Článek
Bylo 14. prosince 2024 a tým pracující v Severní odbočce jeskyně Býčí skála řešil banální technický problém. Hadice vedoucí vodu pukla, proud se rozlil po kamenné ploše a smyl vrstvu bahna, pod kterou se ukrývala hromádka drobných kostí. Nikdo v tu chvíli netušil, že se dívá na ostatky šesti- až devítiměsíční holčičky z poloviny 6. století před naším letopočtem. U jejího těla ležely dva jemně zpracované železné kroužky, patrně náušnice či záušnice. Poprvé za sto padesát let od slavného Wankelova výzkumu vydala Býčí skála nový halštatský pohřeb.
Nález, který nikdo nečekal
Severní odbočka Býčí skály nebyla místem, kde by kdokoli očekával archeologický objev. Pozornost generací badatelů patřila Předsíni, prostoru, v němž Jindřich Wankel v 70. letech 19. století odkryl soubor zhruba čtyřiceti lidských těl s bohatými milodary, bronzovou soškou býčka a zbytky vozu. Severní odbočka sloužila speleologům, ne archeologům. Voda z prasklé hadice ale všechno změnila.
Na kamenné ploše se objevily fragmenty tak malé, že by je běžný průzkum snadno přehlédl. Laboratorní testy a analýza DNA potvrdily, že jde o dívku, která se nedožila ani prvních narozenin. Kostní rozbory navíc ukázaly na dlouhodobý výživový stres a nedostatek vitamínů, podle archeologů pravděpodobnou příčinu smrti. Jinými slovy – zemřela hlady. To by nejspíš v té době nebylo nic neobvyklého. Jenže jak to tak vypadá, nebyla to obyčejná příslušnice kmene.
Dva drobné železné kroužky nalezené u ostatků vypadají nenápadně. Archeolog Martin Golec, který nález interpretuje, je považuje za známku vysokého společenského postavení rodiny. V halštatské době se navíc tak malé děti zpravidla nepohřbívaly do země, ale žehem. Kosterní uložení kojence v jeskyni s kovovými ozdobami je tedy dvojnásobná výjimka.
Opatrnost je tu namístě. Evropská srovnání ukazují, že interpretace „bohatých dětských hrobů“ bývá sporná, například v rakouském Mitterkirchenu byly dříve předpokládané dětské pohřby s bohatou výbavou po nových antropologických analýzách přehodnoceny na pohřby dospělých. Dvě železné ozdoby mimořádně jemné práce by rozhodně v hrobu obyčejného dítěte ze spodní vrstvy skončit nemohly. O to více je zarážející, že děťátko zemřelo hlady. Co se asi v té době muselo stát, že ani nejbohatší elita nedokázala uživit své potomky? O tom nám bohužel nález nic neříká.
Býčí skála po 150 letech jiným pohledem
Wankelův nález z Předsíně patří k nejznámějším archeologickým objevům v českých zemích. Po desetiletí se tradoval romantický výklad o knížecím pohřbu s lidskými obětmi. Golec tento obraz dlouhodobě zpochybňuje a kloní se spíš k představě, že Býčí skála fungovala jako jeskynní svatyně, kultovní místo, kde se odehrávaly rituály spojené se smrtí, ohněm a obětinami.
Nový nález v Severní odbočce tuto linii posiluje. Pokud se rituální aktivity neomezovaly jen na Předsíň, ale zasahovaly i do dalších částí jeskyně, mění se celková mapa lokality. Zdánlivě „přečtená“ Býčí skála tak má stále co říct, a Golcův tým chce nově porovnávat vzorky DNA i s kostmi z Wankelova souboru, které jsou uloženy ve Vídni. Takže kdo ví, co se ještě můžeme dozvědět.
Zdroje info: Autorka
https://blanensky.denik.cz/zpravy-region/byci-skala-nasli-ostatky-halstatske-devcatk-unikat-moravsky-kras/
https://www.byciskala.cz/MaRS/index.php?id=8&show=clanek
https://austriaca.at/0×c1aa5572%200×00329978.pdf
