Článek
V hustém pobřežním mangrovu za pláží Araruna spočívalo tělo mladého keporkaka. Osm metrů dlouhý samec už vykazoval známky počínajícího rozkladu a kolem něj se proplétaly kořeny i větve zaplavovaného lesa. Místní lidé si zvířete všimli už předchozího večera, vysoká hladina jim ale znemožnila dostat se až k němu. Přístup umožnil teprve odliv, po němž na místo dorazili zástupci městské správy a následně také odborníci z Instituto Bicho D'Água.
Jak se oceánský obr dostal mezi kořeny mangrovů? Pomohl mu gigantický příliv
Keporkaci obývají především otevřené moře. Pravidelně migrují mezi chladnějšími oblastmi bohatými na potravu a teplými tropickými vodami, v nichž se rozmnožují. Amazonské mangrovy do jejich obvyklého životního prostředí příliš nezapadá. Přesto se tam tělo velryby skutečně objevilo.
Oceanoložka Maura Elisabeth Moraes de Souza z Instituto Bicho D'Água při prvotním ohledání nabídla nejpravděpodobnější vysvětlení. Mladý samec mohl uhynout poblíž pobřeží nebo přímo na pláži a následně ho neobvykle silný příliv odnesl do pravidelně zaplavovaného lesa. Tady se určitě hodí zmínit, že severní pobřeží brazilské Amazonie patří mezi oblasti s mimořádně výrazným přílivem. Rozdíl mezi přílivovou a odlivovou hladinou zde dosahuje čtyř až sedmi a půl metru.
Podle místních úřadů šlo navíc tehdy o nejsilnější příliv roku, který ještě zesílil vliv úplňku a vydatných srážek (není divu, že dostal přízvisko gigantický). Pobřežní linie se při takových podmínkách může posunout o stovky metrů, v některých případech dokonce až o dva kilometry. Přemístění mršiny osmimetrového kytovce z písečné pláže do mangrovového porostu proto nemuselo být tak nepravděpodobné, jak se na první pohled zdálo.
Velryby u amazonského pobřeží: vzácný jev
Nález na Marajó vzbudil pozornost médií i veřejnosti po celém světě. Z hlediska regionální biologie však nešlo o událost, která by neměla žádnou předchozí obdobu. Odborná studie zveřejněná v roce 2020 v Latin American Journal of Aquatic Mammals zaznamenala několik ojedinělých, ale doložených výskytů keporkaků u severobrazilského amazonského pobřeží. Přehled je dostupný na adrese https://www.lajamjournal.org/index.php/lajam/article/download/867/429/2493.
Vybrala jsem alespoň pár příkladů.
- 2009: nález keporkaka ve státě Pará
- Prosinec 2018: další jedinec ve státě Amapá
- Únor 2019: mládě nalezené poblíž Soure na ostrově Marajó
Ano, nejsou to nijak četné nálezy, ale zároveň je jasné, že tenhle keporkak do mangrovů opravdu nespadl z čistého nebe.
Samotné ústí Amazonky představuje rozsáhlé přechodové území, v němž se říční sladká voda mísí s vodami Atlantiku. Keporkaci se zde sice nevyskytují běžně, jejich občasný výskyt ale není vyloučen. Zvlášť mladí jedinci se mohou při prvních migračních cestách dostat do neobvyklých míst, protože se teprve učí se svým vnitřním navigačním systémem zacházet, aby se tak řeklo.. Podle všeho tak mohl nezkušený samec zamířit do mělčin poblíž pobřeží a následně uhynout. Od ostatních případů se nález na Marajó odlišoval především místem, kde tělo skončilo. Neleželo na otevřeném pobřeží, nýbrž přibližně patnáct metrů od břehu, přímo mezi stromy a kořeny mangrovového lesa.
Kostra se proměnila v muzejní exponát
Osud keporkaka z Marajó ale neskončil tím, že se jeho tělo rozložilo v mangrovovém porostu. Jeho kosterní pozůstatky získalo Museu Paraense Emílio Goeldi v Belému, které patří k nejstarším přírodovědným muzeím v Brazílii. V říjnu 2019 se pak kosti staly součástí dlouhodobé expozice nazvané „Baleia à Vista“ v Aquário Jacques Huber, nejstarším akváriu v zemi.
Proč obraz velryby v Amazonii stále přitahuje pozornost
Na celém případu je pozoruhodná především krajina, která podobnou situaci vůbec umožňuje. Amazonské pobřeží propojuje oceán, mohutnou řeku a tropický les do jediného živého celku. Mangrovový porost u pláže Araruna se během přílivu mění v mělkou lagunu, zatímco při odlivu se z vody vynořuje spletitá síť kořenů. Rozhraní mezi mořem a souší tady není úplně pevně dané a právě proto se mrtvý kytovec mohl ocitnout mezi stromy, aniž by musel urazit stovky kilometrů proti proudu Amazonky.
Dostupné zdroje se shodují, že velryba do mangrovového lesa nedoplavala sama. Nic nenasvědčuje tomu, že by keporkak proplouval říčním systémem Amazonky hluboko do vnitrozemí. Pravděpodobnější vysvětlení je mnohem přímočařejší: zvíře uhynulo u pobřeží a následný příliv, jehož výška kolísala o několik metrů, dopravil jeho tělo mezi stromy. I tak ale vyvolal pořádné pozdvižení.
P.S.: Na video s nálezem se podívejte na posledním odkaze, bohužel mi sem nejde vložit.
Autorský text
https://www.fisheries.noaa.gov/species/humpback-whale
https://www.gov.br/museugoeldi/pt-br/arquivos/noticias/130-anos-do-primeiro-zoobotanico-do-brasil
https://www.youtube.com/watch?v=_eR7hK13ObI
