Článek
Přenesme se do roku 1968. Na hranicích bylo 21. srpna opravdu živo – právě k nám totiž vjížděla sovětská okupační vojska. Gott nebyl tou dobou právě doma, koncertoval v polských Sopotech.
Svůj koncert předčasně ukončil
V Polsku koncertoval s Ladislavem Štaidlem a jeho orchestrem. Po mnoha letech na ten večer vzpomínal Mistr takto: „Venku jsem ty tragické události prožíval hůř, než kdybych byl doma. Svůj recitál jsem okamžitě ukončil.“ Vedení festivalu s tím kupodivu souhlasilo.
Mezi lidmi to totiž docela vřelo – Polsko jako armáda členského státu vtrhlo do Československa společně se Sověty. A nespokojenost lidí s tímto krokem se snadno mohla zvrhnout v protivládní demonstraci. A o něco takového samozřejmě nikdo nestál.
Bratří Štaidlové se rozhodli odjet, Gott koncertoval dál
Ze Sopot se celá československá skupina rychle vrátila domů. Ale zatímco Ladislav Štaidl si to i se svým bratrem rychle namířil do Vídně, Gott se rozhodl zůstat. Neměl to ale jednoduché. I když mu ani po roce 1968 nikdo cestování nezakázal (pár dní po okupaci odjel na předem domluvené turné do Německa), byl pod větším dohledem.
Vzpomínal především na nejrůznější komise, které jeho práci hodnotily. Na Západě se ho zase všichni ptali, proč nechce emigrovat. Ne, opravdu to nebylo jednoduché. Několikrát se dokonce musel na toto téma podrobně zpovídat i v německé televizi. Jeho odpověď vždy zněla stejně – prý o tom vůbec neuvažuje. Má rád svoji zemi, má v ní rodiče, ale cestovat určitě chce.
Protest proti režimu se nepovedl
Bratři Štaidlové to ale ve Vídni dlouho nevydrželi – už za necelý rok byli doma. To ale neznamenalo, že by se se situací v zemi smířili. Jiří si na pomoc povolal právě Gotta a vznikla píseň Hej, páni konšelé. Její text vám asi připomínat nemusím, ale možná trošku:
„Hej, páni konšelé, vyslyšte nevinný přání
Hej, páni konšelé, já bych chtěl na zemi ráj
Možná, že mám přání omšelé
Svět je však zlej, a proto
Hej, páni konšelé
Já bych rád měl ráj“
Asi nepřekvapí, že svou premiéru si neodbývala u nás, ale na slovenském festivalu Bratislavská lyra. A hádejte co? Byla tak úspěšná, že Gott s přehledem porazil všechny soupeře a písňové klání vyhrál.
Doma mu však její další interpretaci zatrhli. K posouzení se záležitost dostala samotnému Gustavu Husákovi a ten si neodpustil uštěpačný komentář. Karel Gott vzpomínal, že mu řekl, že „do ráje je nutné se dostat po velmi tvrdě vybudovaných stupních.“
A na to samozřejmě žádný argument nestačil. Desky, které se už dostaly do prodeje, byly staženy a sešrotovány. A písnička samotná skončila na léta v trezoru. Naštěstí se ale neztratila úplně. Po listopadu 1989 otevřel Supraphon své archivy – a Gottovi Konšelé se v nich našli také. Mistr je pak rychle zařadil do svých koncertů a měli takový úspěch, že si je mnozí z nás s chutí zazpívají i dnes.
Zdroje:
Gott: Československý příběh, Pavel Klusák, Host, 2021
Karel Gott: Má cesta za štěstím, Karel Gott Agenccy, 2021
Příběhy skryté za písněmi Karla Gotta, Michaela Remešová, 2024
Karel Gott - umělecký a soukromý život, Robert Rohál, 2021
