Článek
Ronnie James Dio, hlas Black Sabbath a jeden z nejuznávanějších metalových zpěváků všech dob, přinesl paroháče na velká pódia koncem sedmdesátých let. Jenže sám opakovaně odmítal, že by gesto vynalezl. V rozhovoru pro Houston Press popsal, jak mu babička v dětství ukazovala zvláštní znamení rukou, dva vztyčené prsty připomínající rohy, a říkala mu, že zahání zlé oko. Žádný ďábel, žádná temnota. Ochrana.
Babička, zlé oko a dva prsty
V italské lidové tradici se gestu říká mano cornuta, „rohatá ruka“. Podle encyklopedie Treccani patří mezi takzvané apotropaické symboly, tedy prostředky, které mají odvrátit zlo. Víra ve zlé oko, italsky malocchio, je přitom stará tisíce let a rozšířená po celém Středomoří. Britannica ji řadí mezi nejstarší a nejuniverzálnější pověry lidské civilizace.
Diova babička nebyla výjimka. Dělala to, co generace italských žen před ní: zvedla ruku s nataženým ukazováčkem a malíčkem, palec schovala dovnitř a namířila „rohy“ směrem k hrozbě. Gesto mělo zlo odrazit zpátky. V oxfordském Pitt Rivers Museum jsou dokonce dochovány drobné amulety ve tvaru rohaté ruky, nejde tedy jen o pohyb prstů, ale o celou ochrannou tradici, která se nosila i jako šperk.
Ronnie James Dio
Z dětské vzpomínky na pódia Black Sabbath
Když Dio v roce 1979 nahradil Ozzyho Osbournea v Black Sabbath, stál před praktickým problémem. Ozzy měl svůj véčkový „peace sign“, kterým zdravil publikum. Kopírovat ho nepřicházelo v úvahu. Wendy Dio, Ronnieho manželka, v rozhovoru pro Rolling Live Studios popsala ten okamžik jednoduše: Ronnie sáhl po gestu, které znal z dětství. Bylo přirozené, silné a vizuálně naprosto odlišné od čehokoli, co rockové publikum znalo.
Efekt byl okamžitý. Tisíce lidí v hledišti gesto převzaly. Z ochranného znamení italské babičky se během pár koncertů stal komunikační kanál mezi frontmanem a davem. Dio sám o tom mluvil jako o „poutu“, způsobu, jak se spojit s publikem beze slov.
Důležitá poznámka: Dio nebyl nutně první rockový muzikant, který paroháče na pódiu ukázal. Geezer Butler, baskytarista Black Sabbath, tvrdí, že gesto používal už od roku 1971. Dio to nikdy nepopíral. V pořadu That Metal Show výslovně řekl, že paroháče nevynalezl. Proslavil je. A to je podstatný rozdíl.
Ještě Feuerschwanz. Vidíte ho tam?
Když symbol ztratí svůj příběh
V rozhovoru pro Kerrang! z roku 2002 Dio promluvil překvapivě kriticky. Vadilo mu, že gesto používá kdekdo, od popových zpěváků po sportovní fanoušky, bez jakéhokoli povědomí o jeho významu. Upozorňoval i na detail, který většina lidí nerozlišuje: jeho verze paroháčů má palec schovaný pod prostředníkem a prsteníkem. Varianta s vystrčeným palcem je ve znakové řeči symbol pro „miluji tě“. Jiné gesto, jiný význam.
Dnes na metalových koncertech zvedají ruce s paroháči lidé, kteří o italské babičce nikdy neslyšeli. Gesto funguje jako univerzální zkratka: jsem tady, patřím sem, tohle je metal. Původní ochranný význam se překryl novým, symbolem sounáležitosti, energie, příslušnosti k davu. Z pověrečného znamení se stal kulturní rituál.
Paradox, který stojí za zapamatování
Největší ironie celého příběhu je prostá. Gesto, které miliony lidí po celém světě spojují s temnotou, ďáblem a metalovou agresí, vzniklo jako přesný opak. Babička malého Ronnieho Jamese Padavony, tak znělo Diovo rodné jméno, ho naučila rohy ukazovat proto, aby zlo odešlo. Ne aby přišlo.
Až příště na koncertě zvedneš ruku s dvěma vztyčenými prsty, budeš vědět, co doopravdy děláš. Zaháníš zlé oko. Přesně tak, jak by to chtěla jedna italská babička.
Zdroje info:
Odkazy a YouTube video v textu
