Duch západního Ghátu opouští domov dva týdny v roce: Vědci ho popsali teprve nedávno díky domorodcům

V ostravské zoologické zahradě ji nazývají sympaticky jako Ducha západního Ghátu. A hned vám vysvětlím proč. Viděli jste někdy takhle fialovou a zvláštně stavěnou žabku? Tedy vlastně žábu, protože velikostně se podobá naší ropuše – a to nebývají zrovna drobečkové.

Že neviděli? Ale to je zvláštní, protože fialová žába alias vědecky Nasikabatrachus sahyadrensis tu pobíhá už od dob dinosaurů – jenže odborná veřejnost o ní donedávna neměla ani tušení. Podařilo se ji objevit teprve v roce 2003, a to doslova náhodou. Vědci se totiž rozhodli uvěřit domorodcům a na „fialového ducha“ se podívat blíže. Místní o téhle žabce moc dobře věděli. Objevovala se sice maximálně na dva týdny v roce, ale rozhodně ji nešlo přehlédnout. Takže když se vědecké výpravy dostaly v ten správný čas na správné místo, byl objev na světě.

Představte si, že byste mohli v klidu žít na Zemi miliony let, aniž by si vás někdo všiml. Inu, pokud byste byli nenáročná fialová žabka obývající odlehlé horské oblasti Western Ghats v jižní Indii, tak by se vám to dost možná i povedlo.

Tohle místo je totiž hotovým pokladem přírody – charakterizuje ho především tropická vegetace, neprobádané oblasti a unikátní druhy, které nenajdete nikde jinde na světě. Ale tím nejdůležitějším důvodem, který oddálil její oficiální objevení o desetiletí a možná i staletí, je její skrytý způsob života.

Většinu roku si totiž hoví hluboko pod zemí a na povrch vyleze jen jednou ročně. A to navíc jen asi na dva týdny. Dělá to proto, aby si našla partnera k páření. Pak zase zmizí v podzemí a celý další rok budete nad jejími úkryty chodit, aniž byste ji byť jen jedinkrát zahlédli.

Na rozdíl od jiných hrabavých žab, které si občas vyběhnou ven na svačinku, tahle neloví na povrchu vážně, ale vážně vůbec. Její potrava se totiž ukrývá přímo v půdě – živí se hlavně mravenci a termity, pro které má uzpůsobený i svůj podivně tvarovaný jazyk a ústa. Žába, která se živí termity – už to byla samo o sobě malá vědecká senzace. A když k tomu připočteme její prapraprapůvod (opravdu tu žila už v době dinosaurů), není divu, že řada lidí přirovnávala objev téhle fialové krasavice k latimerii podivné.

Tady si dovolím malou historickou vsuvku pro ty, kdo vůbec, ale vůbec netuší, která bije. Latimerie podivná (Latimeria chalumnae) je ryba, která byla považována za vyhynulou už před 66 miliony lety. Tedy přesně do chvíle, dokud ji vědci v roce 1938 neobjevili u pobřeží Jihoafrické republiky. První dva exempláře se povedlo ulovit o Vánocích, takže jí nikdo, kdo kamarádí s historií, neřekne jinak než „vánoční ryba.“

Patří mezi lalokoploutvé ryby (Sarcopterygii), což je skupina, ze které se pravděpodobně vyvinuli první čtyřnožci včetně obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Mohli byste to na ní docela dobře vidět, kdybyste ji měli možnost pozorovat volně v přírodě – pomocí svých předních ploutví totiž doslova „chodí“ po dně. Ale protože normálně žije poměrně hluboko a její populace není právě velká, nikdo si jí dlouho, ale opravdu dlouho nevšiml. Jak je vidět, s fialovou žabkou má leccos společného.

Ale vraťme se k našemu záhadnému obojživelníkovi. Oficiální název Nasikabatrachus sahyadrensiszní trochu jako jazykolam, ale dává smysl (v češtině zatím pojmenování nemá, takže pokud se budete chtít pochlubit přátelům svými znalostmi, budete se ho prostě muset naučit).

https://youtu.be/ReQOicxYCkE

Objev téhle úžasné žabky přímo v terénu

Bohužel se příroda v místě, kde tahle žába žije, velmi rychle stává kořistí lidské nenasytnosti. Přirozené lokality jejího výskytu rychle ubývají. Je tedy dost možné, že tvor, který tu přežil desítky milionů let a uskakoval před velkými pařáty dinosaurů, nepřežije „řádění“ těch, kteří se po jejich tragickém vyhynutí ujali vlády nad planetou. Tak trochu smutný paradox, že?

Zdroj: naučná tabule v zoo Ostrava

https://www.osel.cz/441-nasikabatrachus-sahyadrensis.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nasikabatrachus_sahyadrensis