Článek
Měl to být obyčejný válečný den v Protektorátu Čechy a Morava. Lidé šli do práce, děti do školy a všichni ostatní za tím, co bylo opět třeba. Nikdo netušil, že se během pár hodin změní jejich svět v trosky. Netušili ani nemohli, že 20. listopadu 1944 došlo kvůli špatnému počasí nad jižním Polskem k přesměrování stovek spojeneckých bombardérů právě nad jejich hlavy. Jejich náhradní cíle je totiž navedly nad Slezsko a Moravu. Výsledkem byl jeden z nejtragičtějších náletů, jaký naše území zažilo. A nejhůře to odneslo Brno.
Původní cíl zůstal nedosažitelný
Ale začněme pěkně od začátku. V onen den odstartovalo z jihoitalských základen 476 amerických bombardérů B-24 Liberator a B-17 Flying Fortress. Jejich úkol byl přesně daný. Měly zničit rafinerie na výrobu syntetického benzínu v jižním Polsku (asi není třeba zmiňovat, že šlo o klíčové zdroje pro německou válečnou mašinerii). Jenže počasí dalo podobným snahám jasnou stopku. Nízko visící mraky by totiž letadla nasměrovaly přímo do náruče protiletadlové obrany. A tak dostaly útočné svazy rozkaz zasáhnout sekundární cíle.
Více než 280 letadel se tak stočilo jinam (tady by se dalo říct naštěstí – jak bychom asi dopadli, kdyby se ve vzduchu otočila všechna?). První ránu schytala Opava, kde zahynuli čtyři lidé. V obálkách však piloti nacházeli i další města na našem území – Hodonín, Břeclav, Zlín, Přerov nebo třeba Kroměříž. To nejhorší však mělo teprve přijít.
Brno doslova zaplavily bomby, a to i ty zakázané
Nad Brnem bombardéry svrhly podle dobových zdrojů až 2 500 pum. Počet obětí se liší podle toho, do jakých pramenů nahlížíte. A protože záznamy tehdy nebyly úplně přesné a hodně se jich ztratilo, nejčastěji se uvádí 410 až 578 mrtvých. Dalších zhruba šest tisíc lidí pak přišlo o střechu nad hlavou. Brno se totiž doslova během chvíle proměnilo v kouřící změť trosek.
Vzniklo mnoho požárů a panikařící obyvatelé se bohužel ne vždy dostatečně rychle sešikovali k potřebným akcím. Navíc se výbuchy ozývaly ještě dlouho po náletu kvůli pumám se zpožděným odpálením. V civilních oblastech se používat nesměly, působily totiž vleklé škody na civilním obyvatelstvu (takhle řečeno to zní hrozně, že?).
Jenže v Brně letadla oficiálně mířila na vlakové nádrže a další „technické“ cíle. Jen se tu kvůli mlze tak nějak nepovedlo. Takže jakoby samotné bombardování nestačilo, objevila se jako třešnička na dortu právě tahle prekérka. Není divu, že bylo i tolik obětí.
Škola, která se změnila v past
Zvlášť krutý osud potkal děti ze školy na Mendlově náměstí. Sklep totiž sloužil jako protiletecký kryt, který měl v případě potřeby vydržet skoro všechno, nikdo ale nepočítal s tím, že výbuchy poškodí parní potrubí vedoucí do blízkého pivovaru.
Bezpečný úkryt tak rychle zaplavila vařící voda, a protože byl jediný východ zasypaný, nebyla žádná šance uniknout. Čtyřicet dětí se tak uvařilo zaživa (opět jde o číslo přibližné, viz zmínka o záznamech – navíc šlo o školu německou, což tak nějak tehdejší úřady nepovažovaly zcela popravdě za svoji starost).
Jeden z tehdejších školáků, Vlastimil Čoupek (naštěstí z jiné školy), později vzpomínal, že on a jeho spolužáci přežili jen díky náhodě. Na uvězněné děti upozornili hasiče zachránění z vedlejších sklepů.
„Hasiči nás včas vytáhli. Asi za půl hodiny byl náš sklep zaplaven vařící vodou z rozbitého dálkového topení. Jinak bychom nepřežili podobně jako žáci německé školy na Starém Brně naproti pivovaru.“
Kdyby se k jeho třídě dostala pomoc jen o pár desítek minut později, bylo by už pozdě. Smutná událost se čas od času připomíná v rámci vzpomínkové akce. Ale ti, kdo tam byli, si hrůzné vzpomínky budou připomínat celý život i tak.
Zdroje info: Autorský text
Bomby nad Brnem, MÜLLER Zdeněk, FLODROVÁ Milena, SCHILDBERGER Vlasti a BUDÍK Miloš, Expo Data, 2005
