Článek
Co se člověk nedozví při návštěvě pralinkárny. Jednu tu máme – docela maličkou, ale s moc sympatickou majitelkou. Na výběr má všechno možné a po pistáciových pralinkách s hořkou čokoládou se můžu doslova utlouct. Je vyhlášená, takže se člověku málokdy stane, že by tu byl sám.
Jen jděte dopředu, já vybírám
Prohlížela jsem si zrovna dárková balení a přemýšlela nad dárkem pro sestru, když do pralinkárny vstoupil starší pár. Mávla jsem, ať jdou klidně nakupovat, že já vybírám. Ale vzápětí jsem vybírat přestala.
„To máte docela drahotu tady. To jsem neviděla,“ lamentovala žena. Nic překvapivého, tohle lidi říkají běžně. Paní majitelka je na to zvyklá, i když jí to mnohdy vážně mrzí. Ono té práce okolo toho, než vznikne jedna jediná pralinka, je docela dost. Jen se usmála a čekala, co z toho bude. Nebyli by to její průměrní zákazníci, kteří přišli a zase odešli bez nákupu.
„A tak si vezmeme tady ty,“ začala žena jmenovat pár druhů. Uf, je to dobré, zákazník sice prudí, ale něco si koupí. To je ta lepší varianta. Když dovybírali, začala paní majitelka všechno markovat, ale to se se zlou potázala.
„Ale ty bílé (myšleno pralinky) nám snad dáte levněji, ne?“
„No, to ne. Cena je za všechny druhy stejná,“ vydechla udiveně majitelka.
Bílá čokoláda není čokoláda a hotovo
„Ale vždyť v tom žádná pořádná čokoláda není. Je to bez kakaa, není to čokoláda, musí to být levnější,“ nedala se paní (pán celou dobu mlčel – netuším, co si myslel, já bych se za takové chování své partnerky styděla).
„Mají v sobě 40 procent kakaového másla. Samozřejmě, že je to čokoláda. Kakao v ní být nemusí.“
„Čokoláda se dělá z kakaa, odjakživa. Nevěšte mi bulíky na nos,“ vyjela paní.„Chci to levněji, nebo odcházím.“ Majitelka pokrčila rameny a když bylo zjevné, že se opravdu žádnou slevu dát nechystá, paní se se slovy „To jsem ještě neviděla“ (a pár nadávkami k tomu) otočila na obrtlíku a byla fuč i se svým stínem. Chtě nechtě jsem ocenila její obratnost, tu otočku by jí mohla závidět kdejaká baletka.
„To nechte,“ kývla jsem směrem k majitelce, která chtěla bonbony vracet zpátky. „Já si je vezmu. A ještě tohle dárkové balení. A rovnou mi ho hezky zabalte, ať ho sestře náhodou nesním, než se spolu uvidíme,“hodila jsem do placu jako lék na tu špatnou náladu, co tu po těchto nezvaných návštěvnících zbyla. A zase bylo dobře.
Ale fascinuje mě to doteď. On si někdo vážně myslí, že bílá čokoláda není čokoláda? I když na jednu stranu se asi nedivím – v obchodech je to takové přeslazené vanilkově vonící nic. Ta bílá čokoláda v naší pralinkárně je spíše do okrova nebo smetanova – nic lesklého bílého. A po vanilce taky nevoní, ono totiž kakaové máslo může vonět třeba po ovoci nebo květinách, takže není důvod ho přebíjet silnou aromatickou vanilkou (i kdyby to byla ta nejlepší třeba z Madagaskaru). Až někdy do takové čokoládovny půjdete, ochutnejte. Garantuju vám, že budete mít docela jiný zážitek než doteď.
