Článek
Naše kamarádka Ráda (zkráceně Radka, kdybyste nevěděli) procestovala snad už všechno, co se dalo. Mám dojem, že jí chybí už jen cesta do středu Země a bude mít kompletní seznam. Její historky z výletů se hrozně dobře poslouchají. A někdy nezůstane jen u vyprávění.
Už vím, proč jsou ty Japonky tak hubené.
Japonsko opravdu miluje, takže tam byla už nejméně třikrát (promiňte, nějak to nestíhám počítat). Některé zvyky jí přijdou bizarní, jiné by u nás klidně praktikovala. Třeba ten, který odkoukala v jedné cukrárně.
„Holky, já už vím, proč jsou ty Japonky tak hubené. Fakt. Sedly si tři ke stolu, objednaly si nějakou limču a jeden pidi zákusek – a k tomu tři lžičky. A prostě ho po drobečkách uzobávaly a u toho klábosily. To bychom mohly zkusit taky.“
Ráda tím narážela na naše (ne)časté návštěvy cukrárny, protože z původního záměru „dáme si jen kafe“ nás obvykle vyléčila vitrína plná dobrot všeho druhu (a co si budeme povídat, i ty zdravé varianty zákusků vám udělají v kalorických tabulkách pěkný zmatek).
Děvčata, takhle by to nešlo.
A tak jsme se domluvily. Do cukrárny klidně obden, když nám to vyjde, ale se zákuskovou dietou. Jeden zákusek – čtyři lžičky. A na pohodu, protože naše poctivé větrníky nebo laskonky mají prý k těm pidi japonským dezertíkům vážně hodně daleko.
Nenapadlo nás ale, že naše malá úlitba zdravému stravování bude našemu cukráři trnem v oku. Občas na nás sice házel podivné pohledy nebo se do omrzení ptal, jestli si ten zákusek vážně dáváme jen jeden, ale že se jednou vydá za námi ke stolu, nás prostě nenapadlo.
„To si prostě nemůžete jednou objednat normálně? Kdyby to dělali všichni jako vy, tak přijdu na buben,“ spustil.
Namítly jsme, že jsme cukrárnu v životě plnou neviděly a že spousta lidí si dává jen kafe, tak proč mu vadí ten náš zákusek.
„No jo, ale kdyby to tak dělali všichni, tak to tady můžu zavřít.“
A to už se Ráda neudržela a pronesla onu památnou větu:„Buď k vám budeme chodit každý den na kafe, nebo jednou týdně na zákusek. Vyberte si.“
„Kafe a zákusek by byly nejlepší,“ rozhodil nakonec rukama a odešel zpátky za pult.
No já nevím, setkaly jste se někde s něčím takovým? My teda něčí nepovedený podnikatelský záměr platit nebudeme – navíc by ho naše čtveřice stejně nevytrhla. A každý den kafe a zákusek? To fakt ne. To bychom za chvíli taky podle toho vypadaly…
