Článek
Klasická situace. Kino končí a na dámských toaletách je fronta až za roh. Se sestrou jsme se taky rozhodly, že si odskočíme. Ale evidentně jsme o tom každá měla docela jiné představy.
Když se nepodívají, já za to nemůžu
Mně bylo jasné, že se velmi pravděpodobně nečeká kvůli tomu, že by byly všechny toalety obsazené – ale proto, že prostě lidi nenapadne se podívat, jestli vůbec jsou obsazené. Přitom zelené a červené půlkolečko nad zámkem je dostatečně vypovídající. A kvůli tomu mám čekat ve frontě?
Ani náhodou. Prosmýkla jsem se před frontu, rozhlédla se – a jasně. Ze zavřených dveří byla volná minimálně třetina. Tak jsem si posloužila, otevřela si a bylo. Jen mi pak bylo divné, že sestra nějak nejde.
Fronty vážně nesnáším, tak přece v nich nebudu stát. Šetří to čas všem
Prý nemám žádné vychování
„Ty jsi dobrej střelec,“ konstatovala hned při příchodu. „Takhle předběhnout celou frontu, to se jen tak nevidí. To ti to není blbý takhle předbíhat?“ Říkám, že ne. Že když se lidi neumí podívat, já za to nemůžu. „No tak jim to snad vysvětlím, ne? A nepředběhnu je.“
„Tys jim to fakt vysvětlovala?“ zakroutila jsem hlavou. A prý, že jo.
„Podívej,“ já na to. „Jestli jsou ti lidi trochu chytrý, tak se potom půjdou podívat na to moje wecko, kouknou, jak vypadají zavřené a zamčené dveře, porovnají s okolím a najdou volné, ne? Není to rychlejší, než to každému pořád dokola vysvětlovat?“
Nepochodila jsem
No, nepochodila jsem. Prý jsem nevychovaná. Tak jo, jí se teda omlouvám – ale příště to udělám zas. A stejně za to může chlap, jako za všechno. Můj manžel je na fronty alergický, takže mě z frontové ovce předělal na frontovou bojovnici. Nikdy jsme třeba nečekali ve frontě na zoo – protože vždycky je někde za rohem další pokladna, kterou většina lidí nenajde a stojí frontu u té první (teď už tedy kupujeme lístky on-line, ale dřív to bylo takhle).
A frontu na občerstvení v kině taky nestojíme – většinou je totiž otevřená i přepážka kousek uvnitř, takže se vždycky jeden z nás zajde podívat, a pak už vesele nakupujeme. A takhle bych mohla pokračovat. Proč zbytečně zdržovat sebe i druhé, když se někdy stačí jen pořádně rozhlédnout? Nešetří to nakonec čas a nervy úplně všem?
