Článek
Sobota 29. 11. se nesla ve znamení rozsvěcování ostravského vánočního stromu. Nad vším zářilo vyhlídkové kolo, jak už je tak nějak na náměstí tradicí. Ale letos to nebyla jediná rarita, která se tu vyskytla.
Bez placku to nepůjde
Na trhy jsme mířili v dvojku, jak se říká. A protože mým doprovodem nebyla tentokrát kamarádka, ale manžel, byl první cíl nákupu jasný. Placek. Bramborový. Bez toho to prostě nepůjde, i kdyby se na něj měla stát kilometrová fronta. To víte, ten můj placky miluje. Navíc říká, že když se nají hned na začátku, neutratí už potom za různé ňaminky (což bývají v jeho případě obvykle nějaké ty klobásky, sýry a tak podobně, takže ne právě levná záležitost).
Jenže tím utrácení nám to tentokrát tak nějak nevyšlo. Dlouhá fronta na bramboráky dávala tušit dvě věci: buď že tu žádný jiný stánek s tímhle pokrmem není, nebo před námi smaží opravdu dobrotu všech dobrot. Správně z toho bylo jen jedno, ale nepředbíhejme.
Naše vyhlášené vyhlídkové kolo
Natahovala jsem krk a snažila se zjistit, kolik za tuhle lahůdku zaplatíme. Tak nějak pro srovnání, ať vím. Pak jsem ale zjistila, že se to vlastně nedozvím. 35 korun za 100 gramů, hlásala jediná cedule, která byla na stánku k mání. Hmm, nevadí, to by mohlo být tak do 150 korun, převažovala jsem si v duchu domácí bramboráky, které dělám běžně. No co, to jednou za rok dáme.
Ale i tahle teorie se začala rychle bortit. Když jsme totiž došli blíž, překvapilo nás nejen množství van na smažení (byla jimi obložena doslova půlka stánku), ale i velikost smažících se obříků. Protože to vážně obříci byli. Tak centimetr a půl možná dva na tloušťku a pěkně přes velký talíř. „To bude tak za dvě stovky,“ děl manžel. „To je dobrý, česnek prý mají zdarma, bez příplatku. To je fajn.“
Mně bylo jasné, že to podstřelil. A hodně. Panebože, kolik za ten jeho slavný placek asi dneska zaplatíme? Tamhle jsem viděla langoše za 140, to bych snad šla radši asi tam.
Takhle celá ta krása vypadá seshora
Přes 300 korun za bramborák
No, nebudu vás napínat. Když tu naši potvoru hodili na váhu, chtěla po nás slečna 331 korun. Spadla mi brada. Ale když jsem si vzpomněla na tu dlouhou frontu a nespokojenost svého drahého chotě (ano, správně tušíte, že stánek s plackami tu byl jediný, pokud jste tedy nechtěli ty chlebové nebo právě langoše), zaplatila jsem to. No, alespoň brali karty. A dlužno říct, že to byla porce pro dva, takže jsme se nakonec slušně najedli. I když bramborák opravdu není to, na co jsem se na vánočních trzích těšila.
Chuť ušla, ale to prosmažení… no, řeknu to asi tak. Kdyby byli pečliví a opravdu nastrouhali všechny brambory stejně, bylo by to akorát. Ovšem když zůstal v těstě větší kousek, neprosmažil se – respektive byl to tak na hraně.
Tak tohle je ten bramborákový obřík
Však mi z toho potom nebylo úplně dobře. Takže argument o velké porci za slušnou cenu neobstojí. Ne každý totiž tak velký bramborák chce a malé porce tam prostě nedělali.
No, upřímně, začínám se děsit té Prahy za týden. Když v Ostravě stál bramborák 331 korun, uvažuji, jestli mi pak po návštěvě trhu zbude ještě něco na Ježíška. Bojím se spíš toho, že ne.
Zdroje info: Autorský text
