho do rokle za hotelem. A myslím si, že takových ignorantů je tu vážně hodně.
Sečteno a podtrženo – většina těch článků hodně přehání. Asi si cestovky potřebují namastit kapsu, tak se klientům neštítí lhát. To já dělat nebudu. Hezké to tu je, ale žádná pohádka. Bohužel.
Zdroj: vlastní zkušenost
