Článek
Ano, je to tak. Žena, jejíž lebku dnes opatruje Národní muzeum, nesla genetické varianty spojené s tmavou pletí, tmavými vlasy a hnědýma očima. Jinými slovy, byly na ní ještě jasně patrné stopy nedávného afrického původu. Bylo to spíše drobná, tmavě pigmentovaná žena, která se před zhruba 45 tisíci lety pohybovala chladnou stepí Českého krasu. A jak teď víme, nebyla sama. Dvě stě třicet kilometrů severozápadně, v jeskyni Ilsenhöhle u Ranisu v Durynsku, totiž žili její vzdálení příbuzní.
Jedna rodina přes dvě stě kilometrů
Tým kolem Maxe Plancka porovnal vysoce kvalitní jaderný genom ženy ze Zlatého koně s genomy šesti jedinců z Ranisu. Dva z nich, označovaní jako Ranis12 a Ranis4, sdíleli se Zlatým koněm dostatečně dlouhé úseky DNA zděděné od společných předků, aby vědci mohli určit příbuzenství pátého až šestého stupně. To neznamená přesně pět či šest generací; jde o statistický odhad vzdálenosti, srovnatelný třeba se vztahem mezi vzdálenými bratranci. V Ranisu navíc identifikovali pár matka–dcera, což obraz těsně provázané skupiny ještě zesiluje.
Celkem šlo podle populačních modelů o komunitu čítající nanejvýš několik stovek lidí, odhady se pohybují kolem 300 jedinců v posledních zhruba 50 generacích. Malá, mobilní a zranitelná skupina, která se přesouvala po koridoru střední Evropy v době, kdy tu ještě žili neandertálci.
Koněpruské jeskyně
Slepá větev, která svoje geny nestihla předat dál
Populace Zlatý kůň/Ranis představuje podle studie v Nature nejhlubší dosud známou odštěpenou větev z mimoafrické linie Homo sapiens. To je zásadní detail. Tito lidé se od společného kmene neafrických populací oddělili mimořádně brzy, a pak geneticky nepřežili. Autoři totiž nenašli žádný důkaz, že by přispěli pozdějším Evropanům nebo jakékoli dnešní populaci. Dnešní obyvatelé Evropy, včetně Čechů, pocházejí z pozdějších migračních vln, které přicházely zhruba před 40 až 30 tisíci lety.
Proč tato první vlna zanikla? Jistá odpověď neexistuje. Autoři nabízejí dvě hlavní hypotézy: buď šlo o tak malou a izolovanou skupinu, že ji pozdější příchozí prostě nahradili, nebo v tomto případě sehrály roli klimatické otřesy. Starší studie zmiňovala možnou souvislost s erupcí supervulkánu Campanský ignimbrit před zhruba 39 tisíci lety, která mohla zdecimovat populace po celé Evropě.
Na rozdíl od jiné rané skupiny z bulharského Bacho Kiro, kde někteří jedinci nesli 3,0 až 3,8 procenta neandertálské DNA a měli neandertálské předky jen několik generací zpátky, lidé ze Zlatého koně a Ranisu vykazují jen asi 2,9 procenta neandertálské příměsi, řádově podobně jako dnešní neafričané. Neandertálské úseky v jejich genomu jsou sice delší, což ukazuje na časově bližší mísení, ale žádný důkaz nedávného křížení s neandertálci u nich chybí.
Lebka, která nás čtyřicet let klamala
Příběh ženy ze Zlatého koně má i ryze český rozměr, poznamenaný ironií dobové vědy. Lebku objevili v jeskyních u Koněprus v letech 1950–1953. Jenže přímé radiokarbonové datování opakovaně vycházelo příliš mladě, na pouhých 15 tisíc let. Viníkem nebyla příroda, ale restaurátor. Lebka byla v padesátých letech konzervována materiálem živočišného původu, pravděpodobně klihem. A právě to zkreslilo uhlíkové datování natolik, že skutečné stáří nálezu zůstávalo desítky let skryté. Teprve analýza délky neandertálských úseků v genomu v roce 2021 ukázala, že jde o jednoho z nejstarších moderních lidí v Evropě.
Co se mění v muzeu i v učebnicích? Je toho dost
Národní muzeum už v roce 2021 přiznalo, že stávající hyperrealistický model ženy ze Zlatého koně neodpovídá novým genetickým zjištěním, především v pigmentu pleti a oděvu. Projekt běžící ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou UK počítá s novou rekonstrukcí lebky i celkové podoby.
Důležitější než muzejní figurína je ale to, co studie mění v celkovém obrazu osídlení Evropy. Jde o tři věci:
- Střední Evropa nebyla před 45 tisíci lety prázdná, fungovala jako koridor pro malé, mobilní skupiny Homo sapiens, a to i v drsném stepním prostředí.
- V Evropě tehdy současně existovalo víc geneticky odlišných skupin moderních lidí, z nichž některé po sobě nezanechaly žádné dědice.
- Datum společného mísení neandertálců s předky všech dnešních neafričanů se zužuje přibližně na rozmezí 45 až 49 tisíc let.
Koridor, ne nepřekročitelná hranice
Nejpůsobivější na celém příběhu není ani tmavá pleť, ani chybné datování. Je to vzdálenost 230 kilometrů mezi Zlatým koněm a Ranisem, a fakt, že ji překlenovala jedna příbuzenská síť. Před 45 tisíci lety neexistovaly státy, hranice ani silnice. Existovala jen krajina, zvěř a hrstka lidí, kteří se jí společně pohybovali.
Žena ze Zlatého koně nepatří do přímé linie žádného dnešního Evropana. Její genom je slepá ulička evoluce. Ale právě proto je tak cenná: ukazuje, že příběh osídlení Evropy neproběhl najednou. Naopak. Šlo o spleť pokusů, z nichž většina skončila neúspěšně. I tak nám toho ale mohou o naší dávné historii hodně napovědět.
Zdroje info: Autorský text
https://www.nm.cz/media/tiskove-zpravy/nejstarsi-genom-moderniho-cloveka-objeven-v-narodnim-muzeu
