Článek
Ona se ale znovu a znovu snažila vstát, i když to občas šlo ztuha. Jana například dlouhá léta věřila, že její manželství s hercem Oldřichem Víznerem je poklad, který jí vydrží po celý život. A věřilo v to i jejich okolí. Společně totiž působili jako sehraná a klidná dvojice, vychovávali dcery Terezu a Rozálii a navenek vše vypadalo nádherně zalité sluncem. Jenže jak už to tak bývá, realita byla složitější. Všechno, jak se říká, pokazila Víznerova slabost pro ženy. S nevěrou tak na sebe nenechala dlouho čekat – a to dokonce opakovaně.
Se zradou se Jana Šulcová vyrovnávala dlouho
Herečka dlouho přivírala oči, hlavně kvůli dětem a snaze udržet rodinu pohromadě. Obětovala pro to opravdu hodně. Bohužel o to tvrdší rána přišla ve chvíli, kdy ji manžel opustil kvůli o pětadvacet let mladší herečce Vendule Křížové. Byl to šok, ze kterého se maminka z komedie S tebou mě baví svět i mnoha jiných filmů vypořádat nedokázala. Přišly deprese, ústup z divadla a bohužel i alkohol, často kombinovaný s léky. Sama později přiznala, že šlo o nejtemnější období jejího života, kdy měla pocit, že už nemá kam dál jít.
„Když jsem se rozvedla s Oldřichem Víznerem, měla jsem osm let deprese. Bylo mně v té době čtyřicet, měli jsme dospívající dcery a odešla jsem od divadla, už to samo o sobě bylo na sebevraždu. Byla jsem u nejlepšího psychoanalytika, ale nepomohl mi. Člověk si čas po rozchodu musí odžít,“ shrnula později celé tohle nešťastné období pro deník Blesk.
Museli jí vyndat oko a zase ho vrátit
Když se zdálo, že má to nejhorší za sebou, přišly vážné zdravotní potíže. Lékaři jí dávali jen minimální šanci na přežití kvůli problémům se slinivkou, žlučníkem a slezinou. Mluvilo se dokonce o pouhých 5 procentech. Na vše si bohužel „zadělala“ právě svým pitím. Po náročných operacích, které skoro zázrakem zvládla, ale bohužel následovaly další komplikace, včetně zákroku na štítné žláze a vážného poškození oka.
„Oko mi museli celé vyndat a zase nandat. Logicky zůstalo větší, takže pár měsíců po operaci to vypadalo otřesně. Začalo se říkat, že jsem po plastice víček a že opět piju. Ty řeči mě zničily. Musela jsem vyhledat pomoc u odborníků.“ Šlo bohužel o klepy, kterým se nedalo vyhnout, a Janu Šulcovou i přes to, že její okolí dělalo, co mohlo, na čas zase stáhly do depresí. Přesto bojovala dál, jak sama říkala, byla „poválečný materiál“, a tak ji jen tak prostě odrovnat nemohlo.
Otci svých dcer odpustila, odešla náhle
Velkou oporou jí po celou dobu byly dcery. A možná právě díky nim dokázala v posledních letech odpustit i Oldřichu Víznerovi. Znovu se začali vídat, trávili spolu čas, povídali si o všem možném a herečka otevřeně mluvila o tom, že v sobě vůči němu vůbec žádnou zášť nenosí. Nakonec se jí tak povedlo rodinu opět stmelit, i když to nějakou dobu trvalo.
Bohužel si toho ale příliš neužila. Zemřela totiž náhle 28. srpna 2023 ve věku 76 let na srdeční selhání ve svém domě v pražských Vokovicích. Doslova se zhroutila ve dveřích a vydechla naposledy v náručí svých dcer. Přivolaní záchranáři už mohli bohužel jen konstatovat smrt.
Tím ale podivuhodné epizody jejího života ještě neskončily. Ať už se jejím osobním životem prohnalo cokoliv, mezi lidmi byla jako herečka stále oblíbená. S tebou mě baví svět, Bakaláři, Vyprávěj, Horákovi, Bastardi, ale i spousta pohádek… V republice se nenašel snad nikdo, kdo by neměl nějakou její oblíbenou roli. Zájem o pohřeb byl proto opravdu obrovský – což bylo přesně to, čemu se rodina chtěla vyhnout.
Probíhal proto tajně v komorní síni motolského krematoria. Nikdo kromě pozvaných neznal jeho přesný začátek a aby se dovnitř nedostal nikdo cizí, úřadovala při něm ochranka. A aby nic neprozradila ani elektronická nástěnka, museli jméno zesnulé Jany Šulcové jednoduše zakrýt. Místo něj na tabuli celou dobu svítila Kateřina Horáková – což je, jak si jistě pamatujete, jméno její postavy z komedie S tebou mě baví svět. Celý pohřeb byl proto tak trochu bizarní, jedině tak ale mohl proběhnout v klidu a přesně tak, jak si rodina přála. Ano, i to je bohužel cena za slávu.
Zdroje info: Autorský text
Slavné tváře českého filmu ve vzpomínkách a fotografiích, Aleš Cibulka, Fragment, 2024
