Článek
A tak mě zlákal i film Holka od vedle. Poslední dobou je ho plné noviny – na premiéře totiž dva z představitelů hlavních rolí oznámili, že čekají miminko. Takové filmové, aby se tak řeklo. A protože zápletka filmu taky vypadala zajímavě, nechala jsem se lidově řečeno ukecat.
O čem je film Holka od vedle
Kristýna žije poklidný život v malém městě – pracuje v knihovně, organizuje akce pro komunitní centrum a má dlouholetého přítele Filipa, se kterým si už tak nějak malovala budoucnost. Taková klasika, že? Takhle to totiž má hodně z nás – a právě na tu obyčejnost tenhle film vsází (berte to čistě jen jako můj osobní názor).
Jenže pak přijde rána pod pás – zjistí, že Filip není tak věrný, jak si myslela. Hádáte správně – klasickým spouštěčem děje je nevěra. A Kristýně se rázem všechno, co si dosud pečlivě budovala, sesype jako domeček z karet. Zklamaná a rozhozená se rozhodne pro jediné – sbalit si kufry a vrátit se do rodného domu, kde hledá útěchu a nový směr.
Jenže ani doma to není tak jednoduché – tady se poznávám, abych pravdu řekla (a asi i hodně divaček). Rodiče ji zahrnují „dobře míněnými“ radami o tom, jak by měla žít, koho si najít a co dělá špatně. Kristýna má ale jasno: chce začít znovu po svém. Do cesty jí však vstupuje sympatický grafik Tomáš, který ji sice okouzlí svou bezprostředností, ale zároveň jí zamotá hlavu víc, než by čekala. A tak stojí před zásadním rozhodnutím – vrátit se do dobře známého, i když problematického vztahu s Filipem, nebo risknout něco nového s Tomášem?
Obsazení taky stojí za to
Ale ještě než se posunu k samotné recenzi a svým osobním dojmům, nemůžu nezmínit, že obsazení prostě stojí za to.
Hlavní roli Kristýny ztvárňuje talentovaná Martina Babišová. Osudového Tomáše si zahrál charismatický Kryštof Bartoš, který je nejen její filmovou, ale i skutečnou láskou (viz ta zmínka o miminku výše). A nevěrného Filipa si nestřihl nikdo jiný než sympatický Adam Mišík (můj favorit, ale pšššt).
Nechybí ani ostřílení herci v rolích rodičů – Milan Šteindler a Jitka Sedláčková. Právě ti se postarali o vtipné, ale i dojemné momenty. Další komediální prvek přináší Václav Upír Krejčí, coby důchodce, který se s nadšením vrhá do světa moderních technologií – a také do objevování nových žen (když máte pocit, že se film nikam neposouvá a začínáte se nudit, vpadne na plátno jako velká voda). Kristýninou nejlepší kamarádkou je Anita Krausová, zatímco jejího vietnamského kamaráda hraje sympatický Lukáš Duy Anh Tran.
Jak se mi film líbil? No, ehm…
Bylo to takové zvláštní, rozpačité, nijaké… Nevím. Hlavně jsem měla problém věřit postavám onu chemii, kterou měli na plátně předvádět. A to mi u takového filmu vadí dost – na něčem takovém by to přece mělo stát, ne? Měla by to být alfa a omega celého příběhu. Ale asi jsem se spletla…
No nic. Mišík excelentní, jako vždycky – nemá moc složitou roli, ale zato o to víc hláškuje – a to rozhodně stojí za to (a trochu přehrává, jo, všimla jsem si). Václav Upír Krejčí je taky fajn – a bez těchhle dvou bych si asi z filmu nezapamatovala vůbec nic.
Hlavní dějová linka mi přišla taková… unylá. Možná jsem fakt náročná, ale spíš asi ne. Já nevím, prostě jsem měla problém představitelům ten příběh věřit. A místo toho, abych Kristýně fandila, aby si nakonec vybrala toho pravého, říkala jsem si místy, že si tohle všechno zaslouží a ať už to hlavně skončí.
Ano, film měl i světlejší místa, ale jako celek na mě působil tak, že dobrovolně už si ho nikdy nepustím (Ehm – nemohl by někdo vystříhat ty hlášky od Mišíka? Ty si pustím ráda).
Ale no nic, alespoň jsem se v kině trochu zasmála. A pokud vám k naplnění filmového zážitku stačí právě to, tak směle do sedaček. Místo odpoledního kafíčka s kámoškami si tenhle film uplatní pořád celkem slušně.
Zdroj: vlastní zážitek a názor
