Článek
„Co lidem okolo sebe dáš, toho se ti dostane zpátky,“ říkávala vždycky moje prabábi. Bohužel už tady mezi námi není. A bohužel jsem zjistila, že tohle přísloví, jakkoliv krásně znějící, prostě vždycky neplatí.
Můžete se přetrhnout a přece…
Mluvím o své práci se starými lidmi. Vždycky a všude chodím s úsměvem. Mám ráda lidi. Ráda vyvádím z míry třeba securiťáky v obchodech – zdravím je při příchodu i při odchodu (tedy pokud je vidím). Je to občas trochu vtipné. Když mě neznají, nejdřív se rozhlíží – protože ten pozdrav přece určitě nebude určený jim – a pak většina z nich odpoví, pookřeje, někteří se i usmějí. Bingo – úkol pro dnešní den splněn. Nálada vylepšena.
Málokdy se setkám s negativní odezvou. Horší to je, když chodím pomáhat ke starším lidem domů. Ano, najdete mezi nimi sluníčka, na která se těšíte – a taky herdekbáby a dědky, se kterými to vážně není jednoduché. Neusmějí se, odsekávají, řeči mají jako z kulometu a nejradši by vás komandovali jako posledního pacholka. Když už si to přece platí, že jo (nevím, kdo koho platí – nás dobrovolníky nikdo, ale to jim nevysvětlíte). Poznáte to na vráskách. Ti, kdo se hodně mračí, mají úplně jiné vrásky než usměvaví starouškové.
Usměvavých seniorů, se kterými je radost pracovat, je hodně. Naštěstí
Jasně, každému nemusí být každý den do skoku, ale když se budu na svět mračit, co si tím pomůžu? Takovým lidem není nic dost dobré – a já se popravdě ani nedivím, že o ně rodina leckdy nemá zájem. Pro mě je to cizí člověk, já se z jeho nadávek a výtek oklepu, ale když je to třeba vaše maminka…
A ty příbory přepočítejte
Ale snažím se ke každému seniorovi přistupovat bez předsudků. Ono se někdy i z té nejzamračenější báby může vyklubat docela milá společnice. Stává se to. Občas. Ale nad některými lidmi mi zůstává rozum stát.
Jedna taková dáma od rány mi zatarasila dveře (najednou se uměla rychle hýbat, až jsem koukala) a donutila mě přepočítat příbory. „Pečovatelky kradou. Si nemyslete, že to nevidím.“ Chyběla lžička, ale než jsem stihla vyslechnout větší než malé množství nadávek, objevila jsem ji ve dřezu. A myslíte, že se mi někdo omluvil?
Dala jsem téhle dámě ještě tři pokusy – a vždycky to bylo něco. Pak jsem tam odmítla chodit. A nebyla jsem sama, bohužel. Když jsem začínala, tohle by mě nikdy nenapadlo.
