Článek
Americké jezero Michigan už zažilo nejednu tragédii, ale příběh nákladní lodě F. J. King patří k těm, které na první pohled vypadaly spíš bizarně než skutečně. Loď se totiž potopila roku 1886 a celé generace badatelů ji marně hledaly (byla postavena v roce 1867 pro obilný a železnorudný průmysl a na délku měřila 144 stop, což je skoro 44 metrů).
Není divu, že si díky tomu vysloužila přezdívku loď duchů. Koneckonců – je to přece „jenom“ jezero, kam by se asi tak tahle poměrně velký dopravní prostředek mohl ztratit? Je to skoro k neuvěření, ale týmu archeologů z Wisconsinu se zadařilo až letos.
Michaganské jezero připomíná spíše moře
Bouře, která rozhodla
Bylo 15. září 1886, když F. J. King naložila 800 tun železné rudy a vydala se přes jezero. Na tom by nebylo nic zvláštního – jenže počasí se rychle zkazilo. Brzy se přes její palubu začaly přelévat třímetrové vlny a plavidlo začalo nabírat vodu.
Posádka pumpovala jako o život, ale bohužel jí to nebylo nic platné. Kapitán William Griffin nakonec vydal rozkaz k opuštění lodi. Naštěstí neváhala příliš dlouho, takže se do záchranných člunů stihli dostat všichni námořníci – ti už pak jen bezmocně sledovali, jak jejich přechodný domov mizí v hlubinách.
NáKladní loď F. J. King na dobovém vyobrazení
Ovšem od té chvíle to vypadalo, jako by se po lodi slehla zem. Žádný vrak, žádné trosky, jen spousta dohadů. A taky vypsaná odměna – potápěčský klub na ni totiž vypsal v 70. letech odměnu 1 000 dolarů).
Na svou dobu byla opravdu vysoká a tak není divu, že se k břehům Michiganského jezera sjížděly stovky zájemců. Ale léta plynula a loď veškerým pokusům o své objevení odolávala – brzy se proto začalo mluvit o tom, že je prokletá. Loď duchů, která se odmítá ukázat.
Jak se našla loď duchů
Průlom přišel až po téměř neuvěřitelných 139 letech. Tým více než dvaceti archeologů a historiků se pustil do mravenčí práce, protože prostě měli dojem, že jejich předchůdci museli něco přehlédnout (tak velká loď se totiž opravdu nemohla jen tak ztratit). Nejdřív prošli stovky starých dokumentů, lodních deníků a výpovědí svědků.
V okamžiku svého potopení vezla náklad železné rudy
Jako klíčové se nakonec ukázaly dvě zprávy – samotného kapitána Griffina a správce majáku Williama Sandersona. Zatímco kapitán tvrdil, že loď klesla asi osm kilometrů od břehu, Sanderson jeho zprávu zpochybňoval. Prý mu připadala mnohem blíž. A protože se všichni po léta drželi kapitánovy verze, rozhodli se to vědci vzít přesně za opačný konec.
Pomocí sonaru a dálkově ovládané ponorky prohledávali dno jezera tam, kam je navedl popis dávno mrtvého strážce majáku. A záhadu, která odolávala veškerým snahám po 139 let, se jim nakonec povedlo rozluštit za pouhé dvě hodiny. Jen tak dlouho totiž trvalo, než se na obrazovce sonaru objevil tvar, který jim vyrazil dech – trup lodi skoro vcelku. Vypadala prý, jako by se potopila včera. „Čekali jsme hromadu dřevěných třísek. Místo toho jsme našli loď skoro neporušenou,“ nechal se slyšet vedoucí výzkumu Brendon Baillod.
Proč je nález tak důležitý
Vědci mluví o obrovském úspěchu. Nejenže se potvrdily staré legendy, ale podařilo se zachránit kus historie, který byl považován za dávno ztracený. „Našli jsme loď, která desítky let spala na dně. Teď může její příběh znovu ožít,“ shrnul vše velmi trefně ředitel Námořního muzea ve Wisconsinu Kevin Cullen. Tak vidíte, jak moc dokáže lidstvo potrápit jedna obyčejná nákladní loď.
Zdroj: Autorský text
