Článek
Zdarma. Bez žádosti. Jenže stačilo pár dní krmení z lahvičky a mateřské mléko přestalo přicházet. Ženy to nevěděly. Nikdo jim neřekl, že když si na pár dní odpočinou a zvolí jednodušší cestu (a také výživnější a lepší, jak jim bylo tvrzeno), pak o své vlastní mléko přijdou. Tak se do nemocnice vrátily. Jenže další plechovka už zdarma nebyla. A tam, kde chyběla čistá voda, chyběly peníze i základní hygiena, se z marketingového vzorku stal rozsudek smrti.
Jak se z dárku stal dar danajský
V šedesátých a sedmdesátých letech expandovalo Nestlé s kojeneckou výživou do Afriky, Latinské Ameriky a jihovýchodní Asie. Firemní výroční zpráva z roku 1969 otevřeně popisovala logiku: v porodnicích je „snazší cílit na matky“, protože zdravotnický personál tam může ovlivnit volbu výživy. Obchodní zástupci v bílých pláštích rozdávali vzorky, na zdech nemocnic visely plakáty s usměvavými dětmi, lékaři dostávali finanční pobídky.
Mechanismus byl prostý a krutý:
- Vzorky zdarma pokryly první dny po porodu. Matka nekojila, laktace ustala.
- Závislost na umělé výživě byla nevratná. Další balení už stálo peníze, které rodina neměla.
- Ředění a kontaminace. Matky na drahou výživu neměly, tak s ní začaly šetřit. Dětem dávaly méně, než by potřebovaly, sušené mléko navíc mísily s z otevřeného zdroje.
- Průjmy, dehydratace a smrt pak často přišly už během několika dnů. Kojenec bez imunitní ochrany mateřského mléka a krmený bakteriálně zamořenou směsí neměl šanci.
Podle modelové rekonstrukce výzkumníků Anttily-Hughese a kolegů, kterou shrnuje platforma VoxDev, zemřelo na vrcholu kontroverze kolem roku 1981 přibližně 212 000 kojenců ročně navíc oproti očekávané úmrtnosti, konkrétně v domácnostech bez přístupu k čisté vodě po vstupu Nestlé na místní trhy. Celkový odhad za období 1960–2015 činí asi 10,9 milionu nadúmrtí. Jde o epidemiologický model, ne o soudně potvrzenou bilanci. Ale i jako odhad je to číslo, které nad kterým bychom se měli minimálně pozastavit.
Bojkot, Senát, kodex: sedm let tlaku
V roce 1974 vydala britská organizace War on Want report s názvem The Baby Killer. Poprvé veřejně a systematicky popsal, co se v rozvojových zemích děje. Švýcarská verze brožury nesla ještě ostřejší titul, Nestlé tötet Babys (Nestlé zabíjí děti). Firma žalovala překladatele za pomluvu. Soud jí dal formálně za pravdu, ale soudce veřejně vyzval Nestlé, aby své marketingové praktiky přehodnotilo.
Nestlé nepřehodnotilo. A tak v roce 1977 vznikla v USA koalice INFACT (Infant Formula Action Coalition) a odstartovala spotřebitelský bojkot. Zázemí poskytly americké církevní organizace a ekumenické skupiny sdružené kolem Interfaith Center on Corporate Responsibility. Bojkot se rozšířil do dalších zemí a přerostl v jeden z prvních skutečně globálních střetů mezi spotřebitelským aktivismem a korporátním marketingem.
Časová osa ukazuje, jak tlak gradoval:
- 1977 – vypuknutí bojkotu, INFACT koordinuje kampaň v USA.
- 23. května 1978 – americký Senát pořádá veřejné slyšení o marketingu kojenecké výživy v rozvojových zemích. Téma vstupuje do vysoké politiky.
- 1979 – WHO a UNICEF svolávají mezinárodní jednání o regulaci.
- 1980 – Světové zdravotnické shromáždění přijímá doporučení k vytvoření kodexu.
- 21. května 1981 – Světové zdravotnické shromáždění schvaluje Mezinárodní kodex marketingu náhrad mateřského mléka. Jediný stát, který hlasoval proti, byly Spojené státy.
Kodex zakazuje reklamu na náhrady mateřského mléka směrem k veřejnosti, rozdávání vzorků matkám, přímý kontakt firem s rodiči, propagaci ve zdravotnických zařízeních, dary a pobídky zdravotníkům i idealizující obrázky na etiketách. Obsahově jde o tvrdý dokument. Institucionálně je ale měkčí, než si aktivisté přáli; není to závazná mezinárodní smlouva, nýbrž doporučující rámec. Jeho účinnost závisí na tom, zda ho jednotlivé státy převedou do vlastních zákonů.
Proč problém přetrvává i po čtyřiceti letech
V roce 1984 byl bojkot po jednáních s Nestlé dočasně pozastaven. Firma přijala interní pravidla a dnes reportuje vlastní soulad s kodexem. Jenže nezávislá čísla vyprávějí jiný příběh.
Podle hodnocení Access to Nutrition Initiative z roku 2024 bylo u Nestlé zaznamenáno 219 případů nevyhovujícího marketingu v pěti sledovaných trzích. Firma sama ve svém nefinančním reportu za rok 2024 přiznává 186 potvrzených porušení vlastní interní politiky implementace kodexu WHO. Kodex tedy Nestlé porušuje i podle svých vlastních měřítek.
Globálně je situace nerovnoměrná. WHO v roce 2026 uvádí, že 146 ze 194 členských států má nějaká právní opatření k implementaci kodexu, ale jen 33 z nich je s ním podstatně sladěno. Státy se silnější legislativou přitom vykazují téměř 2,5násobně vyšší míru pokračujícího kojení. Regulace funguje. Ale jen tam, kde se jí řádně věnují.
Česko si bohužel dobře nevede
Česká republika v mezinárodním srovnání nevychází dobře. Podle statusového reportu WHO/UNICEF/IBFAN z roku 2024 má Česko skóre pouhých 32 ze 100 bodů a spadá do kategorie „některá ustanovení kodexu zahrnuta“. V oblasti monitoringu a vymáhání je skóre nulové.
Určité mantinely přesto existují. Výrobce musí před uvedením počáteční kojenecké výživy na český trh zaslat ministerstvu zdravotnictví text označení; unijní nařízení zakazuje na počátečních formulích výživová a zdravotní tvrzení a vyžaduje, aby informace neodrazovaly od kojení. Státní zdravotní ústav v roce 2025 zveřejnil první ucelený český výzkum podle metodiky NetCode a konstatoval, že propagace umělých náhrad mateřského mléka v Česku často neodpovídá mezinárodnímu kodexu. Ministerstvo zdravotnictví samo přiznává potřebu důslednějšího sladění české legislativy s požadavky WHO.
Nový rozměr přidává digitální marketing. Influenceři, cílená reklama na sociálních sítích, sponzorovaný obsah: hranice mezi edukací a propagací se rozostřuje způsobem, který kodex z roku 1981 nepředvídal.
Největší korporátní selhání, o kterém se nemluví
Příběh bojkotu Nestlé bývá často redukován na historickou kuriozitu sedmdesátých let. Důvod je strukturální: neexistoval jeden den katastrofy, žádný výbuch, žádná havárie. Úmrtí přicházela po jednom, rozptýlená napříč desítkami zemí globálního Jihu, daleko od západních redakcí. Přesná bilance nebyla nikdy úředně sečtena; kvantifikace přišla až zpětně, v moderních epidemiologických studiích.
Přitom jde o kauzu, která změnila mezinárodní právo, vytvořila precedent pro spotřebitelský aktivismus a dodnes definuje debatu o odpovědnosti potravinářských korporací. Nestlé nebylo jediným výrobcem kojenecké výživy, který tyto praktiky používal, ale bylo zdaleka největším, a proto se stalo symbolem.
A dnes? Je smutné, že čtyřicet pět let po přijetí kodexu WHO, firma stále vykazuje desítky porušení vlastních pravidel ročně a většina států světa kodex plně nevymáhá. A plechovky s usměvavými kojenci na etiketách se dál prodávají v zemích, kde každý pátý kojenec nemá přístup k čisté vodě.
Zdroj:
https://accesstonutrition.org/index/bms-index-2024/scorecards/nestle-8/
https://www.who.int/publications/i/item/9241541601
https://voxdev.org/topic/health/deadly-toll-marketing-infant-formula-low-and-middle-income-countries
https://www.who.int/publications/i/item/9789240094482
https://www.nationalestillfoerderung.de/fileadmin/documents/Marketing_of_breast%E2%80%91milk_substitutes2024.pdf
https://youtu.be/v-PcOVl1K2g?si=cvpfJLe2QP207_3f
