Článek
Olive R. Duffy se narodila roku 1894 v pensylvánském Charleroi. Bylo to takové malé, ospalé městečko, kde jste si mohli o nějaké velké kariéře nechat jenom zdát. Jenže Olive to měla o něco těžší než ostatní. V dětství jí totiž zemřel otec a protože její maminka nedokázala vyjít s penězi, musela už jako teenager opustit školu a jít pracovat. Nejprve získala zkušenosti v obchodě s látkami a později se snažila upíchnout, kde se jenom dalo. Byla nejen velmi šikovná, ale také krásná – což jejímu okolí samozřejmě neuniklo.
Z příliš brzkého sňatku se rozhodla utéct za svým snem
V pouhých šestnácti letech se proto provdala za Bernarda Thomase, který se o ni ucházel tak dlouho, až ji přemluvil, slíbil jí zázemí a bezstarostný život. Jenže to mělo háček – Olivii role hospodyňky dusila. Věděla, že to není nic pro ni, a tak požádala o rozvod a utekla do New Yorku. Měla jediný cíl – prorazit (i proto si nechala manželovo příjmení – Ono Olive Thomas znělo přece jen lépe než Olive Duffy).
Rozvod se táhl dva roky a veřejnost jí to dala pěkně sežrat. Nálepka zlatokopky ji ale nezastavila a dál si šla za svým snem. Vyhrála soutěž krásy a dostala se mezi modelky a přijali ji i do slavného souboru Ziegfeld Follies. S tímhle legendárním americkým divadelním revue, které od roku 1907 do roku 1931 definovalo podobu moderní zábavy na Broadwayi, se rychle dostala na výsluní.
Mladičká Olive Thomas ještě jako tanečnice
Její krásné tvářičky nebylo možné si nevšimnout. A dveře do Hollywoodu se jí rázem otevřely dokořán – jenže netušila, že jde také o svět, kde se o sto šest pilo, intrikovalo a obchodovalo s iluzemi. Vedle vystoupení pro veřejnost jí tak začaly chodit i nabídky soukromých show pro bohaté muže. Peníze, šperky a vlivní ctitelé se kolem ní točili jako vosy okolo bonbonu. Jedním z vrcholů takové „slávy“ bylo číslo, v němž měla být nahá, jen se spoustou balónků přivázaných na těle, které měli přítomní pánové praskat svými zapálenými doutníky.
Peníze měla sice pěkné, ale není divu, že ji něco podobného brzy přejedlo. Nechtěla být jen ozdobou večírků. Toužila po filmu a skutečné lásce.
Ve filmu prorazila. Lásku se jí najít nepodařilo
Do světa filmu ji uvedl herec Jack Pickford, za něhož se později tajně provdala. Byla hvězdou němých snímků a její sláva rostla. Poprvé na sebe upozornila ve snímku Beatrice Fairfax a jeho pokračování (1916), následovalo například Beating the Odds (1919), dobrodružně laděné drama, v němž Olive opět potvrdila svou popularitu u publika, nebo Out Yonder (1919) – melodrama z prostředí newyorských chudinských čtvrtí, kde dokázala, že bez potíží dokáže zahrát i vážnější role. Jejím nejslavnějším snímkem je ale dodnes The Flapper (1920), v němž ztělesnila moderní, sebevědomou mladou ženu – „flapperku“. Jeho prostřednictvím se stala doslova symbolem nové generace. Jenže ne na dlouho.
Už jako herečka
Její manželství se rozpadalo. Ničily ho nevěry, alkohol i bezuzdné večírky. Jack navíc přinesl do vztahu syfilis, tehdy běžnou, ale velmi nebezpečnou nemoc. Přesto se to nevzdali a pokusili se manželství zachránit. Dopřáli si druhé líbánky – tentokrát v Paříži.
Jenže ani tady se Jack nedokázal vzdát neřízeného života. Po jednom velkém flámu se vrátil do hotelu Ritz, kde bydleli, úplně namol. A hned usnul, jak se dalo čekat. Probudil ho nelidský výkřik. Běžel do koupelny, odkud se ozval. Tam stála úplně bledá Olive a prosila ho, aby se podíval na lahvičku, z níž se právě napila. Chtěla se totiž napít léku na spaní (podle jiné verze toužila prostě po doušku vody), ale podle odporné chuti a řezavého pálení v krku okamžitě poznala, že je něco špatně.
A aby také ne. Bohužel nešlo o žádný neškodný přípravek, ale o roztok chloridu rtuťnatého, silně jedovatý přípravek používaný k léčbě syfilitických vředů, který Jack používal k mazání svých bolestivých míst. Už jeden jediný lok bohužel stačil na dílo zkázy – léčivý přípravek nanášený zevně se totiž po vnitřním požití proměnil v zákeřný jed. Působil totiž pomalu, ale o to neodvratněji.
Jack Pickford s herečkou Madge Bellamy
O život bojovala statečně, věřila do poslední chvíle
V nemocnici se okamžitě rozběhl doslova boj o čas. Snažili se její organismus vyčistit a donutit ho, aby jedovatou rtuť vyloučil, a chvíli to dokonce vypadalo nadějně – jenže optimismus lékařů nevydržel dlouho. Rtuť se dostala až do ledvin a dalších orgánů a pomalu je doslova rozežrala. Olive trpěla strašnými bolestmi, které nedokázaly utlumit ani silné léky, přesto do poslední chvíle doufala v zázrak – plánovala budoucnost a věřila, že se uzdraví.
„Neboj se, miláčku. Jsem sice trošku slabá, ale za chvíli budu v pořádku,“ řekla Jackovi, který se od ní prakticky nehnul. To byla její poslední slova. Smrt si ji vzala rychle o pouhou hodinu později. V kalendáři svítilo datum 10. září 1920 – bylo jí pouhých 25 let.
Okamžitě se objevily spekulace, že šlo o sebevraždu, nebo dokonce o vraždu, kterou spáchal Jack kvůli pojistce. Pitva ale později potvrdila, že šlo opravdu o nešťastnou náhodu. A co se stalo s jejím manželem, který byl vlastně za její smrt přímo zodpovědný? Po jejím pohřbu se zhroutil a z celé situace se nikdy nevzpamatoval.
Pokračoval v sebedestrukci – v závěrečné zprávě z nemocnice se uvádí, že zemřel na kombinaci alkoholismu a neurosyfilidy (pokročilé syfilis). Poslední léta života už ani nehrál, jen střídal hospitalizace v různých zařízeních. Zemřel ve 36 letech – svou lásku přežil o 13 let, smrt si ho vzala 3. ledna 1933, a to ve stejné nemocnici, jako kdysi Olive. Nakonec se tak jejich cesty přece jen opět symbolicky spojily.
Zdroje info: Autorský text
