Hlavní obsah
Lidé a společnost

I Karlu Gottovi sešrotovali desku – Gustav Husák to komentoval značně uštěpačně

Foto: David Sedlecký / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Našeho Zlatého slavíka máme obvykle spojeného s naprostou „bezproblémovostí“ – zvláště co se vládnoucích režimů týče. Jenže ono to není tak úplně pravda.

Článek

Přenesme se do roku 1968. Na hranicích bylo 21. srpna opravdu živo – právě k nám totiž vjížděla sovětská okupační vojska. Gott nebyl tou dobou právě doma, koncertoval v polských Sopotech.

Svůj koncert předčasně ukončil

V Polsku koncertoval s Ladislavem Štaidlem a jeho orchestrem. Po mnoha letech na ten večer vzpomínal Mistr takto: Venku jsem ty tragické události prožíval hůř, než kdybych byl doma. Svůj recitál jsem okamžitě ukončil.“ Vedení festivalu s tím kupodivu souhlasilo.

Mezi lidmi to totiž docela vřelo – Polsko jako armáda členského státu vtrhlo do Československa společně se Sověty. A nespokojenost lidí s tímto krokem se snadno mohla zvrhnout v protivládní demonstraci. A o něco takového samozřejmě nikdo nestál.

Bratří Štaidlové se rozhodli odjet, Gott koncertoval dál

Ze Sopot se celá československá skupina rychle vrátila domů. Ale zatímco Ladislav Štaidl si to i se svým bratrem rychle namířil do Vídně, Gott se rozhodl zůstat. Neměl to ale jednoduché. I když mu ani po roce 1968 nikdo cestování nezakázal (pár dní po okupaci odjel na předem domluvené turné do Německa), byl pod větším dohledem.

Vzpomínal především na nejrůznější komise, které jeho práci hodnotily. Na Západě se ho zase všichni ptali, proč nechce emigrovat. Ne, opravdu to nebylo jednoduché. Několikrát se dokonce musel na toto téma podrobně zpovídat i v německé televizi. Jeho odpověď vždy zněla stejně – prý o tom vůbec neuvažuje. Má rád svoji zemi, má v ní rodiče, ale cestovat určitě chce.

Foto: František Ortmann / Wikipedia Commons / volné dílo

Protest proti režimu se nepovedl

Bratři Štaidlové to ale ve Vídni dlouho nevydrželi – už za necelý rok byli doma. To ale neznamenalo, že by se se situací v zemi smířili. Jiří si na pomoc povolal právě Gotta a vznikla píseň Hej, páni konšelé. Její text vám asi připomínat nemusím, ale možná trošku:

Hej, páni konšelé, vyslyšte nevinný přání

Hej, páni konšelé, já bych chtěl na zemi ráj

Možná, že mám přání omšelé

Svět je však zlej, a proto

Hej, páni konšelé

Já bych rád měl ráj“

Asi nepřekvapí, že svou premiéru si neodbývala u nás, ale na slovenském festivalu Bratislavská lyra. A hádejte co? Byla tak úspěšná, že Gott s přehledem porazil všechny soupeře a písňové klání vyhrál.

Doma mu však její další interpretaci zatrhli. K posouzení se záležitost dostala samotnému Gustavu Husákovi a ten si neodpustil uštěpačný komentář. Karel Gott vzpomínal, že mu řekl, že „do ráje je nutné se dostat po velmi tvrdě vybudovaných stupních.“

A na to samozřejmě žádný argument nestačil. Desky, které se už dostaly do prodeje, byly staženy a sešrotovány. A písnička samotná skončila na léta v trezoru. Naštěstí se ale neztratila úplně. Po listopadu 1989 otevřel Supraphon své archivy – a Gottovi Konšelé se v nich našli také. Mistr je pak rychle zařadil do svých koncertů a měli takový úspěch, že si je mnozí z nás s chutí zazpívají i dnes.

Zdroje:

Gott: Československý příběh, Pavel Klusák, Host, 2021

Karel Gott: Má cesta za štěstím, Karel Gott Agenccy, 2021

Příběhy skryté za písněmi Karla Gotta, Michaela Remešová, 2024

Karel Gott - umělecký a soukromý život, Robert Rohál, 2021

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz