Článek
Že vás můžou požadavky pojišťovny dostat do vězení, na to už jste nejspíš někdy narazili. Ale že půjde o pohledávky 100 let staré, to by vás nejspíš ani ve snu nenapadlo. A Tommyho Gregoryho Thompsona také ne. Ale nepředbíhejme.
Když v roce 1988 oznámil americký vizionář a dobrodruh Tommy Gregory Thompson, že po více než století pátrání objevil vrak legendárního parníku SS Central America, vyvolalo to všeobecné nadšení. Aby také ne. Loď se potopila v roce 1857 během hurikánu na trase z Kalifornie do New Yorku a vědělo se, že na palubě tehdy vezla přes 21 tun zlata (jeho cílem bylo posílit banky na východním pobřeží).
Jenže moře se ukázalo jako ten nejnemilosrdnější bankéř ze všech a vzalo si všechno. Bez výjimky – do hlubin totiž drahý kov následovalo i 425 nešťastných pasažérů a členů posádky. Zkáza lodi přispěla k finanční panice roku 1857 a Spojené státy se propadly do hluboké hospodářské krize. Takže když Thompson oznámil, že vrak skutečně našel, bylo to, jako by někdo otevřel trezor s americkými dějinami.
Model legendárního parníku SS Central America
Vizionář místo romantického dobrodruha
Ale kdo by v postavě našeho hledače pokladů čekal nějakého nekonformního piráta s páskou přes oko, ten by byl zklamaný. Thompson byl technický typ. Vystudovaný inženýr, který vsadil na moderní technologie. Jeho tým vyvinul dálkově ovládaného podmořského robota schopného pracovat v hloubce přes dva kilometry, který se měl dostat tam, kam samotní potápěči nemohli. Na tehdejší dobu to bylo něco jako sci-fi.
A protože působil přesvědčivě a o svých plánech dokázal sáhodlouze a poutavě mluvit, investoři se jen hrnuli. Nakonec mu svěřilo peníze s vidinou pohádkového výdělku celkem 161 lidí. A zpočátku to opravdu vypadalo jako trefa do černého. Z hlubin Atlantiku se podařilo vyzvednout asi tři tuny zlata, pruty, obří nugety i historické mince a jejich hodnota šla do desítek milionů dolarů. Další zlato tam prý Tommy nechal pro další zájemce (mělo se jednat asi o tunu). Jenže pak se to začalo celé nehezky komplikovat.
Parník SS Central America
O slovo se přihlásily pojišťovny
A ne ledajaké. Šlo o ty, které už v 19. století vyplácely majitelům nákladu odškodnění. Tvrdily, že mají na zlato nárok, protože technicky vzato patřilo kvůli vyplacenému odškodnění jim. Následovala dlouhá právní bitva. Místy vypadala hodně dramaticky, ale soudy nakonec přiznaly Thompsonově společnosti většinu pokladu. Tady by býval mohl celý příběh skončit, jenže vzápětí se ozvali i investoři.
Tvrdili, že jim slíbené výnosy nepřišly. V roce 2005 následovaly žaloby. Thompsonova firma zkrachovala a sám objevitel jako by se vypařil. Skrýval se sedm let. A dobře. Když se měl dostavit k soudu a vysvětlit, kde skončilo 500 mimořádně cenných zlatých mincí, které byly také součástí pokladu, nedorazil.
Tommy Gregory Thompson. Osobně
Policie ho dopadla až po mnoha letech na Floridě. Žil tam pod falešným jménem a dával si zatraceně velký pozor, aby se ničím neprozradil. Platit hotově a používat pouze jednorázové telefony. Z muže, který kdysi stál na obálkách novin jako hrdina hlubinného průzkumu, byl najednou štvanec na útěku. Právem? Kdo ví.
Do vězení šel za mlčení
V roce 2015 ho soud poslal do vězení. Odmítal totiž odpovědět na původní otázku: kde jsou ony vzácné mince? A soud to vyhodnotil jako pohrdání. Dostal pokutu tisíc dolarů za každý den, kdy odmítal sdělit, kde mince jsou. A protože to neprozradil dodnes, jeho dluh narostl do milionů. Thompson tvrdil, že poklad předal do svěřeneckého fondu v Belize. Jenže na své tvrzení neměl důkazy. Neznal jména, neměl žádné podepsané dokumenty. Vlastně se nelze divit tomu, že mu to nikdo neuvěřil.
Takhle probíhalo vyzvedávání pokladu
V roce 2025 byl sice trest za pohrdání soudem ukončen, ale Thompson zůstává za mřížemi kvůli dalším obviněním souvisejícím s nakládáním s mincemi. Na svobodu by se mohl dostat až v roce 2027. Co potom? Právníci tipují, že nejspíš zase někdy zmizí. A pokud se mu to povede lépe než minule, nemusí se už nikdy nikdo dozvědět, co se s jeho pokladem vlastně stalo. Koneckonců – měl by k tomu důvod. Na světlo totiž vyšlo i to, že to s tím zlatem, co nechal ve vraku pro další zájemce, asi nebude tak horké a že je dost možné, že velkou část nálezu prodal, jak se říká, pod rukou. Škoda.
Mohl se do učebnic zapsat jako muž, který přepsal dějiny podmořského průzkumu. Místo toho je připomínán jako zločinec. Je to opravdu škoda, protože jeho objev přinesl obrovský posun v hlubinné robotice a podmořském průzkumu. Technologie, které vyvinul pro tento projekt, dnes využívají i velké vědecké expedice a známé ropné společnosti.
Zdroje info: Autorský text
Zdroje foto:
