Článek
Jen zmínka ale podle mě nestačí. Měla jsem ji ráda a osud toho na ni navalil tolik… Když se v roce 2004 na obrazovkách objevila Rodinná pouta, diváci v Česku zažívali něco úplně nového. První nekonečný seriál u nás se rychle stal hitem a jeho postavy, jako právě Marcela Rubešová, se zapsaly do paměti celé generace. Já si na to pamatuji opravdu dobře – byl to jeden z mála seriálů, na kterém se naše rodina společně „shodla“ a byla schopná sledovat televizi společně. A byly to vážně nádherné večery. Ale zatímco v televizi se řešily vztahové krize, lásky i zrady, v reálném životě jedné z hlavních hereček probíhal skutečný a velmi těžký boj – a to už se dnes málo ví.
Osud jí pořádně naložil
Zuzana Dřízhalová – herečka s jemným hlasem, hlubokým pohledem a neuvěřitelným talentem – si toho životem vláčela víc, než by si zasloužil kdokoli (ano, i váš nejhorší nepřítel – osobně mám za to, že by se vážně nemělo přát nikomu nic zlého). Narodila se v roce 1975 v Praze a už jako malá holka se objevila v legendárním sboru Bambini di Praga. Každý, kdo ji znal, tvrdil, že má v sobě jedinečný dar – krásný hlas, výraz, charisma. Ale že by z ní jednou byla herečka? To tehdy nikoho ani nenapadlo.
Od chemie k herectví díky náhodě
Přesto ze začátku Zuzana mířila docela jinam. Po úspěšném absolvování gymnázia začala studovat Vysokou školu chemicko-technologickou. Věda, zkumavky, pokusy – na tom zkrátka a dobře není nic divadelního, ať se na to díváte, jak chcete. Jenže osud si s ní pohrál jinak. Jednou doprovázela známého na přijímačky na DAMU, a když už tam byla… zkusila to taky. No, protože proč ne. A hádejte, co? Přijali ji. Jen tak. Byla zkrátka a dobře jedinečná – i když se na zkoušky na rozdíl od mnoha ostatních vůbec nepřipravovala. Začala hrát už na škole a z jeviště už nikdy neslezla.
Následovala divadla, televizní role a konečně ta, která ji proslavila nejvíc: Marcela Rubešová v Rodinných poutech. A pak i v navazujících Velmi křehkých vztazích. Ale to samozřejmě zdaleka nebylo všechno. Vidět jsme ji mohli i v Nemocnici na kraji města (mám samozřejmě na mysli pokračování s podtitulem Nové osudy) nebo v Četnických humoreskách. Zuzana byla oblíbená nejen na obrazovce, ale i mezi kolegy – podle jejich vzpomínek byla vždycky milá, pokorná, profesionální.
Za úsměvem na obrazovce se skrýval tichý boj
Jen málokdo ale věděl, čím vším si procházela. Už jako studentce jí lékaři diagnostikovali rakovinu lymfatických uzlin. Místo toho, aby si užívala studentského života, musela pravidelně docházet do nemocnice. Bojovala v tichosti – svěřila se totiž málokomu. Považovala to za svůj osobní problém a navíc nestála o soucit okolí. Veřejnost nic netušila – Zuzana si svou bolest nechávala pro sebe, soukromí si střežila. Naštěstí tehdy ještě nebyly „všechny ty internety“, abych tak řekla. Dneska stačí, když vás v nemocnici někdo zahlédne, a bulvár má hned co řešit. Řada lidí pak mnohdy přizná i to, co by jinak nechtěla, jen aby měla klid. Ale zpět k Zuzaně.
Ta bohužel neměla příliš štěstí. Nemoc se jí totiž stále vracela. Někdy s větší silou, jindy ustoupila. A v jednu chvíli to dokonce vypadalo, že nad ní definitivně vyhrála – šest let byla v remisi. V té době si splnila velký sen: společně se svým manželem, hercem a scénografem Hynkem Dřízhalem, adoptovala malého syna Jeníčka.
Odešla příliš brzy
Jenže krátce po adopci se nemoc vrátila. Těžko říct, co se jí v té době honilo hlavou. Osobně myslím, že nejspíš něco o velké nespravedlnosti. Když už konečně máte – a někdo vám to vezme, co jiného by to bylo? Tentokrát už bohužel souboj s touhle nemocí svedla naposledy – ta totiž udeřila silněji než kdy předtím. Zuzana zemřela 16. září 2011, jen sedm měsíců po adopci, ve věku pouhých 36 let. Její manžel zůstal se synem sám. Byl bohužel tak maličký, že si svou novou maminku nejspíš vůbec nepamatuje. Kdo ví, jestli mu ji tatínek občas ukazuje alespoň na televizní obrazovce? I to totiž může být pro některé lidi způsob, jak se s takovou ztrátou vyrovnat. A já to plně chápu.
Její iniciativa pomáhá dodnes
Přesto však žije svým způsobem dál – a to jinak než jen na televizních obrazovkách. Před svou smrtí totiž ještě založila občanské sdružení Lymfom Help, které dodnes pomáhá mnoha lidem, kteří touto nemoci trpí anebo mají takové onemocnění v rodině (a mohou jím tedy být potenciálně více ohroženi).
Zdroj: Autorský text
